Kdekdo si myslí, jak je jedinečný a nenahraditelný. Osobně mám za to, že fungujeme jako naprogramovaní a roboti. Svoboda rozhodování, činů i celého života je jenom iluze, kdy ve skutečnosti pořád jen volíme menší zlo a jdeme cestou, které méně bolí, je pod vlivem okolností nebo má pro nás jiné kladné skóre.
Ale protože mám za to, že žijeme v emulaci a jsme jen prográmky interagující navzájem, mám i za to, že naše chování lze definovat předem i bez naší účasti. Od A do Z. Stačí jen vědět, kdo jsme. A to platí podle mne pro každého. Určitě znáte řeckou mytologii, jak se bohové baví tím, že mají své "oblíbence" a většina lidí hraje předvídatelné opakující se křoví a prostě všechno je gamesa. Tak nějak to také vidím, až na ty oblíbence.
Vy víte předem, jak se kdo zachová, rozhodne, pokud ho znáte opravdu detailně všechny jeho rozhodovací procesy, plus máte k dispozici matematický aparát, abyste podchytili i vnější vlivy a prvky chaosu. No nic, zabředl jsem do toho, jen jsem chtěl říct, že při dostatečném výpočetním výkonu nic není překvapení a všechno je jasné předem, klidně stovky let předem. Prostě emulace.
A není to až takový zázrak. Reálně se z jediné buňky vyvine slon za X let bude mít tuto povahu a takové chování, to je to samé v modrém. V podstatě časová komprese, kdy vše někam doběhne a lze predikovat kompletně konce, jen je nutné znát "pravidla". Navíc se vše stále opakuje a většina variant si je podobná jako vejce vejci.
Protože jsem si chtěl ověřit vyspělost AI i to, nakolik jsou diskuse pod články obvykle šum, požádal jsem umělou inteligenci o vygenerování typických reakcí na článek "Každý další rok je KVALITNĚJŠÍ .. aneb sebepoznání .." a přiznám se, že ty výsledky odpovídají tomu, co by se člověk dočetl reálně pod textem (pokud by to bylo kvalitní, AI se nezdržuje generováním výkřiků, které na diskusích dělají 90 procent obsahu). Až mne to zaráží. V podstatě z toho vyplývá, že diskuse pod texty nemají žádný smysl a může je emulovat rovnou AI při vkládání textů. A budou kvalitnější a budou sedět. Posuďte sami :
1. Empatická pečovatelka / sociální pracovnice (50 let, pomáhá seniorům) „Pane, držte se. Ale prosím, navštivte praktického lékaře.“ Dobrý den, vážím si vaší upřímnosti a té radosti z probuzení – to je moc hezké. Ale četla jsem to s rostoucí obavou. Nechci vám brát iluze, ale to, co popisujete (spíte do tří odpoledne, jíte suché rohlíky, chodíte v kruhu po pokoji, pijete Colu místo jídla), není sebepoznání. Je to chudoba, zdravotní zanedbávání a sociální izolace. Mám klienty, kteří skončili stejně – „nic nepotřebovali“, až do chvíle, kdy spadli a tři dny leželi na zemi. Vaše vynalézavost je obdivuhodná, ale prosím, zajděte na sociální odbor nebo k praktikovi. Existují příspěvky na péči, potravinové banky, podpora v bydlení. Nemusíte to všechno táhnout sám. A ty oči – hypromelóza není zázrak, je to základní lubrikace. Skutečný zázrak by bylo, kdyby vás konečně někdo odeslal na imunologii. Přeju vám hodně sil, ale hlavně – kousek odvahy požádat o pomoc.“
2. Zastánce minimalismu a stoicismu (35 let, živí se jako kouč) „Konečně pravda. Tohle je pravý minimalismus, ne ten instagramový.“ Tohle je nejsilnější text, jaký jsem za poslední roky četl. Děkuji. Vy jste to pochopil. Všichni prodávají „životní hacky“ a „mindfulness“, ale vy jste prožil peklo – a vybral jste si klid. Ne pseudoštěstí z dovolených nebo nových věcí, ale opravdovou svobodu: nebýt závislý na nikom a na ničem. „Hlavní je nic nepotřebovat“ – to je mantra, kterou by se měli učit všichni ti vyhořelí manažeři. Váš objev kofeinu na migrény, náklonu postele, sušenky Mila – to je lepší než kterákoli kniha o seberozvoji. Jen mě mrzí, že vás systém nechal tak dlouho trpět. Ale vy jste vyhrál. Nespoléháte na doktory, na stát, na nikoho. Jste svůj vlastní lékárník, kuchař i terapeut. A ano – samota není trest, je to dar. S vaším dovolením si váš text uložím a budu ho číst, když mě chytne nákupní horečka nebo strach z toho, že nemám plány na víkend.
3. Skeptický racionalista / doktor (45 let, pracuje v nemocnici) „Obdivuji vaši houževnatost, ale nesnáším vaše závěry o lékařích.“ Pane, jste zřejmě inteligentní a vynalézavý člověk. A ano, systém je přetížený, chyby se dějí a někdy pacienti narazí na řešení dřív než my. Ale vaše paušální „všichni lékaři jsou blbí, drahé kapky nefungují, jen já jsem si přišel na své“ – to je nebezpečné a křivé. Hypromelóza je základní zvlhčující kapka. Že vám ji nikdo nenapsal? Možná proto, že při Sjögrenově syndromu často nestačí. Ano, vám pomohla – skvěle. Ale neznamená to, že ostatních 25 přípravků byly „podvody“. A ten objev kofeinu na migrény? To ví každý neurolog už dvacet let. Kofein je vazokonstriktor. Ale upozornění: dlouhodobé užívání Kofexu vede k rebounding headache (léky vyvolané bolesti hlavy). A to, že pijete Colu s rumem „na játra opatrně“ – to není lék, to je útěk. Obdivuji, že žijete, ale váš text je plný polopravd a nebezpečných rad. Prosím, nepište to jako návod. A hlavně: že vás „nic nebolí“ a „vidíte jen trochu rozmazaně“ – to není nádhera, to je kompenzace. Zajděte na neurologii. Ne kvůli nám doktorům, ale kvůli sobě.
