Můj milý deníčku. (retro text) Kamarád programátor se rozhodl, že se zadluží a koupí byt, protože se jeho otec vrátil z cest, odkud obvykle posílal jen peníze a živil rodinu a teď najednou práce není a on sedí doma, kouká na televizi a znervózňuje rodinu svou přítomností.

Vyjídá z lednice i to, co obvykle bylo určeno pro kamaráda a ten hladoví, nemůže se soustředit na programování, neboť otec neustále komentuje dění v televizi a rozčiluje se nad Kalouskem a politikou. V práci se vydržet také nedá, protože kolegové zajišťující styk se zaměstnavatelem a sekretářkami používajícími program mají dovolenou. A tak pořád někdo něco po kolegovi chce, volá, snaží se komunikovat a zkrátka není kam utéct.

Kamarád je samotář, potřebuje klid a počítač a zásuvku a něco v lednici a hlavně nebýt rušen. Jeho životní podmínky se zásadně zhoršily i tím, že se vrátila domů sestra po dalším rozchodu a pořád se něco děje, tedy se rozhodl zadlužit a zakoupit byt. Chápu ho.

Protože jsem po desetiletém předělávání dezolátních věcí ze svého bytu počínaje vyplavenými stropy, lapáliemi se všemi sousedy s každým skrz něco jiného a tak nějak vůbec útrapami jsem zocelen a již zkušený, tak jsem byl pozván jako "odborník" který má kolegovi sdělit vše negativní či rizikové o jakékoliv nemovitosti a zkrátka objednal se na prohlídky, tak mne sebou vzal.

Vlastně jsem do doby, než kamaráda zatkli policisté a zabavili mu auto a já utekl do metra, tak mezitím jsme stihli jen dva byty. Procvičil jsem si ruštinu, jakási povl osoba mi lichotila, jak se vyznám, že jsem stavební odborník, zatímco já jí tvrdil, že jako za ty prachy tohle fakt ne, a jsou prohnilý podlahy, popraskanej strop, odpojená voda, ve dvoře leží mrtvola nebo zabitý prase nebo co to bylo a děsně smrdělo. Z fabriky naproti se line bušení kdovíjakého stroje a vrčení soustruhů a vyvýšená teráska bytu vpravo pár metrů od okna slouží omladině na pořádání mejdanů. V době prohlídky tam vyřvávalo nějaké výkonné audiozařízení diskotékové hity a na dlažbě ležící pár na dece šukal nebo co, ale nepřeřvali to i když se snažili.

Také po chodbě lítali holubi a trousili drobná infekční peříčka s parazity na všechny strany a snažili se nás trefit do hlavy. Ale popořádku.

Zase mám nějaké zdravotní lapálie takže je problém vyjít i menší kopeček a tedy kolega přijel autem. Neměl tentokrát tištěný itererář, namísto toho mi ukázal mobil s navigací zdarma. V tom okamžiku mi bylo jasné, že budou problémy. Byly.

Ukázalo se jako vždy, že navigace v mobilu je věc, která je úplně nanic (zvláště navigace, která vyžaduje připojení) a prostě peklo. (poznámka .. od těch dob se leccos změnilo) .. Krásný drahý mobil, ale neustále mezi domy ztrácí kontakt na satelity, nic nic a pak vám šipka přeskočí přes půl displeje, že jste odbočku už přejeli, do toho se jednou mobil sám vypne, dvakrát se objeví nějaké info, že je v dosahu nová wifi síť a vypne vám to navigaci a nakonec vám do toho ještě někdo zavolá. Prostě mobil na navigaci mít je nesmysl a nesmysl. Je šílené pozorovat řidiče, jak místo řízení bojuje s mobilem a mezitím kličkuje mezi pruhy na čtyřproudové magistrále a netuší, kde odbočit a kdy, protože "není signál". Nebo celá navigace náhle zhasne a prodávající od bytu nám volá kde jsme.

Do toho půjčené auto neustále pípá a ječí na nás a řve výstrahy, že máme zataženou ručku (což jsme neměli) a že nesvítí světlo a nejde zařadit jednička a v největší tlačenici do kopce nám to začne couvat a opřeme se o nesmírně drahé auto za námi a pak děláme myšky mezi pruhy protože mezitím se navigace probrala a sdělila nám, že jsme ve špatném pruhu a že za 20 metrů odbočujeme. Zlaté metro.

