Tak jsme shlédli film, který popisuje zlého muže týrajícího ženu, která se bojí ozvat a o svém utrpení jen píše. A najednou je tu tvrzení jejího dobrého přítele o tom, že žena byla dominantní a "všechno bylo jinak".

Jak typické. Ale lidi mají rádi pohádky a ty jsou vždy podle mustru. Pokud má mít film komerční úspěch pak musí nabídnout starý známý příběh. Kdyby v Mrazíkovi nebyla ježibaba a macecha, také by to tehdy neprošlo, je to klasický scénář. Ale dnes by neprošel ani Mrazík, normy se posunuly a stařík, po kterém se dupe, je nepřijatelný. Archetyp muže, který ubližuje je totiž dnes skoro povinný. Na intriky a tvrdost žen současná doba zapomněla. Tolik k Mrazíkovi.

A zde je výcuc z článku: Nečekaná slova přítele spisovatelky: Nebyla chudinka a manžel vraždu neplánoval!

Případ zavražděné spisovatelky (†44) dodnes budí silné emoce. Její dlouholetý přítel (52) ale nyní přichází s překvapivým pohledem na události, které tragédii předcházely. V rozhovoru pro Aplausin promluvil o esemeskách, domácím násilí i o tom, proč je přesvědčený, že manžel vraždu své ženy dopředu neplánoval.

Jak byste charakterizoval vaše přátelství se spisovatelkou? "Náš vztah byl pracovně-přátelský. Začali jsme spolupracovat, poté se z nás stali i přátelé. Moderoval jsem některé křty jejích knížek, spisovatelka přispěla svými historkami do mých knih. V průběhu let účinkovala na mnoha akcích, které jsem moderoval zejména v Brně. Na pražském křtu mojí knihy jsem ji seznámil s několika osobnostmi, včetně zpěvačky, která se o několik měsíců později stala kmotrou knihy spisovatelky."

"Občas spisovatelce dělal doprovod její manžel, se kterým jsem dobře vycházel. Náš vztah se spisovatelkou a potažmo i manželem ale nebyl o tom, že bych k nim chodil každou neděli na oběd nebo že bychom jezdili na výlety. Na rovinu, já po tom ani netoužil. Zbytek její rodiny jsem v podstatě neznal, jen trošku matku. Spisovatelka mě vždy žádala, abych jí dal pro matku svoji podepsanou knihu, ve které měla historku. V posledních týdnech jsme oba řešili zásadní rodinné trable a byli jsme v kontaktu hlavně po telefonu, okolnosti nám nedovolily se vídat v obvyklém režimu. No a pak se to stalo."

Čím podle vás byla výjimečná? "Uměla psát vtipně a trefně. Její knížky byly útlé, žádná nudná omáčka a stránky navíc. Taková byla i v reálu. Nebyla to naivka ani hysterka, byla věcná, někdy až sarkastická, a měla ráznější smysl pro humor. Vždy dodržela, co slíbila. Co je podstatné, pokaždé jsme řešili všechno spolu, nikdy za ni nejednal manžel, ani s ní nijak nemanipuloval. To ona dávala jemu pokyny, co má udělat, co komu předat a koho kam odvézt autem."

Začala se vám o domácím násilí svěřovat krátce po seznámení? "To určitě ne. Jsem přesvědčen o tom, že dlouho ani žádné nebylo. Myslím tím to nedobrovolné. Co spolu dělali v posteli, to se nepočítá, ani jsem se po tom nijak nepídil. O možném domácím násilí vím pouze z esemesek z posledních týdnů, ale nikdy jsem toho nebyl svědkem. Vlastně si postupem času nejsem jistý tím, nakolik ty esemesky byly pravdivé. Vyznívaly dost zvláštně, navíc měly výhradně informativní charakter, žádný náznak prosby o pomoc. Tu jsem samozřejmě nabízel, ale byla odmítnuta."

Snažil jste se jí otevřít oči, aby od manžela odešla? "Jak už jsem řekl, spisovatelka byla vůdčí typ. V době, kdy mi posílala ty esemesky o násilí, už od něj odcházela. Všechno si řídila sama. Pokud se ji někdo, kdo ji neznal osobně, snaží vidět jako naivní a bezbrannou chudinku, která musela dlouhé roky snášet domácí násilí, aby o tom pak psala knihy, je jeho problém. Ale nechápu, proč tuto vizi vnucuje celému národu. Přiznám se, že když spisovatelka umřela, byl jsem ze všeho trošku zmatený, ale postupem času si uvědomuji, že všechno bylo nejspíš trochu jinak. Nasvědčují tomu i komentáře lidí z Brna, kteří spisovatelku a manžela patrně znali důvěrněji než já."

Čím si vysvětlujete, že na vás její manžel žárlil? "Nemyslím, že by žárlil nějak fatálně, ale některé situace mu zjevně nebyly zcela příjemné. Třeba když mi dávala pusu před fotografy a podobně. Já jsem ale určitě nedělal nic, čím bych ho proti sobě popudil. Respektoval jsem, že to její partner. Tedy alespoň do chvíle, než mi sdělila, že jdou od sebe a že to není jednoduché."

Tušil jste, že by její manželství mohlo skončit tragicky? "Ne. Ujistila mě v esemesce, že už mají vše vyřešené a že jsou vypořádaní. Dala najevo, že má situaci pod kontrolou. Nikdo netušil, co se stane. Ani její rodina. Kdyby věděli, že manžel je krajně nebezpečný a že jí hrozí smrt, nenechali by ji s ním samotnou, zatímco si o pár metrů dál v klidu opékali špekáčky. Jsem si jistý tím, že mu jenom ujely nervy, že to byla nešťastná souhra náhod. Manžel určitě vraždu spisovatelky neplánoval."

Zdroj: Aplausin.cz

A poučení? Příroda je svině. Nutí muže chránit své teritorium, to co mu dává smysl života. Tím, že to organizátorka zorganizuje, že je konec a neřeší se názor a prožitek druhého, tak může nastat zkrat. A u kdekoho. I u zcela zdravých osob. Prostě je to stejné jako když vám přijde exekutor zabavovat věci a vystěhovat vás z domu. Přicházíte o všechno. Zůstaňte pak v klidu. Tím nic neomlouvám, jen vysvětluji, že si jen málokdo uvědomuje, jak rizikové je setkání s někým, komu jste hodně ublížili, vzali mu vše pro něj cenné, domov, stabilitu, smysl života, iluze kdo jste. Že se to probralo s kamarádkami neznamená, že k tomu partner nemá co říct a nemusí se řešit a má jen udělat, co se má a nedělat problémy. Proto bývají rozvody divoké, že to není normální věc, ale něco, s čím příroda nepočítá a naprogramovala nás, abychom se proti tomu bránili. A důsledky jsou někdy tvrdé. A závěr? Vztahy jsou svinstvo. A pokud při rozchodu přichází tvrdost místo empatie a pokory k tomu dobrému, co bylo, pak může přijít "blik". Neříkám, že to tak bylo tady, to byla jen ukázka a určitě nic neschvaluji ani neomlouvám, ale je to dobrý příklad toho, jak vztahy končí a kam až to může zajít.