Kdysi jsem stavěl. Chtěli za omítnutí dvou místností ve sklepě 150 tisíc. Přitom kdybych to uměl, mám to maximálně za týden a materiál nestojí více než 25 tisíc.

Konečně snad přijdou roboti a začnou dělat práci místo lidí. To bude tak strašná úleva. Ohledně stavění a oprav domu, co jsem kdysi absolvoval, jsem měl neustále dojem, že nejde o domluvu s lidmi, ale s loupežníky. Realita se měnila každý týden, slovo nemělo váhu vůbec žádnou. Za nic se nestyděli a svou práci neuměli. A po nich další a další. Dokola a dokola. Budu vám vyprávět svou zkušenost. Předem se omlouvám za agresivní tón, ale fakt to bylo strašné. Deset let pekla, abych měl dům, aby o mne nějaká zavadila a měl jsem šanci mít rodinu. A teď jsem z něj utekl a jsem zase rád, že jsem uprchl, zachránil život a zalezl do garsonky a jsem sám. Ale bez bydlení rodina prostě nejde. Je to kritérium výběru. Ale ta cena je strašná.

Mou nejstrašnější zkušeností jsou stavební dělníci a firmy. Přiznám se, že představa, jak ta smrdutá, špinavá, drzá opilecká sebranka poleze po zdi hlady, a protože nic neumí, i když se jim dá stavebnice, na které není co zkazit, tak na to kašlou… tedy když si představím, že ti lidé budou mít konečně po srandě, že už to nebude „nedáš peníze ty, jdu jinam a tady končím v půlce a všechno blbě“, a že možná zase začne mít řemeslo svou cenu, peníze také, a lidé začnou chápat, že nemohou chtít zaplatit za něco, co udělali blbě nebo vůbec… a že výčitky pak utopí v chlastu, pokud nějaké mají… zkrátka by se mohlo naše „tržní prostředí“ celkem pěkně vyčistit. Kéž by… i třeba tím, že práci dostanou jen ti nejlepší .. roboti a ne lidé.

Jinak pro ty, kdo ještě nestavěli, nic nepředělávali a myslí si, že stačí našetřit na předělávku koupelny, topení, čehokoliv, a že když zaplatí děsivou cenu, dostanou, co chtějí… pro ty bych měl několik cenných rad, které by se mi kdysi také hodily.

Hlavně nevěřit vůbec nikomu nic. I když je z toho člověka vidět, že to myslí úplně upřímně, jeho sliby jsou přesvědčivé, nastíní vám přesně to, co si představujete, a slíbí, že se nemusíte o nic starat, že vše udělá a že samozřejmě si své lidi ohlídá, nikam nepolezou a přijďte za 14 dnů a bude to perfektně, všude uklizeno, hotovo přesně dle domluvy a za peníze, co se řekly, a tady je smlouva samozřejmě…

Nic z toho neplatí. Jakmile se vám cokoliv nezdá – nepatrně zvláštní přízvuk, divné kolotočářské boty, příliš levné nebo naopak drahé auto, pouťová partnerka… cokoliv, jakékoliv podezření – dejte na svou intuici a utečte. Pokud nemáte firmu či řemeslníka, kterého měl soused, kamarád a ještě tři známí předtím, a všichni byli spokojeni, pak je to risk jak blázen.

Ještě se mi nikdy nestalo, že by se stalo to, co se slíbilo. Rozpočet se obvykle přetáhne na dvojnásobek. Vždy se „vyskytne“ něco, o čem „nevěděli“ a s čím nepočítali, pročež musí navýšit cenu. Smlouva se nedodržuje nikdy a všichni to mají za cár papíru s tím, že všechny strany vědí, že soud se všemi odvoláními trvá 5–10 let, a počítají se peníze, které dostanou, a co bude pak, je nezajímá, takže se běžně vydírá.

Nejdřív se vezmou peníze na materiál (obvykle polovina částky), v polovině chtějí doplatit dvě třetiny ceny, a pak obvykle hned po platbě se cena navýší a začnou na vás hrnout problémy a to, co nejde, a dost často začnou být vyloženě drzí. Pokud v polovině odmítnete zaplatit s tím, že až po převzetí, jak bylo jasně ve smlouvě, berou si okamžitě nezdělaný materiál (i ten, co leží poblíž a je váš) plus prachy za ten, co nenakoupili, a odcházejí s tím, že musí dělat souběžně další zakázky a že se vrátí a že je to jen na vás.