Žádná navigace a žádné porouchané nespolehlivé auto. A žádní policajti, ale k tomu se ještě dostaneme. Ono by to bylo všechno ok, kdyby za kamarádem nějaký debil nezatroubil kdovíproč (nesnáším idioty co furt na všechny trouběj, já když jezdil, tak jsem používal jen světelnou houkačku a ještě jen když už to bylo nutné, zatímco každý dement bez klaksonu není samec nebo co). No prostě kamaráda protroubil ať jede, přitom ten chtěl jinam než byl semafor, možnosti byly obě, ale ject prostě neměl, pak ho to hodilo úplně jinam než kam jsme chtěli a zastavili jsme přímo za policejním autem, ze kterého vyšel černej důležitej typ a rovnou šel nekompromisně po řidiči.

Ani jsem se debaty radši nezúčastnil, kdyby mělo dojít k čemukoliv, je lepší mezi čtyřma očima, prostě jsme se s kolegou rozloučili a mazal jsem do metra. Ale pořád mám v hlavě nejhorší scénář, že auto nebylo jeho, bylo v hrozném stavu, plus kdoví jestli kolegu nesebrali také. Byl dost vyjeven z rusky a jejího blábolení a taky z toho, že mu volali z práce, že se celý systém zřítil, ať to hned řeší a vůbec je nezajímalo, že právě řídí auto a má za sebou i před sebou stresující zážitky.

No nic. Radši zpět k prohlídkám bytů. Nejdřív jsme totálně zmokli, protože průtrž mračen vrcholila právě v okamžiku, kdy jsme nastupovali do auta a projížděli Prahu a museli být na místě ve stanovený čas. Pak jsme vystoupili v místech mého někdejšího pracoviště, kde jsem se s nimi rozešel hodně ve zlém a doufal jsem, že do blízkosti toho baráku už nikdy nebudu muset.

Tak mi to nedalo a okouknul jsem to a někdejší hudební stanice sídlí stále ve stejné rodinné vile jen s tím, že už vysílá kanály dva, má na střeše o parabolu více a z domu se na benzínku pro bagetu trousí tak jako kdysi podivní mladíčci technici zjevně zajišťující vysílání těch pííp, co to chrlí. Moc se to nezměnilo, jen zahrada je dnes víc zelená a reprezentativnější auta, nicméně vše ostatní úplně stejné jako před 12 lety. Pak jsme se vydali hledat byt.

Ukázalo se, že je to o kilometr do kopce výše, než kde jsme zaparkovali a tak jsem měl docela dost, pak už z dálky vidíme před barákem rádobysuverénní povl majitelku "realitky". Poslední dobou začínám být alergický na hnědé oči u holek. Fakt se mi nelíbí a nelíbí a prostě musím zcela souhlasit, že modré oči jsou o něčem úplně jiném než cokoliv jiného. Tahle ženská byl děs a nepomohlo že byla vitální a asi i mladší než já a štíhlá, stejně bych do toho v životě nešel, prostě děs. (poznámka, měl jsem období říje, to pominulo a pohled na realitu se změnil).

Tak nás dovedla do bytu pěšky do nějakého hrozného patra a tam klasicky na stěnách zbytky potrhaných smrdutých špinavých tapet, rozsekané zdi, z nich koukají jen roury a záslepky, umyvadla rozházená po zemi, nic nezapojeného, na stěně v koupelně karmička, která je každoročně příčinou minimálně 20 smrtelných otrav, kdy ve vaně pod ní si nicnetušící blbec inhaluje oxid uhelnatý, protože si ohřál teplou vodu a koupelna nemá kvalitní odvětrání. Prostě samá past, hnus a práce.

Podlahy se houpaly. Že prý neví co je pod parketami. Vzal jsem parketu do ruky a bez odporu ji zvedl, pod ní bylo zčernalé dřevěné prkno s černou plísní a trouchnivinou (asi), prostě starý vybydlený pražský byt jako většina ostatních. Ale měli jsme pak vidět i horší. A cena milión pětsetdvacetčtyři tisíc. Prý "stratovní byt" tak co bychom chtěli. A okno do dvora a do cizích balkónků a jakési fabriky. Dole na dvoře suť a bilogické zbytky.

Když jsem to shrnul, tak strop se na rozdíl od jiných bytů nepropadal, stopy aktivní vlhkosti jsem skoro nenašel, plíseň nebyla cítit ani rozprašovač s voňavkou realitka neinstalovala, což je dobré znamení. Nikdo nic neretušoval takže aspoň bylo jasně vidět, co je v jakém stavu no a prostě sice předražené, ale to je v Praze všechno, nicméně docela solidní.

