Uvědomil jsem si, jaký byl pro mne zpočátku problém s tím, být sám, žít sám, vše si zařídit sám a kolika nesmyslných přehmatů a konin jsem se dopustil ve snaze modifikovat to, co jsem znal, jak se žije s rodinou a dalšími lidmi, tak to nějak upravit do podoby pro jednoho člověka.

S odstupem času jsem vyfiltroval blbosti a teď mohu zodpovědně říct, co je důležité, co není důležité a jak na to. JÍDLO:

Jídlo je asi jediná důležitá věc. Polotovary jsou blbost, instantní věci z pytlíku taky nic moc (ta chuť je téměř vždy bídná). Sladké na zaplácnutí je nebezpečné (zvláště po třicítce). Vařit si ve velkém stylu jako pro rodinu má za následek jen obžerství.

Trocha hladu nikomu neublíží, jediné, co je důležité mít, je chleba. Základem domácnosti mladého starého mládence je velká lednička s mrazákem. Nakoupí se dva tři bochníky chleba a pak se nikam celý týden nemusí. Chleba se dá zmrazit, vydrží beze změn klidně i čtvrt roku a pak ho lze použít a je jako čerstvý. K tomu do ledničky nějaký sýr, máslo, mléko, mít doma sůl. Jídlo je vyřešeno.

Ohledně chleba je zajímavá věc dát celý bochník do ledničky a ne do mrazáku. To samé rohlíky. Vydrží to týden a vypadá to jen jako tři dny staré. Takže chodím nakoupit jednou za týden, koupím tři bochníky, jeden dávám na stůl a z toho beru, dva jsou v lednici a je to na etapy. A žádné chození na nákup každé dva dny pro čerstvé pečivo, jak jsem to znal z dětství a od bývalých partnerek. A když už hrozí, že se to nesní a zplesnivělo by to, tak rohlíky nakrájet podélně a nechat vyschnout, pak vydrží minimálně měsíc než žluknou a plíseň se do nich nedá. Jí se to namočené ve sklenici, změkne to během tří sekund a pak se to jí, namočit ukousnout namočit ukousnout. Se solí.

Pokud trváte na teplém jídle alespoň jednou denně, je hrozná blbost chodit do hospody, stojí to prachy, jsou to masné a nezdravé přepálené blepty, nikdy nevíte, co tam kdo dal. Pitnou vodu vám dají dražší než je pivo. Do toho je tam povyk, chtějí dýžko, kolem nepřívětivo nebo na vás prskaj infekční týpci, prostě hospodu nebrat. Místo jednoho jídla v hospodě mám doma jídlo na týden za stejné peníze.

Základem pro každé teplé jídlo je maso. Stačí úplně jakékoliv, jen aby nebylo extrémně mastné, ale i to se dá. Já kupuju v Lídlu nejlevnější maso půl kila kuřecích jater nebo kuřecí stehna nasekaná ve slevě nebo cokoliv, jaké maso se mi kde líbí, ono je v podstatě úplně fuk co je to za maso (když se to vaří dost dlouho - obvykle všechno vařím 2 hodiny). Získám proteiny a polévku zvlášť. Navíc se štítím těch breberek ze syrového, takže to nasypu do hrnce rovnou desinfikuji varem, žádné porcování syrového infekčního hnusu. Po hodině vařit přestanu, když s tím jde dělat, tak v hrnci nakrájím na kostky a pak vařím dál.

Konzervuje se to pak mražením v kelímkách od malých jogurtů do kterých se vloží mikroténový pytlík a do toho to maso a zamrazí. A pak se to přisype jednou za 4 dny jeden kelímek se hodí do uvařené rýře s hovězím vývarem v prášku (lžička vývaru, pytlík předvařené rýže vysypat, aby to klouzalo do krku, tak přidat trochu kolínek nebo tahroňa). A až maso roztaje za hodinu v té břečce, tak se vezme ponorný mixér a udělá z toho masová kaše a je oběd na 4-5 dnů.

