Nepromluví s vámi nikdo celý den? Nemáte partnerku? Celé dny jen pracujete a pracujete a pořád někdo něco chce a odměna žádná? Pak je tu řešení. Úsměv, přízeň, zájem, vše je k mání. Jak v americkém filmu.

Omlouvám se, že netuším, jak to vypadá dnes. Určitě se po covidu a válkách změnil celý svět a Praha také. Nicméně snad pravdivě popíšu, jak to vypadalo v době, kdy jsem před více než deseti lety byl sám a bylo mi smutno. Měl jsem kamarády, kteří na tom byli stejně. A ti mi ukázali, že člověk nemusí být sám, když nechce.

Že si může udělat hezký večer, kdykoliv ho napadne. Krásné dívky se chovají hezky ke každému, kdo přijde. Přitom jde jen o atmosféru a o nic více. Po zkušenostech z několika vztahů se mi značně zrelativizovala opravdovost a autenticita partnerské přízně. Úplně mi stačí pocit, že je mi někde hezky a necítím se nepatřičně. Prostě sen na přání. Samozřejmě někdy vypadnou z role. „Tak co strejdo?“ To ale byla spíš výjimečná hláška. Dnes je možná už vše jinak, ale popíšu, co jsem viděl.

Strip bary.

Zde jde především o útratu. Vždy je nějaký alkohol v akci, obvykle Morgan s Colou nebo Cuba Libre (kubánský rum s kolou). Nebo něco podobného, co teče proudem. Slečny u tyčí fungují jako magnet. Vše má být decentní, s odstupem a víceméně neutrální.

Jedná se o podzemní prostory, hned pod schody trošku páchne kanálek, ale jinak je to OK. Většina podobných podniků sídlí v podzemí a vlhkost a pachy k tomu patří, i když jede ventilace na plno.

Je tam taková diskotéka, VIP salónek pro firemní akce, čtyři bary. V podstatě jde o hodně členitý sklep v podzemí kousek od řeky. Jen v jednom z barů jsou tanečnice, nastupují obvykle od 22:00 dvě, od 22:30 už jsou u všech čtyř tyčí. Je tam minimální fluktuace tanečnic (většina z nich šest let stejná) a vysoká fluktuace mladých servírek sbírajících sklo a vypadajících mladě.

Pokud chce mít člověk náladu a přitom se dívat na oslňující úsměvy, rytmický pohyb a užívat si „sound“ a neverbální interakce, je to ideální místo. Ceny byly před lety v podstatě lidové, ale měl jsem práci, dnes na to samozřejmě nemám. Ale vzpomínky zůstaly, tak si je přehrávám po večerech v garsonce a nestojí mne to ani haléř. Z cca osmi dívek, které se tam v průběhu večera točí u tyčí, tak se mi obvykle jedna či dvě docela líbí. Někdy to sklouzne i k pomrkávání a úsměvům. V krajním případě extrémních sympatií jednou do roka i hodinový pokec a drink. Obvykle to mají normalizované na 10 minut, ale když je povídání zajímavé, tak vydrží a člověk může v duchu renderovat a ukládat skeny a iluzi porozumění na horší časy.

Problém jsou obvykle ostatní hosté – němečtí a angličtí puberťáci či hoši se silným moravským přízvukem (podle mne jde vždy o celý zájezd autobusem). Jak jsou kluci mladí, vidí dívky a frajeří, jak to viděli ve filmu. Tehdy ještě nebylo zakázáno kouřit cigarety, tak jsem se dusil z kouře doutníků. Mladí chlapci si připadají světácky, machrují mezi sebou, pijí i když neznají míru. Obvykle to skončí zvracením na záchodě, v krajním případě nějakou strkanicí mezi omladinou navzájem. Mezi tím vším taxikáři, nejrůznější tatíci a kupa ajťáků. A ostraha samozřejmě. Jednoooký svalovec zvaný Robocop.

Ve všední dny je ve sklepení víceméně volno, jen ve strip baru je vždy narváno téměř do posledního místa (i ke stání). Goril je tam asi pět a všechny problémy rychle řeší ve dvojici, takže bych to považoval za poměrně bezpečné místo. Hudba neřve příliš a v určitých sekcích je to vhodné i na konzultace a obchodní schůzky.

Do toho neustále kolem chodí reprezentativní slečny, které se celé odpoledne líčily před zrcadlem a teď se přišly prezentovat (obvykle ve skupince tři holky, co se hihňají a chlapci se vtírají). Častěji tlupa holek i kluků, co přijdou společně (z práce nebo z nějaké akce) a neustále se fotí a opíjejí všichni do společenské nezpůsobilosti. Blesky jejich selfíček mi dost vadí. Ale dají se vybrat i místa, kde amatérští foťáci nejsou.

Když si člověk dobře vybere zónu, tak jsou tam i „běžní lidé“. Jejich chování je dokonce zajímavější než ohrané divadlo u tyče. Přiopilé dámy dávají stokorunu za punčochu tancující profesionálce. V horším případě ji opilec zkouší chytnout za botu, načež ho okamžitě ostraha žene pryč. Kdo zkusí něco fotit, má problém. Jsou to zřejmě studentky vš, fotit se nesmí. O víkendu často přijde kolem půlnoci ve strip baru i drsnější číslo. Účinkuje již minimálně pět let stále stejná čtyřicátnice s rádoby dívčím vzhledem a copánky. Na show je nejzajímavější vůbec nesledovat pódium, ale sledovat vyjevené výrazy návštěvníků a decentní povýšené úsměvy či vytřeštěné výrazy návštěvnic. Japonské zájezdy jsou specifické.