A dokud jim nezaplatíte, máte všechno v půlce a nikde nikdo. Udělali mi to se střechou – promoklo vše při přívalových deštích. Samozřejmě hrozbě soudů se smějou a papír si můžete nechat v ruce. Vědí, že jen znalec vás bude stát prachy, zdokumentování také, a hlavně vy to POTŘEBUJETE mít hotové, ne to zakonzervovat a deset let se soudit o 50–100 tisíc, když tím, že přestali v půlce, defacto přijdete o víc. A vědí to oni, víte to vy. Marnost.

Ale ty začátky jsou vždycky tak pěkné. Všechno, co dělali ti před nimi, je úplně špatně: „No, to jste nalítnul… ježiš, to je hrůza… takhle se to nedělá… no to je strašný.“ A pak vždycky sami předvedou vrchol diletantství – hrubá práce obvykle ještě jakžtakž ok, ale všechno jemné si musí člověk dělat sám, jinak to stojí za dvě věci (pokud je perfekcionista a pokud se pak časem nechce divit, že to jen vypadá zvenku a vnitřek je prohnilý a ošizený a materiál, který zaplatil, tam není).

Hlavní problém je v tom, že zjistíte, že jste najali dalšího diletanta a lháře, až zhruba v polovině jeho práce (na začátku to obvykle vidět není).

Maník, co mi dělal parapety, je dal tak, že voda tekla u dvou oken do rohu a směrem k oknu – neuvěřitelné. Borec, co dělal oplechování kolem taškové střechy, si změřil jen jednu stranu, a tu ti před ním udělali křivě, a pak mu ostatní strany nevyšly. Na reklamace už 3 roky nebere telefon. Elektrikář, co měl dělat revizi, když zjistil, že jeho zapojení viděl i jiný elektrikář, se mi vyhýbá a „nic s tím nechce mít“.

Ale zlatý hřeb byla poslední parta, kde slibovali, že mám přijít za 14 dnů a bude to perfektně a že za své lidi ručí, kupy keců… Když jsem přišel za týden, našel jsem tam čtyři bezdomovce totálně opilé a bez šéfa. Všude, kde jsem měl zalepené pásky, že se tam nesmí, tak byly strhány, ztratila se mi vrtačka a kupa věcí (doteď nevím přesně které), sdělali mi materiál, který byl na něco úplně jiného, extrémně drahý a uskladněný někde, kam neměli vůbec lézt… totálně zamořili záchod a všude, kde neměli co dělat, jsem nacházel zbytky jídel, salátů, hořtic, flašek od piva a propocená, roztrhaná trička a vajgly.

Mezitím se stihli ještě poprat s minulým dělníkem (řešila to policie), který byl naštvaný, že po ročním přerušení práce jsem začal spolupráci s dalšími jemu podobnými. On jim tvrdil, že mu strašně dlužím, a oni mi zvedli cenu a odvolali na jinou stavbu jediného, který uměl řemeslo – prostě výborný. Zbyla mi tam děsivá sebranka, která mi s klidem zazdila do zdi elektrické krabice tak, že jich půlka kouká nebo jsou nakřivo (i o 30 stupňů), a dlažbu udělali tak, že ji můžu vyrvat a začít znova. Zdi jsou křivé, dveře se zavírají samy, všechno blbě.

Když mi „majitel“ firmy nahlásil, že je hotovo a že ať jim převedu peníze na účet, jel jsem se tam podívat a málem omdlel. V místní zastavárně jsem našel svoje věci a koupil si jich většinu zpět. Nakoupil mraky Sava a všechno polil, čeho se dotkli, a pak jsem na chlapíka hodinu do telefonu řval. On na mě řval taky a pak řekl, že „to teda přijdou dodělat“. Pojala mě holá hrůza, že bych tohle měl pustit do baráku znova, takže jsme skončili na tom, že mi pošle klíče a vrátí 10 tisíc, když ho nebudu žalovat. Klíče neposlal, prachy nevrátil, já na soudy nemám nervy – už jsem se jednou soudil o tři výplaty, trvalo to 5 let, vyhrál jsem a nikdo mi nic nedal, jen jsem platil právníka.