Špinavých věcí minimum, vše v jednom hrnci, lze to opakovat a jíst donekonečna, případně střídat kelímky z mrazáku s různým masem z různých epoch. A teď podrobně. Návod na má jídla je univerzální a jednohrncový a hlavně člověk při dělání jídla vlastně nemá žádnou práci ani se o nic nemusí starat. Žádné míchání, míchá var sám.

Nutný je pětilitrový hrnec. Naleje se ze tří čtvrtin voda, osolí se dvěma lžícemi soli a do toho se hodí nějaké jakékoliv maso. A dá se vařit .. když se vaří 20-150minut, tak se maso vyndá do hlubokého talíře, voda se mezitím na malém plameni vaří dál a jen se do ní přisype rýže nebo drobení nebo jakýkoliv sajrajt, kterým chcete směs zahustit. Obvykle se přidá zeleninový vývar nebo podravka nebo jiná věc co dodá chuť, pokud si s tím nechcete dát tu práci a nevaříte v tom mrkev, pórek, cibuli, pažitku atd.. opět volba dle chuti, polévka snese téměř jakoukoliv zeleninu kromě křenu (ten je uvařený hnusně hořký).

Někdy je dobré přidat trochu majoránky nebo i kousek nakrájeného česneku. Až maso trošku vychladne, odloupe se od kostí (pokud jsou) a nařeže se na čtverečky a hup s tím zpátky do polívky. Pak ještě 20-60 minut vaříme aby to bylo všechno rozpadací a případná rýže aby byla nerozeznatelná od drobení a ztratila hnusnou rýživou chuť a nasákla chuť zeleninového vývaru.

No a pak to buď vypneme a až to trošku vychladne tak dochutíme solí a případně trošku pepřem. Do magi nebo worčečstru bych se ani moc nehrnul.

Pokud nechceme polívku, ale omáčku, tak před skončením vaření namícháme do hrníčku mouku s vodou a rozmixujeme, aby z toho bylo takové divné mléko a to nalejeme do polívky a ještě chvíli vaříme než to zhoustne na omáčku a obvykle chytne hnědou barvu z vývaru.

Když víme předem, že to bude omáčka, tak se začíná tím, že se nakrájí cibule, na dno hrnce se dá kousek másla nebo tři lžíce oleje a když začne prskat, tak naházíme cibulku a osmahneme za občasného míchaní až do té doby než je zlatohnědá a pak se ten sajrajt zaleje vodou a pokračuje se v tvorbě roztoku dle původního plánu.

Pokud je to omáčka, bývá dobře ji trochu dokyselit. Někdy se dá lžíce hočice, jindy se do ní nalije trocha láku od okurek nebo hodí pár nakládaných okurek. Případně se přileje trochu octa (ale to nebývá nutné).

Touhle metodou lze vytvořit mraky nejrůznějších polívek a omáček a lze do nich dávat prakticky cokoliv, ve stylu jak pejsek s kočičkou vařili dort. Držet se nějaký přesných postupů, ušpinit 2-5 hrnců nebo nedejbože něco smažit a složitě připravovat je pro jednočlennou domácnost ztráta času. Vždycky se lze lahodně najíst někde na návštěvě, doma si děláme jídlo, abychom přežili.

Když to vychladne, tak se vezme role nejlevnějších mikroténových pytlíků a kolíčků na prádlo a vždy se pytlík vyroluje do hrnečku (obsah 3dcl) dovnitř, do toho se naběračkou hrneček naplní slizem z hrnce, hořejšek mikrotéňáku se několikrát zatočí a přes svinutý mikrotéňák se dá kolíček, aby se to samo nerozbalilo. Pak se to vysune z hrnečku a hup s tím do mrazáku. Obvykle mám v mrazáku takhle uskladněných někdy i 10-15 krevních konzerv a kdykoliv mám chuť na teplý oběd či večeři nebo si chci někam jídlo vzít, tak se to jen nechá dvě hodiny rozmrazit, pak s tím do mikrovlnky, čtyři minuty ohřát a je to jako čerstvé, žádný rozdíl.

Vařím jednou za 14 dnů a je to úplně v pohodě :)) Příště bude díl o sexu v jednočlenné domácnosti aneb SEX potřeba není :) Žijete také sami ?

