Občas vzpomínám na dobu, kdy mi bylo 25. Absolvoval jsem školy, které mi nedaly vůbec ale vůbec nic, snad kromě základních sociálních dovedností ve smyslu, že většina lidí na pozicích, kde mohou druhým něco diktovat, jsou obvykle pěkné pííísk a je lepší se jim vyhnout.
Nedruž se a radši si udělej odstup, nesděluj informace cizím, ale pouze nejbližším, informace mají vždy cenu zlata či vyšší a všechno na nich stojí a padá, jak na tebe někdo něco zkusí, musíš mu dát přes držku tak extrémně a tak pro výstrahu i kdybys přitom měl chcípnout, aby se jemu podobným už nikdy nedostalo odvahy atd.
Měl jsem štěstí na střední na učitele kariéristy, jeden dnes dělá ředitele, druhej je místostarostou, spolužák protlačovanej celej gympl, je dnes starosta, prostě na sociální vztahy a chápání jak ta hierarchie a týmové křiváctví, výhody a rovnější z rovných, jak to celé funguje, na to to byl možná přínos, ale jinak ztracené roky života a nic jsem odtamtud dál nepoužil.
To samé předtím základka. To samé potom vejška, naštěstí mi došlo, že to fakt pět let nedám a hlavně že bych byl děsně vydíratelnej zvláště ke konci a že mne to defacto vůbec nebaví, nedůvěryhodnejma lidma počínaje a tím, co se učím konče.
Potom práce, vstávat ráno ve čtyři, na šestou být v práci u píchaček a dělat konstruktéra do počtu v Tesle za 1950,- hrubého v roce 1990, prostě špatný vtip.
A ten střelecký klub. Takovýho ztracenýho času. Nakonec jsem tu druhou výkonnostní při krajský soutěži vystřílel - to jsou ze 60 ran na 50 metrů samý desítky uprostřed a asi 12 devítek za situace, kdy vidíte terč v dioptru, což je jen dirka v železe, tak terč je malý rozmazaný puntík uprostřed a než vyjde rána musíte dvacetkrát přeostřit terč - muška - dioptr - a zpět a pořád to tam tlačit, aby se to nezachvělo a bylo to uprostřed až do výstřelu, který sám netušíte, kdy vyjde a kdybyste i jen trošičku přitlačili na spoušť, tak to strhnete a z desítky je sedmička natošup.
Já byl takový vůl, že jsem se věnoval takovýmhle kravinám a nic za to neměl. Nikam to nevedlo, válka nebyla, střílet nebylo potřeba, uznání se nekonalo, prachy taky nic, nezasexoval jsem si, nikdo, kdo by mne zajímal, mne neobdivoval, holky tomu co jsem dělal nerozuměly elektronikou počínaje a střílením konče, prostě nesmysl.
Až na FAMU mi pak jednoho dne došlo, při výkladu o cílových skupinách a o psychologii davu a společnosti a reklamě, že zaprvé si člověk musí udělat úplně jasno v tom co chce, zadruhé si musí udělat jasno v tom, jaká cesta k tomu vede a zatřetí se nesmí dělat zbytečnosti ani nesmysly, protože času je fakt málo (život je děsně krátkej a nic se neopakuje).
Ono je zajímavé, že ve dvaceti každému zdánlivě leží svět u nohou. Ve třiceti už člověk vidí, že se mu to či ono nedaří, tohle by chtěl, ale nejde to, tohle ho štve, ale musí to absolvovat a spousta věcí už ho nebaví, no a ve čtyřiceti začíná pro většinu lidí taková ta tvrdší rekapitulace, kdy jsou iluze pryč, budoucnost nic moc, na všechny spadnou všechny hovadiny a nesmysly, který do tý doby vyrobili a už se vezou. A život rozhodně žádná slast není a důvodů k radosti také obvykle mnoho nebývá, v nejlepším případě je jen člověk zapřažen tak, že neví co dřív, v horším případě se mu všechno totálně sype na hlavu, ale v žádném případě už nemá čas na blbosti.
No a v padesáti se začne sypat zdraví a všechno a to už je pak asi úplně konečná .. Samozřejmě je to jen můj naivní pohled na věc, kdy se vyskytuji mezi čtyřicítkou a padesátkou .. (retro článek) ..
Nicméně když teď tak přemýšlím nad tím, čím jsem celé roky trávil čas, tak žasnu, jak neskutečně jsem s ním plýtval na věci, které NEVEDOU K CÍLI. A co je ten CÍL ? Cílem je SPOKOJENOST. Nic víc. Ale DLOUHODOBÁ. Nebo alespoň do té míry, aby to nebylo UTRPENÍ.