Člověk by si řekl, že jsem smolař nebo jsem udělal nějakou chybu, že jsem si naběhl, ale tohle byla poslední kapka. Předtím se to samé opakovalo čtyřikrát s různými firmami i řemeslníky. Všichni měli jedno společné: neměli čas, děsně pospíchali, chtěli trojnásobek mé výplaty na den za člověka minimálně, bez ohledu na to, co udělal. Když jsme se shodli na úkolovce, ceny byly vždy tak přemrštěné, že si to člověk za třetinu fakt udělá sám, kdyby mohl nechat své práce a jít dělat tohle.

Začalo to firmou, která se uvedla tím, že zavraždila ptáčka, co mi v domě hnízdil, a pověsila ho nad vchod. Hnusné barbarství. Ještě tvrdili, že to nebyli oni, když předtím tam hnízdil půl roku a dokud tam nevlezli, bylo vše ok. Prostě barbaři. A pak už to jelo.

Majitel firmy si pořád naříkal, co stojí sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců, předělával šest baráků zároveň, domluvil ceny a pak neustále tlačil na to, aby se navýšila práce i když vše věděl předem a bylo jasně řečeno, co má být výsledek a ve smlouvě také, pořád hledal triky že „vícepráce“, když si to přeci vše prošel a nic nového se reálně neobjevilo, kromě jeho touhy zbohatnout do roka. Požadoval přemrštěné prachy, přičemž všeho nechal v půlce a odešel, protože statisíce mimo program jsem odmítl dát. Evidentně se našlo dost těch, kdo je dali. Ta firma existuje doteď a hádá se s každým zákazníkem (jakmile vám firma řekne, že měla s nějakým zákazníkem problém a že je to někdo, kdo hloupě prudí, okamžitě jít od ní pryč).

Nejdrsnější bylo, když jsem našel bazar, kde se nakoupily věci, maníci z firmy je přivezli a odmítli mi dát za ně doklad, s tím, že si k tomu připočítali DPH a pak to po mě chtěli celkem. Přitom měli jenom přivést něco, co jsem objednal a už zaplatil. Výborné.

A když došlo k neodvratnému konfliktu, tak jsem zakázal majiteli popíjet tam kafíčko a řekl, že čekám, že to dodělá nebo ven, jeho manželka (mozek firmy, chlapa zavřou a ona získá ten penzión, co za nakradené peníze a materiál staví) vykouřila krabičku cigaret na ex a slovenský dělník se se mnou chtěl prát.

No nic… skončili jsme klasicky v půlce, já měl vyplavený barák bez střechy, všude plno bordelu, zaplatil jsem dvě třetiny ceny a nic hotového, sem tam někde materiál, který je mi na nic a stejně ho nebylo tolik, co jsem zaplatil.

Přichází další borec – živnostník: „Jasně, to půjde, naběhnem sem s kamarádama a zatočíme s tím… šéfe, važte si toho, že do toho jdem, opravovat po takových pakách věci, do toho by vám nikdo nešel.“ Výborně.

Přesně za rok jsem byl úplně ve stejné situaci. Borec kupoval jen nejlevnější materiál, účtoval si za to dvojnásobek a prachy chtěl předem. Když jsem mu přinesl ceník z Hornbachu a byl jsem v jeho stavebninách a chtěl jsem od něj vidět doklad, když mi účtuje 2× tolik, přitom si za práci počítá dost, tak by mu to mělo stačit, tak chci vysvětlení. Papíry nejsou. Chlápek se urazil a nekomunikuje. Ještě předtím skákal půl metru vysoko, jak se vztekal, že mi peníze nevrátí, že je složil ve stavebním bazaru jako zálohu… kecy.

Mrtvej brouk a práce jako obvykle v půlce (tradiční vydírání, na které přijde každý takový a myslí si, jak je chytrej). Zareagoval až na dopis poslaný jeho manželce (ty dva pro něj ho nechaly v klidu), kde jsem jí vysvětlil, že je to možná tvrďák, ale já nejsem na vtipy, a že jestli neudělá, co je na papíře, bude zle. Dobrý, věci se hnuly, něco udělal, ale za chvíli mu otrnulo a zase přestal chodit.