Kolega pronesl přání, že nechce koukat do továrního dvora, ale do zeleně. A že chce vidět ruch velkoměsta a chybí okno do ulice. A jestli se může rovnou nastěhovat, když někde vyžebrá půl miliónu, co mu chybí, pokud zadluží vše co má on i jeho babička a zda mu na tohle někdo dá hypotéku. Prý je to družstevní takže nedá, ale má se zadlužit do mínusu na účtu a taky to půjde pokud má účtů více, tak to vyjde mu poradila paní. O výši úroků při takhle idiotském řešení se samozřejmě nezmínila.

Ale prej to určitě půjde "brzy" do osobního vlastnictví a prý učitě bude výtah a prý problémovou famílii z přízemí vystěhují, že jí maj všichni plné zuby a prý ... chtěl jsem cokoliv písemně, samozřejmě nic, tak jsme poděkovali a šli. Popojeli jsme o kus dál a opět vstoupili do jakéhosi dalšího domu.

Ujala se nás snaživá makléřka, ze které prolhanost a křivost jen čišela a vedla nás do bytu, kde jakýsi obtloustlý týpek koukal na televizi, všude na stěnách visely pravoslavné ikony, i modlitební koutek tam byl a začala s námi rusky komunikovat jakási stará paní, které nebylo rozumět i když rusky jakš takš umím, tak nešlo o jazyk, ale o to, že prostě blekotala nesmysly.

Vysvětlovala nám, že ve světlíku si uděláme pokojíček pro děti, že stačí z papundeklu udělat strop a vymést mrtvé holuby a v kuchyni byl sprchový kout a pukala příčka mezi byty a největší výhoda je, že si můžeme zasadit pažitku na pidipolíčku 30x40 centimetrů před domem ve společné části a do velikosti bytu na netu započítali i sklep 9 metrů čtverečních plný hniloby, plísně a mrtvých otrávených krys, všude návnady a info o návnadách, prostě klasika, černá plíseň, jedovaté prostředí a křivácká ženština z realitky vychvalovala sklep až do nebe, jako kdybychom tam snad chtěli bydlet.

Stará paní pořád něco blábolila a kolega z ní byl čím dál nervóznější. Já už jsem to pak jen všechno chválil, protože jsem radši ani nechtěl nic komentovat. Vyfotil jsem si tam obrazy na stěnách protože to bylo to jediné, co se mi líbilo a od té chvíle všichni zbystřili, že mě začali mít za tipaře. Jen paní zajásala, že mne jejich kultura zaujala a směrovala mne k dalším obrazům, abych si je vyfotil taky.

Nakonec jsme vypadli a při rozloučení se od makléřky dozvěděli, že o ceně se fakt smlouvat nebude, protože byt, do kterého se bude majitelka stěhovat stojí dvě mega a takže potřebuje dvě mega a nedá se nic dělat. Ani jsem nepoložil otázku, proč bychom tedy měli dávat dvě mega právě my, vždycky mne zarazí lidé, kteří nepochopili trh a myslí si, že když si něco vymyslí, že chtějí, tak že jako protože to potřebují, tak se jim to splní.

Ty reakce jsou tady úplně stejné jako na aukru. Taky mi tam tudle někdo hrozně vynadal jakej jsem debil a z levného kraje a nezapomněl mne urazit, když jsem mu za sluchátka, která prodával za 500 nabídl 300 a přitom je od něj nikdo za 500 nekoupil, tak proboha já tohle rozčilování nechápu, místo aby řekl ano/ne a jelo se dál, tak vám vynadají, co si to dovolujete nabídnout míň než oni řekli. A to, že nebudou mít nic, když se s vámi nedomluví nebo nezlevní jim jaksi nedochází. Miluju domluvu s lidma. Ale to jsem odbočil.

Pak zrzka z realitky vybalila, že na netu je cena bez provize realitky a že provize je "jen" 80tis. a anuita (která také není na netu) je 250. A tak tam stojíme a koukáme a připadáme si jak u jiného bytu, kde jsme zase až ze smlouvy zjistili, že tam chytráci propašovali, že daň z převodu 60tis. platí kupující místo prodávajícího, což umožňuje nový zákoník od 1.1. a předtím to nikdy nebylo. Prostě jsme země plná překvapení a podrazy musí člověk očekávat úplně všude a ještě vám je nabídnou s úlisným úsměvem, kdy jak říká kolega jsou schopni vám nabízet trus a vychvalovat ho jako dort a prodávat ho za cenu dortu.