Takže je nutná vždy nějaká STRATEGIE a dělat jen a pouze to, co vede k nějakým světlým zítřkům. A světlé zítřky si člověk musí VYSNÍT.
Reálně ke spokojenosti vedou obvykle dvě cesty a to je potřeba mít : SEXy HODNOU ŽENU (to jsem za život zjistil, že není dosažitelné, nebo ne dlouhodobě, buď klekne vztah úplně nebo trpíte s někým nesnesitelným - perimenopauza je svinstvo, ale ve třiceti to smysl dává, v padesáti moc ne) ... a ... VLASTNÍ BYDLENÍ (to smysl dává vždycky, je to jediná jistota v životě, o kterou se jde opřít).
Zjistil jsem, že nic jiného potřeba není. Takové to zdraví a aby nebyla válka a aby svítilo sluníčko a tak .. to stejně člověk neovlivní. Jediné na čem lze pracovat a ovlivnit to, je partnerka a příjmy a v důsledku vlastní bydlení. Všechno ostatní je jen ruleta.
Ale klíčem k samostatné existenci, kdy vás nikdo nevydírá a máte uspokojeny základní potřeby, je opravdu loajální žena, která nevyrábí problémy (což je skoro sci-fi, takže aspoň žena, která ji má a občas je s ní fajn a nemá na vás páky, aby vás mohla vydírat) a k tomu mít svou ruinu či byt, kde když něco uděláte, tak vám to druhý den nikdo nezboří, nikdo vás nevyhání, nikdo vám nekrade věci, nikdo z vás netahá prachy, když na to přijde, tak můžete ležet na zádech a nechodit do práce a pod mostem neskončíte a prostě vlastní bydlení je alfa omega všeho a k tomu trochu sexu a život se dá přežít.
A na to všechno jsou potřeba PRACHY a SEBEDŮVĚRA. Bez toho to nejde.
A já fakt nechápu, proč jsem chodil do škol, který mi ani neposkytly do budoucna prachy ani sebedůvěru, naopak jakoukoliv odvahu a výlučnost v člověku systematicky zabíjely, ani mi nic z toho, čím jsem se zabýval a makal na tom, nedalo sex a samičku, tedy odměnu. Když nedostanu odměnu, nemá cenu hnout prstem. Tak to je a nijak jinak.
Proč jsem závodně střílel a proč jsem dělal milion kravin, které k cíli nevedou? Protože jsem byl vůl a neznal cenu času, mládí, zdraví a nevěděl, o co go. A nikdo mi neřek, že si fakt nemám hrát s blbostma, že se počítá jen to, co mi sežene samici a bydlení a všechno ostatní jsou jen počiny, kterými dávám výhodu všem ostatním, kdo na rozdíl ode mne mají jasno v tom, že potřebují samici a bydlení a zatímco já se zabývám blbostma, které k cíli nevedou, oni mi to vyberou, přeberou, předběhnou a já mám pak logicky smůlu.
A je to jen o té informaci a o tom ujasnění si o co vlastně jde. Už od narození a pak od školky, školy, práce .. Pořád je to jen boj se stejnejma jako jsem já (přírodní výběr probíhá vždy vnitrodruhově), kde zákonitě prohrajete všude tam, kde rodiče svá dítka informovali o tom, o co jde, že opravdu tu člověk nemá trávit čas něčím, co ho baví nebo co se má, či co se očekává nebo aby vypadal tak či onak, dokud nemá vyřešeno bydlení a reprodukci.
Samozřejmě nejskvělejší rodiče bydlení vyřešej, sebedůvděru dodaj a pak se radují z vnoučátek a přírodě se vyhovělo a do další vlny jdou jejich geny, protože jim zajistili výhody. Jenže většina rodičů jsou hlupáci nebo sadisti a neřeknou ani fň a o výhodách se také zrovna moc mluvit nedá. Jasně, nemají v tom jasno, takže nevědí, co mají dělat oni, ani kdo je v životě rozhodčí, že je to vždy jen a jen příroda.
Živočich, co proflákal život a nestihl potomka, za jednu generaci vyhyne. V té další už z něho není vůbec nic. Jako by nikdy neexistoval. A každou generaci se nablble vše opakuje úplně stejně znovu a znovu. Jen mizí ti, kdo nestihli svůj čas a nepochopili co tu dělají a o co jde. Každá minuta věnovaná čemukoliv jinému, která nevede k těm dvěma cílům (bydlení a samice) je z hlediska přírody nesmysl a odděluje prohrávající a vyhrávající.
