Jak správně říkal Stanislaw Lem: Lidé nečtou. Kdo čte, neporozumí. A kdo zběžně porozumí, rychle zase zapomene...

Stěžoval si mladý ortodoxní věřící rabínovi, jak má málo peněz, žena rodí, lichvář chce prachy, a jak se musí tlačit v malém bytě se čtyřmi příbuznými. Rabín mu doporučil. Aby si dal do pokoje koně že se všechno zlepší. Po týdnu přiběhne mladý věřící s očima jak tenisáky, ale rabín mu říká, že musí, aby se to zlepšilo, přibrat do pokoje kromě koně i krávu. Po týdnu zase přiběhne věřící, a chce spáchat sebevraždu, ale rabín mu nařídí ještě přibrat čtyři slepice a kohouta. Konečně přiběhne věřící s provazem na krku, a pláče, že se mu vytrhla skoba ze zdi, když se chtěl věšet. Rabín mu pak dovolí, prodat slepice. Za týden přijde věřící s nábožným úsměvem, a tvrdí, že svět je boží ráj.

Něco o gentelmanech: Například plukovník Brambl z románu pana Mauroise tvrdil, že gentelman nemá nervy, a jeho úsměv je jak kování na rakvi. Plukovník Brambl také tvrdil, že je poslední vymírající třídou gentelmanů. Zamyslete sám nad tím, co by třeba plukovník Brambl jako gentelman řekl o práskačství a genetických testech, a zkuste to nazvat, pokud to svedete, trochu s bontonem. Nejde vůbec o to nepráskat, nebo nenavrhnout někomu diskreditovanému genetické testy, ovšem jde o to, jak to zařídit s bontonem. / viděl jste někdy v laboratoři ty děsně zajímavé chromatografické proužky, a pak ty omdlévající zainteresované nešťastníky v čekárně, když "není něco v pořádku"? A to se uvádí, že takových víc než deset procent jsou diagnostické omyly.../.

Neexistují nymfomanky. Jsou pouze impotenti. Kotelník Macháček.

Co se týče ambic člověka, připadá mi opravdu opovážlivé tvrdit, že je schopen vymyslet něco úplně nového. Někdy existuje ještě další možnost, myslet si to, a pak po mnoha letech to někde najít podrobně popsáno. To se může stát třeba i slavnému filozofovi. Proto kdysi existovala třeba tzv. vědecká / náboženská/ censura. To je přibližně opatření, které zamezuje rozšiřování neověřených nesmyslů. Dnes je doba jiná, a například vznikem internetu se stal z vědy v podstatě Babylon.Kdokoli může říci cokoli, a kdokoli, komu se z toho cokoli hodí, to může kdekoli opsat, a kamkoli zaslat. Opovrhovat různými třeba století starými citáty je také opovážlivé, protože už jen to, že ten citát přežil, je určitá záruka jeho třeba ne pravdivosti, ale třeba jen oprávněnosti na Světě. / Promiňte mi, jestli jsem se Vás nějak dotknul, ale celý život se zabývám systematickým rozšiřováním pravdivých pomluv, což mně upřímně baví a těší.../.

Jistý Američan se v minulém století rozvedl se svou ženou, a jako důvod uvedl, že jí nemá zájem dělat milionáře, boxera a psychiatra... /Nejhorší je, nevědět co chci, a nedat pokoj, dokud to nedostanu.../. Znamená li : Vydělávat, rozhodovat a chránit = dělat milionáře, boxera a psychiatra, pak je nejlepší se pověsit na nejbližší k tomu vhodné skobě ve zdi...

Jako poučený optimista / pesimista/ bych jenom namítl, že dávat někomu příležitost podruhé, a nebo dokonce to provokovat, může v důsledcích znamenat i ztrátu další peněženky...

Kdo jste četl Freuda: Co jste si z něj konkrétně vzali? / Freud měl svůj problém se ženami určen nešťastnou operací ústního vředu v mládí. Podle metody, že opravový psychiatr musí být ještě větší blázen než jeho pacienti se stal psychiatrem, a začal v podstatě svoje problémy řešit ve své ordinaci s pacienty. Je zajímavé, kolik to vydržel tropit let. Skončil jako první známý případ oficiální eutanazie. Jeho osobní lékař mu chtěl zkrátit utrpení injekcí morfia. Samozřejmně, že se dávkou také "netrefil". Mladé ženy, které dnes čtou "stále moderního" Freuda, / samozřejmě ne všechno, ale jen to, co jim doporučili/ mi připadají jako pastýř, který své problémy vykřikuje do hustého lesa, a domnívá se, že je tím vyřeší.

Již president první republiky Československé T.G.M tvrdil, že co prý v těle přebývá, musí ven. Někteří jeho odpůrci toho využívají, a vyprávějí o něm, že podporoval u mládeže tzv. "onanii"...

Cesta z bodu B do bodu B může být i velmi dlouhá a složitá, ať už jde o jakákoli "stadia". Nejnebezpečnější i když nejobvyklejší je, vnímat to, "co něčemu nasvědčuje" za skutečnost. Goethe tomu říkal "Dichtung und warheit". Představte si, že třeba jednou zapnete počítač, a budete chtít psát studii o spolehlivosti elektroniky, a on Vám zčistajasna shoří...

Bohužel však v dnešní době je normální, být nenormální, a je obvyklé, být ve všem výhradně profesionální amatér.

Kdysi nějaký Američan tvrdil, že: " pokud člověk obětuje svoji svobodu a svoji bezpečnost, nedostane ani jedno, ani druhé". Obávám se, že věděl o čem mluví, a že to neříkal dlouho.

Váš zápas o kvalitu ženy a muže mi připadá mírně groteskní. Považuji za důležité, co je ve skutečnosti pravda, a ne to, co se domníváme. Pokud máte skutečně pravdu, a žijete mezi idioty, nebojte se toho. Tohle jsem zažil například na vojně. Ze začátku jsem hledal chybu u sebe, ale pak jsem se mnoha praktickými příklady přesvědčil o realitě, a začal ty lidi dokonce platonicky milovat.

Blbci jsou v podstatě krásní. Samozřejmě, pokud dokážete věc brát jako safari v zoologické zahradě, a vytvořit dostatečně odolnou distanci, aby Vás nemohli ubít nebo sežrat.

Protože jsem člověk, který se celý život zabývá pokusy, mohu Vám doporučit jednu univerzální věc, která se mi mnohokrát osvědčila. Pokud se věc nedaří, zkuste použít inverzi. To znamená, pokud všichni lidé, kterých si vážíte, "zklamou", a jste si jista, že jste dobrá, obraťte se s naprostou důvěrou zcela naopak na člověka, o němž se domníváte, že je to dokonalý blbec. Možná, že budete překvapena s tím, "že chyba je na vysílači, a ne na přijimači".

Život je jak amatérské pásmo osumadvacítka. Jednou je tam ticho, že si myslíte, že máte blbý rádio, a nebo anténu dole, a jednou je tam takový rachot, že to chodí i bez antény. Ale s tím nikdy nic neuděláte, je nutno prostě počkat, a pak toho využít, dokud jsou dobré podmínky...

Základní chyba je, nechat si od režimu zkazit radost, a trávení. Nač máme stát, když si můžeme sednout ?

Domníval jsem se, že všichni psychopati jsou v Čechách zavřeni na poště...

Skutečná autorita si v podstatě může dovolit cokoli, a její uznávanost se mnohdy ještě zvýší. Testovat to je ovšem značně ošemetné. Pravda je to, pro co se normální lidé nejvíc zlobí a rozčilují.