Určité erotické jiskření tam je, ale podstata klubu je, aby se zavděčil mladým cizincům, že mají pocit, že něco vidí, i když nic nevidí. Je to celé o alkoholu a tržbách z alkoholu. Dívky u tyče nemají s erotičnem nic společného, mají to v podstatě jako aerobik. Jsou to úplně běžné ženy od sousedů, které když jsou normálně oblečené, tak byste si většiny z nich v tramvaji vůbec nevšimli.

O nějakém jiskřivém dotyku (až na pohlazení po hlavě, kterého se dostane těm, kdo dají stovku za punčochu), to rozhodně není.

Zásady: nedávat nic – jsou to vyhozené peníze. Nekupovat si velké předražené džbery alko se spoustou brček – je v nich samý led. Nekupovat si k vodce Red Bull – nedá se pak odhadnout, kdy to doběhne. Kupovat jen věci v akci, přijít cíleně v příjemné atmosféře a pak pokračovat přes Staré město za nějakým dalším dobrodružstvím.

Doupata cizinců.

Jen co vylezete ven a popojdete k Václaváku, zastaví vás cizinec s tím, že je potřeba jít s ním. Vrazí vám i vizitku. Když mluvíte česky, možná projdete, ale povídat si anglicky je se zárukou. Slétnou se na vás jak vosy. Když odmítnete, vyloví dohazovač pět dalších vizitek dalších podniků a odvede vás tam, jak medvěda, někam do podzemí. Je to vždy na stejné kopyto. Jednotná pravidla, ceny, přístup. Obvykle takové zrenovované zatuchlé sklípky, kde se přes intenzivní pach plísně snaží dekoracemi a osvěžovači vzduchu udělat dojem, že je to něco úplně jiného než to je. Kobka.

Cizinec vás odvede do sklepa, který je plný východního přízvuku. Jakmile vejdete, obvykle se na vás veškeré osazenstvo s jásotem pověsí. Přátelsky povídají, jak to tady chodí a co máte dělat. Za dvě bankovky „vstupného“ dostanete papírek jak ze šatny. Poukázku na dvě vodky, které nemají ani 0,02 litru. Prostě vtip. Skleničky vám osobně nalije čistokrevný hranol, jak z pohádky, i s baňatým nosem jak z Mrazíka (ti loupežníci).

Sednete si a slečny používají jako jednu ze zbraní nesmírně přátelské chování a doteky (kdysi jsem byl pro jistotu na venerologii, protože jsem se fakt bál, že ten pupenec na ruce mám odtamtud). Je běžné, že se na vás navalí, jak kdyby řidič zadupl tramvaj a úplně se pod jejich často velmi kyprými tvary v rohu gauče ztrácíte. Pokud jste ovíněni, využijí toho.

Prvních pět minut jste středem velmi intenzivního zájmu. Pokud do deseti minut neposlechnete žádnou a nezaplatíte jí velmi drahý drink (napije se a je pryč a chce další, nebo privátní taneček), slečny se na všechno vykašlou, okázale vás ignorují a u tyče se přestane tancovat. V hloučcích telefonují cizí řečí, atmosféra nula, ignorance, ponížení. V podstatě se vám uleví, když vypadnete. Přestanete si připadat jako totální trapák, který vlezl, kam nemá a je najednou neviditelný.

Z vašich peněz se přeci zaplatil naháněč, a vy máte pustit další, ne jen čekat nějaké představení. Vše většinou ve slušnosti, i když vám obvykle řeknou, že je neslušné nezaplatit ani pití slečně. Atmosféra by se dala krájet, a od určité doby do podobných podniků nelezu. Je to spíš past na cizince.

Pokud si koupíte „privátní taneček“, tak extrémně prostorově objemná osoba (o které jste to netušili, když měla černé hadry se třpytkami a bylo šero), která vám předražený taneček vnutila, se začne vlnit a během deseti minut předvede číslo horší než u tyče. Ve výsledku si sedne, za pár minut se zvedne a jde – vy můžete jít taky. Byl jsem z toho kdysi tak vytřeštěný, že jsem zapomněl mikinu a musel jsem se pro ni vracet. A hranol mě bez zaplacení dvou stovek nechtěl pustit znovu dovnitř.

Tyto podniky mi splývají, ale mám za to, že už možná i vymizely. Žádná škoda. Je i o trochu lepší level, kde když jsou mrazivé dny a nikdo nepřijde, tak některé slečny se s vámi baví jen tak, z nudy. Ale dávají vám vědět, že je slušnost něco zaplatit.

Tyto podniky nejsou ve skutečnosti o erotice – je to obchod s vaší sebedůvěrou. Přijdete a oni vám zvednou sebevědomí. V době, kdy nebyla AI, to bylo docela atraktivní. Funguje to samozřejmě pouze tehdy, pokud zaplatíte. Pokud nezaplatíte, je to spíš adrenalin a kurz sebeovládání.