----------

Samorost: Výborný jsou uzený žebírka, za stovku dvě kila, někdy tři kila , včera jsem si koupil i velkej hrnec, stál kil šest i s pokličkou. Pak to vařím, vařím, a každou chvíli ochutnávám, až jsem syt. Každej, kdo sem přijede a chce, tak si šáhne do hrnce a nají se taky. Z toho, co zbyde, to oberu prstama, který si u toho pořád olizuju, nakrájím to na menší kousky, uvařím zátkovy vaječné těstoviny, dávám do nich trochu oleje, aby se nelepily, do půllitru rozklepnu nějaký vejce, zaleju mlíkem,osolím, opepřím, rozkvrdlám. Pak to všechno smíchám, naleju do pekáče, nebo do remosky a peču. Přesný časy nemám, vařím podle citu. Tak to jsou šunkofleky, ale domácí, ne jako v hospodě, tam se to nedá pozřít.

Když chci návštěvníkům udělat radost, udělám topinky s vajíčkem. osmahnu několik topinek, jenom lehce, žádný uhlí, počesnekuju, pak do pánve rozklepnu vejce a když je bílek hotovej, ale žloudek ještě trochu tekutej, tak je opatrně přemístím naplacato na ty topinky, opepřím, osolím, nakydám na to kečup a na vrch dám hustě čerstvě nakrájený cibule. Boží žrádlo, každýmu chutná, slečinky se u mně nestravujou.

Moc mi chutná vařený hovězí, takový to žvejkavý, jako kližka na guláš, ale je to dost drahý, tak z vývaru udělám potom většinou polívku, zeleninu a tak, když maso nezbyde, tak tam klepnu vejce.

Králíka na celeru jsem nedělal dlouho, odešla mi trouba. jinak pečenej bůček, jenom osolit, okmínovat, trochu vody na podlití, maso na větší kousky, pečená kůže se krásně klihovatě lepí na zuby. Pak se vesmír zmenší jen na ten žvanec. Už toho musím nechat, mám plnou hubu slin. Tak dobrou!

--------

V novém bytě: Tento článek i případná další pokračování vítám, protože se mě to již taky týká.:) Žiju už taky sám, ještě né moc dlouho, asi cca. 4 týdny, ale ten klid, žádné nervování se a naprostá svoboda mě nepřestává bavit. Co se jídla týče, vařím jen o víkendu nějaký ten oběd stylem kuřecí na nudličky na pánev, nějaká ta čína, plátek masa s něčím, nic složitého. Jednak toho ani moc nesním a taky se mi nechce zbytečně špinit nádobí a složitě něco připravovat.....

Zatím se mi daří vše co se týče domácnosti zvládat (praní, žehlení, atd...) a teď se jen usmívám, jak mě matka strašila (když jsem bydlel doma), že to nezvládnu, jsem neschopný, atd. Sice mě to stojí hodně prachů, ale jiná možnost nebyla, další setrvávání doma bylo neúnosné. Ale nemůžu se nabažit té svobody, dělat co chci, uklidit, popř. neuklidit, kdy se mi to hodí, atd. Nemuset poslouchat ničí příkazy a neustále se někomu podřizovat a sloužit.

Mamánek: Gratuluju. Znám to, je to strašná úleva. Moje matka toho o praní a žehlení také nakecala a dnes jasně vidím, že jsou to naprosto okrajové a zanedbatelné činnosti. Pere pračka, hadry si složím do komínku za 5 minut jednou za týden a z věcí co se musí žehlit jsem už za dob bydlení s rodiči (kdysi dávno) přešel z košil na trička a reál je alespoň u mne ten, že když se tričko či mikina při vyndání z pračky dobře rozklepne a dá na věšák v koupelně nezmuchlané, tak uschne a drží tvar a žehlit se nemusí. A tak je to se vším. Za posledních 8 let jsem nežehlil jedinou věc a také to jde.. ale jak říkám , upravil jsem k tomu i image a mohlo by být i lepší. Ale ta svoboda, to je paráda. Nikdo mi do ničeho nekecá, nikomu nic nedlužím, nikdo nemachruje, všichni mi mohou vlézt na hrb :)