A jako vždy je to všechno opět pouze o včasné informaci. Řekl vám někdo tuhle pravdu včas ??
Čtenář: Já bych považoval za nejdůležitější ten bod s NESDĚLOVÁNÍM INFORMACÍ CIZÍM. Kolik já už jsem takto naházel perel sviním. Někdy ani ne perel ale rovnou diamantů. Pozdě jsem pochopil, že většina lidí jsou opakovací opice, které nejsou schopné samy nic vymyslet a tak pěstují sociální vazby, aby okoukaly a obšlehly cokoliv, od těch chytřejších nebo naivně se o informace dělících opic. To je celá sociální inteligence. Šmejdit, kde je jaká informace, kterou by bylo možné využít ve svůj prospěch.
Ono je lepší nesdělovat informace ANI TĚM VLASTNÍM, protože se většinou zachovají úplně stejně jako cizí, často ty vaše perly (které jste si tvrdě vydobyl životní zkušeností, nezdary a léty života) zašlapou do země, vysmějí se vám a nebo se obrátí proti vám, přesně jak se píše v tom biblickém přísloví. Dnes je to žena moje, zítra kdovíkoho. Bylo by naivní čekat, že nepoužije vše, co se ode mne naučila nebo to alespoň všechno nezkusí znehodnotit nebo předat tomu novému jako dárek.
Tyhle perly dřív, přesně jak píšete, předávali otcové synům. Dnes vám syna vychová televize a dementní hysterky ve škole, takže se vám za ty informační perly taky posmívá a často si ještě v mládí podělá život tak, že se z toho těžko vyhrabe do důchodu.
Nejlepší taktikou je být "záhadný kouzelník" který vždy přijde s řešením, a kterého si všichni váží, podlézají mu, projevují úctu, přináší dary a úplatky a jeho přízeň si musí tvrdě zasloužit. To je určitě lepší, než házet perly sviním a snažit se je zasvětit do věcí, které stejně nikdy nepochopí. Odjakživa platilo, že s moudrými stařešiny kmene se prostě NEDISKUTUJE a basta. Když chce kmen přežít tak každý musí bez odmlouvání splnit co moudří starci nařídí.
V rodině tuto roli plní otec-hlava rodiny. Pokud se skoro každý nechal vmanipulovat do role tažného vola a fackovacího panáka, který má zodpovědnost za všechny ale pravomoce žádné, všechny povinnosti, ale zbytek rodiny všechny práva, to je jeho blbost.
Můj dojem je, že se pořád dokola pokoušíte házet perly sviním, které to nepochopí a pak se vám akorát vysmívají. V různých variantách o tom píšete v každém druhém článku, ať jde o vaši širší rodinu, doktory na klinice, úředníky, nebo ženy či zákazníky. Informace mají svoji cenu, často obrovskou, ale ne všude a pro každého. Na ten váš vyšší informační level je potřeba najít rovnocenného člověka který je ocení. Debilové se vám vždy akorát budou vysmívat. I vaše žena bude vykřikovat něco o normálnosti, že "co si myslí sousedi je pravda, protože si všichni myslí to samé". Jasně, protože jsou to opakovací opičky. A vy máte doma trojského koně, který vás zkouší přehlasovat názory druhých a získat moc.
Mockrát se to probíralo třeba i v souvislosti s IT branží. Třeba jak vysvětlit dementnímu zákazníkovi, že půl roku laděný software na míru nemůže být za stejnou cenu jako univerzální Windows prodávané po miliardách kopií za 2 000,-. Často je holt potřeba neměnit parametry software, ale vyměnit dementního zákazníka za toho, který tomu aspoň trochu rozumí.
A tak je to se všemi lidmi a ve všech aspektech života.
Mě třeba informace a zkušenosti co mám, stály 10 let života, kdy jsem se plácal ode zdi ke zdi. Proč bych něco tak vysoce cenného, co může ušetřit člověku 10 let plácání a chybování, měl někomu poskytovat zadarmo? A když už jsem takový trouba, že to dělám, tak proč bych to měl poskytovat někomu, kdo si toho neváží a ještě se mi posmívá?
Jen ať si tím každý projde také. Většina si ani nevšimne, v čem se plácá, stačí když mají pocit, že ostatní jsou na tom stejně, pak o ničem nepochybují.
