Zdraví

Ne, nebude řeč o pornu a extrémních praktikách s velikými hračkami či vyvinutými cizinci. Řeč je o tom, že lidské tělo vydrží nečekaně hodně a jen díky tomu tu dnes jsme. Někde jsem četl, že byly v historii doby, kdy celá globální populace lidstva čítala jen několik tisíc...

Byl jsem objednanej na 12:30. Přišel jsem ve 12:10. V čekárně na dřevěnejch lavicích z roku 1970 se mačkala spousta důchodců a pár důchodkyň a několik mužů cca o deset let starších než já s nenápadnými mokrými fleky na kalhotách.

Dnes to bude krátké. Probudil jsem se ve tři odpoledne a uvědomil si, jaký žiji nádherný život. Nemám ženu, utekl jsem od rodiny, jsem poloslepý, věčně unavený, sotva se vleču a nemám práci. Ale nevadí. Probudil jsem se a to je úžasné.

Jde o retro text : Proč ORGASMUS vyčerpává ? .. dnes už mne podobné věci neberou, nicméně zdravotní úvaha je zajímavá. A nejzajímavější jsou diskuse pod tématem. Samozřejmě do 18ti let nepřístupno a možná i déle.

Ach deníčku. Byl jsem dnes ráno na krvi. Byla tam strašně naprdnutá sestra. Řekla mi ať přivřu ty dveře, ať lidi tak blbě nečuměj. Že ji totálně štvou, řekla to klidně úplně nahlas, všichni se rychle začali dívat jinam. Byl jsem první člověk, přišel jsem v půl sedmý jak jsem měl...

Narazil jsem na zajímavou informaci, že v Indii nemusí recepty potvrzovat lékaři a i antibiotika si jde koupit kdo chce, jaké chce. To je pro mne novinka, která naprosto potápí pohled na naše zdravotnictví, kde lékaři s oblibou odpírají léky, pokud vaše diagnóza nesedí přesně s...

Kdysi dávno, na firemním večírku, jsem byl totál opilý po dvou malých pivech. Bylo mi 26. Jenže předtím jsem v životě nepil. Můj šéf, obávaje se skandálu se svým nejlepším technikem, mne snažně prosil, abych už nic neříkal, hlavně nepil a co nejrychleji šel domů. Poslechl jsem...

„Já jdu na operaci. Mám jim dát tenhle papír a odnést si jinej papír“, starší paní mi ukazuje papíry. „A už jsem tu přes dvě hodiny“. To ještě neví, že tu bude čekat až do oběda.

Stýská se mi po lese. Je to už více než 12 let, kdy jsem se přistěhoval do hlavního města. Stále si nemohu zvyknout. Chybí mi zvuk lesa, vůně lesa, klid lesa. Nějaké parčíky a betonové cestičky plné cyklistů a maminek s kočárky to nenahradí.

Nikdo mne nemá rád, nikdo mi nerozumí. Nejsem blázen, jen mám jiný mozek. Školy jsou nastavené pro jiné myšlení. Práce je nastavená pro jiné. Odměna, cestování, proboha! Pro mne je to trest. Jsem autista.

Prezident ve funkčním období nikdy neumírá, vždy ho dostanou i z věcí, kde lidé běžně zhasnou. Takže to jde. Jen ne pro všechny. Ale on má stejnou pojistku jako my.

Klepal jsem se zimnicí, následoval příkaz svléknout. Do karty zapsal „Je mu blbě“. Pak se zeptal na adresu a telefon plnoletých pozůstalých, které mají informovat. Když jsem mu sdělil, že fakt nevím, koho by to zajímalo, tak zakroutil hlavou.