„To byla moc hodná ženská, ale když byla přece jenom prevít, pane obrlajtnant, vona zastávala všechny svý povinnosti na poště, ale měla jen jednu chybu, že myslela, že ji všichni pronásledujou, že mají na ni spadýno, a proto po denní práci podávala na ně oznámení k ouřadům podle toho, jak se všechny ty okolnosti sešly.
Jednou šla do lesa ráno sbírat houby a velice dobře si všimla, že když šla kolem školy, že byl pan učitel již vzhůru a že ji pozdravil a ptal se jí, kam jde tak časně zrána. Když mu řekla, že jde na houby, povídal jí, že přijde za ní. Z toho usoudila, že měl s ní, se starou bábou, nějaký nekalý záměry, a potom, když ho viděla, že opravdu vystupuje z houští, lekla se, utekla a napsala hned oznámení k místní školní radě, že ji chtěl znásilnit.
Učitele dali do disciplinárního vyšetřování, a aby snad z toho nebyla ňáká veřejná ostuda, přijel sám školní inspektor to vyšetřovat, kterej vobrátil se na četnickýho strážmistra, aby ten dal úsudek o tom, jestli snad ten učitel je schopnej takovýho činu. Četnickej strážmistr podíval se do aktů a řek, že to není možný, poněvadž už jednou ten učitel byl farářem obviněnej, že mu chodil za jeho neteří, s kterou ten farář spával, ale že ten učitel vzal si od okresního lékaře vysvědčení, že je impotentní od šesti let, když spadl obkročmo z půdy na voj žebřiňáku.
Tak vona ta potvora udělala voznámení na četnickýho strážmistra, na okresního doktora i na školního inspektora... Byla taky prohlédnutá soudními lékaři, a ti jí dali dobrozdání, že je sice blbá, ale že může zastávat jakoukoli státní službu."
----
Děda požadoval zápis do rodného listu jako otec vnučky. Soud jeho žádost rázně zamítl.
České justici se dosud podobný požadavek nepostavil do cesty. Starší muž usiloval o to, aby byl v rodném listě své vnučky veden jako její otec. Není vyloučeno, že jím po biologické stránce skutečně je – podle dostupných informací totiž dlouhodobě udržoval intimní vztah se svojí dcerou. Soud však jeho snahu označil za nepřijatelnou a zcela mimo běžné společenské i právní normy.
Mezi mužem a jeho dcerou neexistuje pokrevní pouto, žena je totiž takzvaně nezrušitelně osvojená. To mimo jiné znamená, že v rodném listě je jako její otec zapsán právě on, ačkoliv jím není biologicky.
Co se přesně odehrávalo v rodinném zázemí, kde tento muž působil jako hlava domácnosti – jeho jméno je redakci známo, ale s ohledem na citlivost kauzy ho nezveřejňujeme – zůstane pravděpodobně navždy zahaleno nejasnostmi. Po smrti mužovy partnerky však podle všeho navázal sexuální vztah se svou dcerou, a to přesto, že byla vdaná a žila se svým manželem ve společné domácnosti. Žena tvrdí, že šlo o znásilnění, muž to razantně popírá. Trestní řízení nakonec skončilo jeho zproštěním obžaloby. Dcera zmíněné ženy dnes navštěvuje základní školu.
Souběžně s trestním případem však běželo i řízení civilní, v němž muž usiloval o zapsání svého jména do rodného listu vnučky jako otce. Prvostupňový soud jeho návrh zamítl, on se proto odvolal k brněnskému krajskému soudu. „Jde o to, že její manžel nemůže mít děti přirozenou cestou a ona sama mě požádala, abych s ní dítě zplodil,“ uvedl muž bez rozpaků během jednání.
Děda: Zamiloval jsem se do ní. „Jak na tom jste zdravotně?“ zeptala se předsedkyně senátu. „Mám potíže s koleny,“ odpověděl muž, zřejmě nechápající směr otázky. „Spíše mě zajímá, zda vám připadá v pořádku mít intimní poměr s vlastní dcerou,“ upřesnila soudkyně. „To záleží na úhlu pohledu. Myslím si, že co si dva dospělí lidé dělají v soukromí, je jejich věc. Zákon chrání pouze pokrevní příbuznost. Snažil jsem se dceři vyhovět, když toužila po dítěti,“ hájil se muž neoblomně.
Soudkyně dále připomněla, že muž sám přiznává bipolární poruchu a další psychické obtíže, žena má třetí stupeň invalidity a sám ji popsal jako snadno ovlivnitelnou osobu, která podle něj není schopna samostatně pečovat o děti. „Za této situace, kdy tvrdíte, že není schopná ani si nic zařídit, považujete za správné tvrdit, že soukromí dvou lidí v ložnici nikoho nezajímá?“ položila řečnickou otázku soudkyně. „Byla v pozici, že buď jí pomohu já, nebo si najde cizího muže v hospodě. Zpočátku jsem měl psychickou bariéru, ale postupně jsem se do ní zamiloval jako do ženy,“ trval na svém muž.
Žena u soudu vypověděla, že sexuální styky nebyly dobrovolné, i když trestní soud to nevyhodnotil jako znásilnění. „Byla to obrovská chyba, nedokážu si vysvětlit, jak jsem se do toho mohla dostat. Trvalo to osm let,“ svěřila se potichu. Muž poté doplnil, že si celou situaci představuje jednoduše – manžel ženy by byl z rodného listu vyškrtnut a na jeho místo by byl vepsán on. „Vnučce bych to nějak objasnil, stejně mě vnímala nejen jako dědečka, ale i jako otce,“ prohlásil.
Soud: Nikdy nebudete zapsán jako otec! Soudkyně rozhodla, že k žádnému zápisu nedojde. „S případem, kdy by dědeček usiloval o určení otcovství ke své vlastní vnučce, jsme se dosud nesetkali. A je zcela irelevantní, že matka dítěte není jeho biologickou dcerou, ale osvojenou,“ zdůraznila. „Od narození je jako otec veden manžel matky. Není přípustné, aby bylo určováno otcovství jiného muže, natožpak dědečka. Nepřipadá v úvahu, aby tentýž muž figuroval jako rodný otec matky a současně otec její dcery,“ konstatovala soudkyně rozhodně.
„Považujeme to za zcela nepochopitelný postoj dospělého muže, který se léta choval tak, jak vyšlo najevo. Sám tvrdí, že matka není schopna se postarat o děti, ale zároveň je prý dokonale schopna zvážit následky intimního vztahu s otcem. Naším přáním je, aby tato rodina konečně fungovala standardně a role v ní byly jasně vymezeny. Podle našeho názoru nebudete nikdy zapsán jako otec, i kdybyste jím biologicky byl,“ uzavřela soudkyně.
Podle informací policie již prověřovala, zda nedošlo k trestnému činu incestu, dospěla však k závěru, že jelikož mezi otcem a dcerou neexistuje biologická vazba, nelze toto jednání právně postihnout. Není však vyloučeno, že by se případ mohl znovu otevřít.