-----

Ještě bych sem dal instrukce k výběru bytu ..

Body na co se musí dávat pozor - je to srovnaný podle důležitosti :

1. okolí .. co je kolem za prostředí, zda se díváš z okna tam co chceš, zdroje hluku (třeba v noci bude vše jiné, prostě všechno zvážit a promyslet). Byt předělat můžeš, ale co máš za okny to nezměníš a vždy se všechno spíš změní k horšímu.

2. doprava .. když už se platěj nehorázný peníze tak se platěj ne za ten byt, ale za to kde je, že se z něj dostaneš rychle do práce nebo do centra. Každých pět minut na cestě do práce (berme že práce bude vždy centrum) navíc jsou pak stovky hodin ročně. Aby byl byt na metru má smysl, když je to do 15-20 minut do centra a ne na vzdáleném kraji Prahy, kde je to půl hodiny tam a půl zpátky. To už pak člověk může bydlet za Prahou o třetinu levnějc a jezdit vlakem a je skoro to to samý.

3. lidi v domě a okolních domech. Pozor na povl, různé feťáky, bezďáky a hospody v bezprostředním okolí. Pozor na hlučné sousedy a jejich televize atd .. zkusit přijít na prohlídku i večer kolem 20 hod. Ukážou se diskotéky a nahluchlý sousedi a tloušťka a prozvučnost stěn mezi byty.

4. výtah a patro. Člověk věčně nebude mlád, také materiál je setsakra rozdíl vláčet po schodech nebo vozit výtahem. Do 2. patra se bez výtahu dá, čtvrtý patro bez výtahu je opruz. Nikdy se nekupují byty v přízemí nebo nedejbože v suterénu a níže. Probémy s vlhkostí atd. Vždy minimálně metr a půl nad zemí.

5. směr oken. Okna do ulice jsou tragédie, vždy je mnohem lepší vnitroblok mezi domy i kdyby byl sebehnusnější dvorek, tak je vždy lepší než ulice a nákladáky a smrad. Ideální slepá nebo vedlejší ulice. Bacha na fabriky, tratě, tramvaje, autobusové zastávky a blázince v sousedství.

6. velikost bytu. Pokojů. Neplatí se za nic jinýho než za metry. Čtvereční. Nejvíc ale jde o metry kubické. Vzduchu. Krcálky s nízkým stropem jsou o ničem, když se v zimě třeba nedá moc větrat nebo je inverze. Strop musí být minimálně 2,6 metru raději více a stěna ideálně cihla. Panel dělá rychleji vydýchaný a suchý vzduch (můj subjektivní dojem). I v malých cimrách s vyšším stropem může člověk udělat dost polic a třeba patro na spaní a prostě získá prostor navíc. Jen se trošku hůř vytápějí ty cimry kolem 3 metrů strop.

7. Zkontrolovat stropy zda nejsou praskliny, kde je vyplavené, tak nakolik, zda se nevyloupává i rákos či cokoliv co je uvnitř stropu. V bytě nesmí být nikde puklina tlustší než 2 mm jinde než na místě třeba vybouraných a zaslepených bývalých dveří. Ale v normální stěně nebo stropě v žádném případě. Kontrolovat stavební zásahy předchozích majitelů co udělali.

8. Lívance od vlhkosti na stěnách či stropě či kdekoliv nesmí být vlhké. Je nutné si nechat každý lívanec vysvětlit o co jde a jak je starý. Ideálně mít sebou kapacitní měřič vlkosti materiálů z Conradu, pokud má člověk pochyby. Pokud je cokoliv vyschlé, tak ok opraví se, ale pokud zdroj vlhkosti trvá, je to megamalér, opravit to nejde a nic horšího než vlhkost v bytě neexistuje.

9. Plísně nesmí být. Jakmile realitka instalovala automatický rozprašovač vůní (takový malý šmejd 10x6cm na baterky) nebo pokud člověk cítí jiné pachy než normální zatuchlinu v malé míře, tak je zle. Tmavé fleky, strakaté fleky, byt s plísní je prokletý a musí se pak hodně větrat a je to boj - obvykle se váže s vlhkostí.

10. Podlaha se nesmí houpat. Neměla by ani vrzat. Zkusit na ní prodřepnout všechny rohy a prostředky cimer prošlapat, poslouchat pozorně a vnímat jakékoliv zhoupnutí. Podívat se zda je pod kobercem či linem beton nebo parkety a co pod nimi. Opět podlaha by neměla být vlhká, pozná se to u stěn, že jsou olezlé.