Podlaha byla zaplacená a dohodnutá s jeho kamarádem truhlářem. Zavolám, domluvím se s truhlářem na termínu. A nikdo nepřijde. Tak ho naháním a nechá se zapírat. Volám tohodle typa dělníka a ten mi vynadá, že prej mu truhlář řekl, že bez jeho vědomí jsem po truhláři chtěl, aby udělal něco, co měl původně dělat tenhle. Takže ani tenhle, ani ten druhej nebudou nic dělat (protože jsou kamarádi). Doklady za materiál nedostanu a tenhle si vymyslel, že jinde mu platějí tolik a tolik a že co jsme se domluvili, neplatí a že chce „standardní“ cenu jako jinde (cenu obkreslil u souseda, co má koupelnu z mramoru a ode mne chce za socialistický obkladačky, co jsem ještě dodal, tak chce za koupelnu 80 a ne 30 .. bylo to před 20 lety .. co se domluvilo, nehraje roli). A že jestli mu budu dělat problémy, tak mi vystaví fakturu včetně DPH a že se nedoplatím. Vydíračka klasika.

Tak si pozvu další firmu (tu, co mi nakonec totálně poblila a znečistila záchody a všechno zkazila) a tenhle se s nimi popere. A to mu někdo musel říct, že tam jsou další (zřejmě nějaký můj dobrý soused), protože na to, aby tam chodil makat, čas nemá a na to, aby se tam pral s jinými jemu podobnými, čas má. Při objasňování, o co jde, policajti jen zírali a chlapík odmítal jít na služebnu, že on nic.

Člověk by si řekl, že se snad vyplatí zaplatit víc a nechat si udělat práci „na klíč“. Jenže vtip je v tom, že to, že je to „na klíč“, tvrdili všichni. Že se o nic nemusím starat a dají mi to hotové. Kdybych se nestaral, dopadne to možná ještě strašnějc. Každý z nich tvrdil, jak běžně dělají tohle a tamto… a vždycky bylo na práci jasně vidět, že se maníci pouštějí na tenkej led a dělají něco, co neumějí, nebo si jen něco přečetli, nebo jsou diletanti, nebo úplně blbí, nebo nevím… ale prostě vůbec nic nebylo bez velkých chyb.

Na tom je vtipné, že značková firma teď v našem domě, kde bydlím v nájmu v pidibytě, tak dělá výtah za 1,5 miliónu korun. Dělají to celé cizojazyční dělníci a teď se to po mnoha reklamacích a půl roce práce celé bourá, protože byly sváry nakřivo, šachtra špatně, konstrukční problémy, všechno blbě. Kdyby předseda družstva nebyl stavař, nechali by nám to tak. A to je cena přes milión a drahá, „dobrá“ firma, ale najímá negramoty, a není čas, a kdo by to po nich kontroloval? Peníze si samozřejmě stejně jako všichni vezmou (a předem).

Takže si člověk nepomůže: papír nic neznamená, soudy na dlouho, lidi voprsklí, lžou úplně všichni, slovo nic neznamená a ještě řemeslníky a dělníky dělají snad jen orangutani, co se fakt na žádnou, i tu nejobyčejnější školu, nehodili a hlavně byli líní a nic je nebavilo ani nezajímalo. Nebo nevím, proč jsem takové vždy potkal. Tak skončili jako dělníci a jejich hlavní starostí je mít na chlast, celou pracovní dobu mobilovat, dělat cca 3 hodiny denně, a s tím, že samá svačinka, oběd, přestávka na cigárko… A pokud někdo dělá, tak je to jeden, dva na něj koukají a ještě se ten jeden chodí někam každou chvíli ptát, co s tím. Pokud s nimi není šéf, sedí, kouří a čučí před sebe (což jsem viděl, když jsem tam přijel na přepadovku). Moje zkušenosti, můj názor.

No má tohle smysl? Tyhle lidi zaslouží z jakékoliv práce zmizet a nepodporovat. A místo nich někoho, koho řemeslo baví, kdo si práce a peněz váží, kdo tomu rozumí a kdo není zlatokop. A nebo roboty. Jo, měl jsem tam zedníka, který je prověřený a dělá dobře. Víte, kolik chtěl za omítnutí dvou místností ve sklepě? 150 tisíc. Ironie je, že se všemi škodami, co mi tihle ostatní způsobili, jsem na ještě větší cifře. Přitom kdybych to uměl, mám to maximálně za týden a materiál nestojí více než 25 tisíc.

Jenže kde to jsme, všechno si dělat sám. Muset všechno umět. Protože jakoukoliv cizí práci ze své práce nezaplatím a zadlužím se do desátého kolena?

Řemeslo má zlaté dno.

A vaše zkušenost?