Život nabízí různé okamžiky. Finanční tíseň je jedním z nich. Najít práci prostě nejde, vyžebrat z bývalých klientů peníze také ne. Nakonec jsem skončil hladový v prodejně kebabu.

Nevím, jak se to mohlo stát. Není to tak dlouho, kdy mi bylo třicet let a svět a můj život ležel přede mnou jako nepopsaná kniha. Dnes je mi podstatně více a co je hlavní problém jsou ty operace obou očí. Pořád mžourám a všechno se rozmazává, brýle nebrýle. A život to dost podstatně zkomplikovalo. Málokdo si uvědomuje, že ve skutečnosti každá práce a každá činnost včetně učení či nastudování čehokoliv vyžaduje načtení desítek, stovek, někdy ještě více stránek textu a orientace v něm. Ať přijdete, kam přijdete, prakticky vždy před vás položí štos lejster s tím, že to je vaše práce.

Tady jsem chtěl napsat dlouhé povídání, ale nějak se to odpařilo.

A tak jsem dnes smutně koukal na schnoucí suchý chléb a rozvařenou rýži a dostal jsem strašnou chuť na hranolky s tatarkou. Připravil jsem si částku, kterou to stálo před půl rokem a uklidňoval se, že pokud vydám takové prostředky jednorázově, jednou do měsíce za odměnu, že šetřím a funguji jak poustevník na chlebu a vodě, tak že se nic nestane. Vešel jsme do podniku a ukázalo se, že ceny jsou již jiné. A pak se to stalo.

Sympatický cizinec se mne zeptal, co bych si dal. Já mu to řekl, ale také jsem mu ukázal, jak na tom jsem a vyprázdnil kapsy. Ve skutečnosti to není až taková tragédie, mám doma v šuplíku i tisícovku na léky zase na další dva měsíce, ale ve fondu na „pochoutky“ bylo prostě tohle a on jen pokýval hlavou. Podíval se na můj rozpadající se oděv a mávl rukou.

Bylo vidět, že pochází z kultury, kde nejsou starší osoby nadbytečné, ale kde je mládí respektuje a pomáhá. Za poslední rok jsem zešedivěl, bunda také není co bývala, nějaké ty díry tam jsou, používám je jako kapsy navíc. Mezi podšívkou a vnější vrstvou je spousta prostoru. K tomu můj kulíšek, ten tomu dal asi pecku. Nicméně jsem strnul a nechápal, že mi někdo něco dal i když to bylo dražší, než kolik jsem měl peněz. To se mi nestalo snad ani jako dítěti.

Reminiscence dítě a samoobsluha, kde nemám na rohlík - nedopsáno, rozmazávalo se.

Závěr viz článek a diskuse o ohrožených skupinách a dotování jako u postižených. To si umí každý představit, proč bych to psal, že?

Když vláda posunula věk odchodu do důchodu, tak by měla zařídit i to, aby někdo ty starší lidi zaměstnal a nediskriminoval.

Zanadávání a šlus.