Jezdil jsem na tábory jako vedoucí. Fakt je ten, že základem je zkušenost a v žádném případě si ty malý tvory nepustit k tělu. Jsem hroznej dobrák. Děti mne sice milovaly, ale nedaly se uhlídat ani okřiknout. Vždycky jich zareagovalo jen 80%.

A když zase člověk seřval plošně všechny, aby bylo ticho, tak tam pak byl vždycky někdo, kdo skoro natahoval na pláč a já ho musel vzápětí uklidňovat, že na něj to nebylo. Vyfasovali jsme s kolegou sedmi až jedenáctilé kluky. Kdykoliv jsem otevřel dveře od chatičky, vždycky za nima stál malej prcek, co si mne vybral za náhradního tátu a přišel mi něco sdělit. Vyslechl jsem si ho, nakonec jsem mu vždycky vrazil lízátko a dveře zavřel.

Později jsme to nastavili tak, že je to jako hra na vojnu. Že jako srandičky a srandičky, ale když se zařve, tak se musí reagovat automaticky. Kdykoliv jsem zařval "NULA", tak každý z kluků měl své číslo a přestože byli kdekoliv i v bazéně nebo rybníce nebo v lese, tak každý křikl své číslo, že je redy. Bohužel se to vždycky zarazilo u Lukáška. Který snad v reálném světě vůbec nežil.

Jinak klasika je, že děti se mohou nechat hrát bez dozoru maximálně 15 minut. V časovém rozmezí od 15 do 20 minut se vždy stal úraz. Někdo někomu přibouchnul prsty do dveří, někdo někam spadl, poprali se. Takže pak už jsem jen stopoval čas, abych svůj experiment mohl dokázat, že platí všeobecně. Poté jsem vždy šestnáctou minutu volnou zábavu zastavil a začal řešit program oddílu a plnit bobříky.

Co mne hodně fascinovalo, je univerzální dětská řeč. Byl jsem svědkem při noční obchůzce, jak se malej kluk najednou v pokoji plným spících dětí posadil se zavřenejma očima na posteli a řekl něco řečí, která neexistuje. Vzápětí se na druhý straně cimry posadilo jiné dítě a stejnou divnou řečí mu odpovědělo. A pak se oba zřítili na postele a plynule spali dál. Dost jsem nad tím přemýšlel a moc to nepochopil. Záhada.

Ale co byl největší šok, když jsem děti přebíral a četl ty papíry k nim "extrémně živé dítě - Lukášek". Další "je po operaci ledvin a má pitný režim". Další "občasné noční pomočování". O tom, co měl tendenci hecovat kluky ani nikdo nic nenapsal. Stejně tak jako o tom, co bez rodičů v životě nebyl snad ani hodinu. Nebo ten dřevitý synek dřevitého otce, který když něco dělat nebude tak to dělat nebude a kdybyste se zbláznili, tak to stejně dělat nebude. Letní tábor je kupa drsných zážitků pro všechny :)

Nejvíc mne překvapilo, když na konci se se mnou ty větší děti loučily, že se na mne strašně těší příští rok. A já se modlil, že už nikdy.

----

Jinak to, co řeklo to dítě, v žádném případě nebyla čeština. Navíc defacto spalo a bylo to jasné a srozumitelné, ale úplně neznámá řeč. A vzápětí druhé dítě na druhé straně místnosti taky jasně a srozumitelně, ale úplně neznámými slovy odpovědělo a oba při tom spali. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mne dělají legraci. Ale nedělali. Prostě tohle nebylo nic, co bych znal.

Někde jsem pak četl o takové té vrozené řeči, kterou máme v hlavách všichni stejnou, ale vzápětí ji zapomeneme. A přesně tohle by to mohlo být. Si myslím.

----

Jo a zapomněl jsem na to nejdůležitější. Na závěr otázku. Setkali jste se někdy s tou dětskou řečí o které píšu? Jezdíte na tábory jako vedoucí ?