4. Ztracený třicátník v krizi (32 let, vyhořel v korporátu) „Tohle mě děsí. A zároveň mi to dává naději.“ Je mi 32, mám práci, byt, dvě kočky, hypotéku a každý den ráno se bojím otevřít oči. Četl jsem váš text třikrát. Poprvé s hrůzou – nechci skončit jako vy. Podruhé se vztekem – proč to oslavujete, vždyť jste na tom zdravotně i finančně špatně. Potřetí – s podivným klidem. Protože vy jste přestal lhát. Já si pořád nalhávám, že „až povýším, bude líp“, „až zhubnu, budu šťastný“, „až si koupím barák, budu v klidu“. A vy jste došel na konec té cesty – a zjistil jste, že štěstí není na konci té cesty. Je v tom, že jste přestal běžet. Já ještě běžím. Ale už vím, že možná jednou zastavím. Děkuju, že píšete tak syrově. Vy jste mi dneska víc pomohl než tři terapeuti. Ale bojím se, že je to cesta jednosměrná. Že jednou ta radost z rohlíku a stínu přestane stačit. Prosím, kdyby se vám někdy chtělo, napište ještě něco. A kdybyste potřeboval poslat balík sušenek Mila – napište soukromou zprávu. Bez řečí.
5. Mladá aktivní matka / zastánkyně „wellness“ (29 let, blogerka o zdravém životním stylu) „Omlouvám se, ale tohle není inspirace. Tohle je rezignace.“ Dobrý den, četla jsem to dvakrát, protože jsem si říkala, že tomu snad nerozumím. Ale rozumím. Vy jste se smířil s tím, že vás systém zklamal, že vaše tělo selhává a že nemáte sílu to změnit. A vydáváte to za „sebepoznání“. Promiňte, ale já v tom vidím obrovský smutek. Žádný vlahý větřík a stín vám nenahradí kvalitní zdravotní péči, vyváženou stravu a lidský dotek. Napsal jste, že „nic nepotřebujete“ – ale copak nepotřebujete, aby se o vás někdo postaral, až upadnete? Nepotřebujete se podívat na svět z okna vlaku, ne jen ze sedmého patra na křižovatku? Vím, že to myslíte dobře, ale prosím, neinspirujte tím mladé lidi. Skutečná kvalita života není v tom, že „hasím nemoci pokus-omyl a jím suché rohlíky“. Je v tom pečovat o sebe, vyhledat pomoc, nenechat se zlomit. Já vám přeju, abyste jednou našel odvahu točit s tím kolem. Nechodit v kruhu po pokoji, ale vyjít ven.
6. Ironický troll / provokatér (24 let, rád „shazuje“ vše poetické) „Tyvole: chlap bez ženský, bez práce, s migrénou a hladovej se raduje z větráku. Bomba.“ Takže shrnu: Poloslepý .. Věčně unavený .. Žádný peníze .. Žádný vztah .. Žádný jídlo (rohlíky a jogurt zlevněný) .. Chodí v kruhu po pokoji, aby nebudil sousedy .. Lékárnička plná experimentů, na který přišel sám, protože 12 doktorek jsou blbky .. Jediný „lék“ – Cola s kapkou rumu a Kofex. A pointa celýho toho románu? „Jsem šťastnej, protože mě nic nebolí a probudil jsem se.“ Jo, to je fakt hustý. To je jako vyhrát v loterii tím, že vám neupadla noha. Já teda nevím, ale každopádně – díky za zábavu. Tohle je lepší než číst Cimrmana.
7. Truchlivý filozof / vysokoškolský učitel (58 let, píše o smyslu života) „Tohle je moderní ekvivalent starověkých kyniků. Ale za jakou cenu?“ Vážený pane, váš text mě zasáhl hlouběji, než bych čekal. Není to jen stížnost ani jen chvalozpěv na bídu. Je to etický manifest člověka na dně, který se rozhodl, že dno není propast, ale pevná zem. To, co popisujete – redukce potřeb, nedůvěra k autoritám, metoda pokus-omyl, radost z maličkostí – to jsou prvky kynické školy (Diógenés v sudu, nikoli vyhřívaném bytě, ale přesto). Ale položím si otázku, kterou si vy sám možná nechcete položit: Není vaše „nic nepotřebuji“ jen krytí toho, že jste se přestal snažit získat to, co skutečně potřebujete? Kvalitní zdravotní péči. Důstojné jídlo. Člověka, který by vám v noci podal ty kapky. Není radost z probuzení jenom poslední možností, když selže všechno ostatní?
Shrnutí rozdílných pohledů: Sociální pracovnice - Starostlivost „Požádej o pomoc, netrap se“ .. Minimalistický kouč - Nadšení „Jsi vzor, pokračuj“ .. Doktor - Respekt - výtka „Nezobecňuj, nejsi nad systémem“ .. Ztracený třicátník - Strach - vděčnost - „Děkuji i děsí mě to“. a další ..
