Společnost

Pokud patříte mezi lidi, kteří věří, že schopnosti a úspěch se měří známkami na vysvědčení, společenským statusem nebo počtem "lajků" na sociálních sítích, tento text není pro vás.

Lidem se nedá zavděčit. Kdokoliv se pokusil lidem udělat radost, dopadl špatně. Ať už to byl panovník, který rozdával chléb, nebo génius, který objevil lék na mor. Výsledek byl vždy stejný: místo vděčnosti přišla stížnost, že chléb je tvrdý a že ten lék má vedlejší účinky.

Trocha historie a poučení. Proč mají čistky v historii význam? Když jsem před lety sledoval "Velkolepé století", příběh Ibrahima Paši mi připadal jako přitažený za vlasy. Otrok, který se stane velkovezírem, spí vedle sultána, velí armádám a pak je jednou v noci uškrcen? To musí...

Kde končí realita a kde začíná nesmysl? Pokud žijeme ve virtuální realitě (emulaci), tak ta hranice neexistuje. Jakákoliv porucha systému, databáze či dat (a k té neodvratně vždy statisticky dojde), tak musí zákonitě demaskovat systém. Krásná ukázka je tato story.

Jen krátká úvaha, abych se zbavil depky a zformuloval vzorec reality. Už se mi to stalo snad posté, snad už tisíckrát. Precizně něco popíšu, udělám zajímavý text .. a dáma .. no .. sice umí číst .. no nic .. prostě ona neřeší co jsem sdělil a zda je to pravda nebo ne .. nebo zda...

Kariéra jí v mládí slibně stoupala, svět měl otevřené dveře a partneři přicházeli a odcházeli jako roční období. Děti? Na ně mělo dojít „někdy později“. Byla mladá, hezká, obletovaná, vzdělaná, měla peníze a kariéru. Svět jí nabízel spoustu příležitostí.

Jak správně říkal Stanislaw Lem: Lidé nečtou. Kdo čte, neporozumí. A kdo zběžně porozumí, rychle zase zapomene...

Kdekdo si myslí, jak je jedinečný a nenahraditelný. Osobně mám za to, že fungujeme jako naprogramovaní a roboti. Svoboda rozhodování, činů i celého života je jenom iluze, kdy ve skutečnosti pořád jen volíme menší zlo a jdeme cestou, které méně bolí, je pod vlivem okolností nebo...

Občas vzpomínám na dobu, kdy mi bylo 25. Absolvoval jsem školy, které mi nedaly vůbec ale vůbec nic, snad kromě základních sociálních dovedností ve smyslu, že většina lidí na pozicích, kde mohou druhým něco diktovat, jsou obvykle pěkné pííísk a je lepší se jim vyhnout.

Uvědomil jsem si, že ženy a muži se liší často hlavně tím, že ti přemýšlivější z mužů jsou ochotni přistoupit prakticky na libovolná pravidla a hrát jakoukoliv hru (třeba jen z hecu nebo pro zábavu), kdežto u žen dominují konvence a hlavní motivace jejich činů a úvah či reakcí...

Můj milý deníčku. Byl jsem dnes v bance a potřeboval potvrzení pro soudy. A co myslíte, kdybych byl mlaďas a všechno nekontroloval, musel bych tam třikrát jako kdysi nebo bych pak pohořel tam, kde to vytáhnu.

Nezaměstnanost a dost drsná doba sebou nese docela zajímavou věc. Všichni mí přátelé a známí, kdykoliv se někam hlásili do práce, tak absolvují obvykle dvě až čtyři kola pohovorů, dokonce i v případě zájmu o uklízečka či prodavačka, ale i v oboru IT.

Čtu to celý život v několikaletých intervalech a stále to samé, stále stejný příběh, stále stejné hořké konce. Ano, učitelky to klukům neřekly, protože je to mimo jejich rozlišovací schopnosti, co je a není důležité a navíc je to nezajímá.

Jsou lidi, kteří jsou v kolektivu děsně v pohodě, všichni je berou, i když je vidí prvně, cokoliv plácají, tak jsou pochopeni .. vždycky si vzpomenu na základku nebo pionýrské tábory, na takové ty správňáky, co přiběhli s mičudou a kolem nich se seběhli jim podobní a všichni...

