Právě jsem si pouštěl retro z archivu české televize. Štěpánku s čertíkem Bertíkem. Zpěvy SSM Izáka Dunajevského. Koukal na dobové reálie a uvědomil si, že jsem tak v háji z toho, že celé dětství a dospívání si člověk přejímá vzory chování, měřítek hodnot a připravuje se na svůj život v nějakém prostředí. A pak je vám 18 a vše se změní. A kdo to pamatuje, ten dobře ví, že ta změna byla docela tvrdá. Všechno jinak. Nic neplatí. Připravujete se na přistání na Měsíci a přistanete na Marsu.

Obyčejný člověk. Spíš dítě vyrůstající v sedmdesátých letech, kdy vůbec nikdo neznal excesy, které se děly v letech 50tých. Kdy byla společnost pohodová, sice trochu zakonzervovaná, nikdo nikam nepospíchal, všichni v práci kradli, vydělat se moc nedalo, pokud neměl člověk dělnickou profesi, ale zase se nikdo nepředřel. Neexistovalo pracovní vyčerpání, bylo to od-do a dost.

A hlavně, byla to idylka. Sortiment žádná sláva, ale všechno bylo. Ty řeči o banánech a pomerančích a že nebylo maso fakt nevím. Na vánoce vždy byly. Jinak babička dělala v masně a problém nikdy nebyl, ve škole na obědech bylo maso také tři dny v týdnu a mezitím zemlbába, to bylo horší. Ale brambory a jablka byly vždy. Co se týká kvality, kdo zná potraviny z té doby, tomu se dnešní předražené humusy musí často zdát jako Trikatelova náhražka vyráběná z umělé hmoty.

Filmy zvenku byly vybírané jen ty lepší co pobaví. Velký Blondýn, Funes, Sedmá rota atd. Nebo ukážou jak je na západě zle - Kozoroh jedna, atd. Žádná záplava tuctového šmolu. K tomu nejlepší dabing. Protože na to byl čas a nemusel být film za den odabován. Točily se filmy jako "Zítra vstanu a opařím se" nebo "4 vraždy" nebo "Pane vy jste vdova". Dnes by nic z toho neprošlo ani jako námět. Teď je to pořád dokola jen o kariéře, ženských a mezilidských vztazích a vše jen ze života, hlavně když se lidi hádaj a emoce tečou. Nebo detektivky kde teče krev. Nápady nejsou. Sdělit není co. Je to o lidech a době. Tehdy existovala fantazie a neplatilo, že se bude dělat jen to, z čeho jsou hned peníze a co nejtuctovější divák podle průzkumu chce. Nejlépe okopírovat z ciziny model zábavy a všeho. Byl to jiný svět. Na všechno byl čas a na čem opravdu záleželo, to bylo v pořádku. Nikdo nikam nepospíchal. A hlavně, byl jsem tehdy mlád.

Já jako dítě si pamatuji (ročník 1969), že i ty jiskry a pionýr .. prostě normální hra .. jako skauti dnes .. ničím se to nelišilo .. tak jsme zpívali jiné písničky, ale chodili do stejného lesa, hráli stejné dětské hry .. měli jsme stejné iluze o spravedlnosti a lidské dobrotě jako děti dnes .. a ve škole nám vykládali stejné pohádky o těch, kdo se obětovali pro věc socialismu jako dnes, kdy dělají mučedníky z těch, kdo něco spáchali ve jménu demokracie ..

Výhoda byla, že se tolik neoblbovalo a naoko sice člověk nesměl křičet, že ho komunisti štvou .. ale doma to říkali všichni a pěkně nahlas .. zmasírovaných fanatiků bylo minimum, což se o dnešní době říct nedá.

V té době bylo normální, že v sobotu a v neděli byl člověk doma, nikoliv jako dnes v práci aby mohl něco splácet. Zadlužení bylo něco, co prostě slušný a nezoufalý člověk nedělal. Strejcové z obce běžně vozili v pátek domů basu piv, aby si užili víkend. A měli na to i z chudého platu kolem 2-3 tis. (strojvedoucí jako elita tehdy bral 5). Máslo bylo za 10, chleba 4,20 a mléko za dvě koruny a energie a benzín nikdo neřešil. Plátkový sýr a jogurty byly párkorunové věci. Na nic z toho nemusela být reklama. Byla to samozřejmost, že člověk bude jíst máslo, mléko, maso, čerstvý chléb a ne nějaké náhražky z nafty nebo umělohmotná šidítka. Nikoho by ve snu nenapadlo dávat do sušenek místo smetany kokosový olej.