11. Vybavení pokud není, tak svépomocí kuchyňská linka +40tis. koupelna skromná +25tis. nová okna +30 tis pokud je povolí. Lepší byt vyklizený než s nábytkem, vyklízení, malování, rekonstrukce stejně člověka neminou. Pokud je odpojena elektrika tak znovupřipojení 8-24 tis. a revize. Pozor na topení, zda je ve všech místnostech a jaké. Chtít vidět měsíční rozpočet fond oprav a energie (rozdíly bývají veliké a kecy o počtu osob neplatí). Pro rekonstrukci je nezbytná tekoucí voda a umyvadlo a funkční elektřina. Bez toho se nedá začít.

12. prozkoumat zda měl bývalý majitel zvířata. Pokud ano, pozor na místa smradů a loužiček a celkové hluboké znečištění a puch, kterého se nejde zbavit.

13. forma vlastnictví. Pokud je osobní, tak zjistit, kdo bude platit daň z převodu, mohou to být obě strany jak se domluví a dají do smlouvy, pokud platíš ty tak přičti 60 tisíc k ceně bytu. Pokud je cena bez provize realitce, přičíst 70-80 tis. Pokud je byt družstevní, hypotéka nepřipadá v úvahu, nelze bytem ručit. Ale zase se neplatí daň z převodu. Prověřit, zda minulý majitel byl v družstvu déle než 3 roky (aby se daň neplatila) a pokud se bude cokoliv předělávat co je na schválení družstva (komín do světlíku atd) chtít předem od drusžtva souhlas k nezbytným úpravám stejně tak jako zápis ze schůze o tom, že je odsouhlasen převod do osobního vlastnictví. Platí jen papíry, všechno ostatní jsou kecy. Nic není problém jen do okamžiku než je byt tvůj, pak problémy začnou. Družstevní vlastnictví je jinak jako osobní, dědí se, ale je tu riziko, že předsednictvo vytuneluje družstvo a byt propadne apod. Riziko je malé, ale je reálné. Proto co nejdříve do ov.

14. ničemu nevěřit, všechny smlouvy dát nezávisle zkontrolovat. Peníze se skládají u notáře nikoliv na účet realitky, protože to je s.r.o. a ručí jen do 200 tis. a když mají milión na účtech a nějaké průsery z minula, vyplatí se jim krachnout a nikomu nic nezbyde, prostě notář a ne realitka. Smlouvy nechat zkontrolovat, aby pokryly všechny varianty, kdy nedojde ke změně zápisu, kdy cokoliv, jakmile je to děravé jsou rizika. A děravé je to skoro vždy.

15. selský rozum. Pokud je něco na netu déle než 14 dní, znamená to že to nikdo nechce tedy se do ničeho příliš nehrnout a hodně si toho prohlédnout a udělat si úsudek sám a porovnání co má jakou cenu také. Čím více toho člověk projde, tím přesnější má vizi i předsavu ceny a keců prodávajících .. nebát se smlouvat. Nabídnout cenu -50 tis. třeba jen preventivně a koukat co se bude dít a jaké budou reakce.

16. očekávání. Nikdy se neřídit podle toho, jaké je vybavení bytu. To je jen velmi malá položka v porovnání s tím, za co se platí a vždy se platí za lokalitu, za metry, za patro, za dostupnost, za klid. Stůl, skříně, kuchlinku, podlahu, malbu, vše si může člověk snadno změnit, ale místo, patro, velikost a sousedy a směr oken si nezmění nikdy. To je velmi důležité si uvědomit, když se byt kupuje. Nejdříve se rozhlédnout kolem a projít pěšky lokalitu každou ulici kolem a prohlížet si lidi, prodejny, hospody, dopravu a řešit především, jak budu každý den dojíždět do práce a z práce a kde si koupím chleba a kde případně zaparkuji.

17. Především by měl mít člověk jasno proč byt chce a jakým stylem žije, kolik tam bude trávit času a jak ho bude využívat a co je pro člověka důležité více a co méně a tomu podřídit úplně všechno.

18. Byt pod střechou je v létě výheň a peklo. Nikdy nekupovat. Pokud je nad bytem půda, je to ok.

No a to je všechno. Ty legislativní věci a daně jsou zastaralé, mezitím to třikrát změnili, ale ostatní je reál. Každopádně při mých příjmech už nikdy nic podobného řešit nebudu a nemusím.