Netajím se s tím, že potřebuji na přežití. Doufal jsem, že když umím pěkně vyprávět, že to půjde. Nemlžit, nelhat, psát pravdu. Napsat články, které jinde nejsou. Vlastní hlas a uvnitř informace a ne šum. O životě, to se týká všech.

Psát či nepsat? Dává to smysl? Umělá inteligence analyzuje bez předsudků. Ideální pozice je dnes být žena a psát o toxických mužích. Ne, protože je to jediná pravda, ale protože je to BYZNYS. Pravdy je to jen půl. Opravdu zajímavé bylo povídání s AI o tom, co obnáší říct i tu...

Pštros místo psa a třímetrové betonové zdi. Vodní příkop, střílny a padací most. Na venkově včetně statků, vodní elektrárny a loajálního obyvatelstva na hrubší práce z blízké vesnice, které má slíbeno, že se bude mít kam schovat. Ne to není vtip.

Když se tak ohlédnu za svým dosavadním životem, tak musím říct, že úplně všechno, čeho jsem kdy v životě dosáhl a kde jsem uspěl, vždy je to postaveno na rychlé a kvalitní práci s informacemi. A stačí aby vám do toho zanesl šum jediný kecal a nemáte šanci.

Všichni v mém okolí se na to vykašlali. Mám z toho špatné svědomí. Ano, psal jsem si deníček, kde jsem poctivě popsal, jak mne týrá stát, jak mne týrá žena. Jak má člověk najednou mraky povinností a jaké je to peklo. Zatímco když jsem byl sám, bylo mi celkem fajn a nemusel jsem...

Myslím si, že brát dětem či lidem iluze a vzory je strašná věc. Je to krutý. Ale člověk by neměl nenávidět toho, kdo mu otevřel oči, ale toho, kdo mu dal tak chatrný vzory a modly, že se sesypou jak domeček z karet.

Opomenu fakt, že mne vyhodili ze všech prací a nepodařilo se mi najít žádný džob, kde bych si nehrál na orangutana nebo robota. Také nebudu řešit, že jakmile humanoidní roboti přečíslí lidi, tak přestane dávat docházka do práce jakýkoliv smysl.

Je to děsně poučné. A historicky podložené. Krásným příkladem je třeba Bílá Hora a období pobělohorské, ale opět je to o lidech a jejich vlastnostech a kdo to nemá načtené z historie, ten opakuje stále stejné chyby, protože lidské myšlení prostě tak funguje. O co jde?

Víte, proč se muselo zdražit pečivo a chleba ? Protože ho už lidé dávali žrát prasatům a dobytku a vyplatilo se jim to. S tím se už přece nedalo vůbec nic dělat. Muselo se zdražit.

Bylo by naivní si myslet, že svoboda je samozřejmost. Jsou lidé, kteří žijí v každé době a je jich dost. Jakmile jim někdo dá ideologickou záminku, opět velmi rádi okusí moc a začnou zastrašovat své bližní, ať již půjde o cokoliv.

V dobách socialismu, kdy stát potřeboval, aby všichni věděli, co dnes mají správně říkat, tak bylo Rudé právo a Československá televize hlavním zdrojem informací. Tehdy byla potřeba. Ale na co je dnes?

Z debaty dvou dívek vyplynulo, že se ve školách učí spousta věcí, ale empatie a základní informace o poruchách autistického spektra nikoliv. Šikana je brána jako norma.

Chci, ať někdo znovu natočí pohádku srovnatelnou se „Třemi oříšky pro Popelku“. Opravdu toho chci tolik? Vždyť se snad ve škole tvůrci učili, jak se to má dělat. Vzorů mají spoustu. Jak je možné, že zase nic?

Už je to několik let, počáteční šok už odezněl a tak se osmělím a pokusím se napsat svůj názor. Válka je zlo, válka eskaluje, válka má následky, válka znamená neštěstí. Válka je nejhorší věc.

Mám vizi. Pracoviště „55+ friendly“ podporované státem. Různí vš teoretici si myslí, že ostatní také jen sedí za stolem a kouzlí s počítačem. Ale tak to není. Je vhodné udělat podmínky všem.

Kupovat věci na internetu z bazaru je risk. Desetkrát to vyšlo, po jedenácté jsem si vyzkoušel, jaké to je nemít vůbec žádnou šanci. Mám číslo účtu, kde skončily mé peníze. To mi ale vůbec nepomohlo.