Holky se ve dvaceti vdávaly. Když jste byli členem KSČ, tak jste prý dostali družstevní byt skoro zadarmo. Když ne a měli jste známé, tak to šlo také. Když jste známé neměli, tak to trvalo 8 let, ale byt byl taky. Nikoho by v životě nenapadlo, že za tak obyčejnou věc, jako je bydlení, by se mohl být někdo ochoten upsat do otroctví na desítky let a považovat to za normální.

Rodiče měli na děti čas. Jezdilo se k vodě, rybníky v okolí. U televize se trávil čas u večerníčku a jednoho filmu týdně (jen jsem nesnášel slovenské pondělní inscenace a zpívánky). A většina dětí i dospělých trávila čas venku a ne u bedny nebo PC.

K tomu nám Michal David zpíval Poupata. Na stanici Praha odpolední pořad nacpaný gegy Felixe Holzmanna apod "Hrajeme druhé směně". Od dvou hodin oblíbená "Zákruta" se super písničkami na stanici "Hvězda". A v pátek suprová "Zelená vlna" s tím, že skoro každý doma něco kutil. K tomu fajn písničky a idylka. Otec na mne volal "zapni zákrutu", každá třetí písnička byl hit. V mezičase to bylo výrazně slabší. Tak se to vypnulo. Záplava obsahu opravdu nehrozila, lidé měli svůj vlastní svět. Práce a peníze rozhodně nebyly prioritou. Volného času kupa, tempo velmi pomalé, prostě bylo hezky.

Všichni jsme snili o tom, jak je v té Americe krásně. A fandili jsme amíkům a obdivovali divoký západ. Neměli jsme rádi rusy, protože nás v 68mém obsadili. Nicméně jsme od nich po dvou korunách kupovali litr nafty a pašované barevné televize z Milovic, které svítily jak duha.

To byl socialismus. Pohodička .. krásný životní styl .. všeho dost .. z práce vás jen tak nevyhodili .. a chtít po vás práci si skoro nikdo nedovolil.

Rodiny fungovaly .. feminismus a emancipace budily úsměv a evokovaly vtipy, nikoliv vztek a marnost. Která se rozváděla, ta pak nemohla v obci ani na nákup. Kdo by si ji vzal, byl by za pitomce. No vezměte si tu, co s ní nejde žít, že jo. Prostě jiná doba, jiná morálka, jiné tempo a jiný svět.

Ale drsné je, že si občas připadám jak Marťan nebo kosmonaut, co přistál po dvěstě letech, sice na stejné planetě, ale všechno je jinak. Všichni oblblí tím, že jim splývají dinosauři, fašisti, 50tá léta stalinismu a socialismus v jedno. A budou se s vámi hádat do krve, co jim říkala stejná paní učitelka, která učila vás, jen pak otočila o 180 stupňů a vyrábí fanatismus na druhou stranu. Všechno bylo špatně, svět byl jeden velký koncentrák. Jediná doba, kdy jde žít je teď. To se asi říkalo v každé době, že?

Občas mívám pocit, že se mi to snad jen zdálo .. že ta doba snad ani nebyla .. že to přece není možné, že existoval život, kde byly nějaké jistoty. Kde se dost dobře ani nešlo stát se bezdomovcem. Kde jít do práce neznamenalo dělat otroka šéfům a ventil jejich mindrákům. Kde se prostě dalo žít a člověk věděl, že tu práci najde i před důchodem nejen na vrátnici.

A jako nejhorší vidím, že tehdy člověk věřil v to, že existuje ráj, jako je Amerika a Západ. Kde je to mnohem lepší a "svoboda". Člověk si maloval pohádky a idealizoval svět.

Kdyby byl býval i dnes socialismus, měl bych teď manželku, dvě nebo tři děti. O sobotách a nedělích bych jezdil škodovkou 230 (vylepšená stodvacítka :) na výlety po středočeském kraji a po hradech, zámcích a zříceninách, které jsou na každém kopečku. Manželka by byla spokojená, protože by se cestovat moc nemohlo, tak by mě nenutila jezdit k moři. Maximálně do Bulharska, na Balaton nebo k Černému studenému moři a to by mi jednou za 4 roky bohatě stačilo. A nebyla by hecovaná kravkama, co musí být u moře 3x do roka, tak ona taky.

A z práce bych nebyl totálně na hadry, ale ráno bych dospal do 10ti, pak šel na svačinu, pak pokecal s kolegy, pak na oběd. Odpoledne tak 2 hodiny dělal, pak už si balil domů a plánoval, co budu odpoledne dělat. Jestli půjdu na střelnici, kde jako člen Svazarmu nafasuju stovku nábojů do pistole za 4 koruny. Né po 4 korunách jako dnes, ale po 4 haléřích. Prostě chtěl bych vrátit čas a žít jako člověk. Přestat se honit, mít klid a pohodu a jistoty.

Vy ne?