Počítačové hry STŘÍLEČKY
KAREL NOVÁK
Sora
Sora
Ty bludiště a hledání zásob a každou chvíli něco vybafne. Jsou to jen nervy a práce.
10. 6. 2026, 17:20

Dnes jsem byl na výletě v rodném městě za kamarádem, který mi předváděl svůj nový počítač a při té příležitosti jsem si poprvé po asi 20 letech zase zahrál nějakou počítačovou gamesu.

Byly doby (kdysi), kdy jsem na tom dost ulítával. Hry jako Mortal Kombat mne moc nebraly, ale kvůli Wolfeinsteinovi a prvnímu Prince od Persia jsem si kdysi pořídil svou první 386 SX a propařil jsem na tom skoro rok než mne začaly zajímat první algoritmy a Qbasic a než jsem si dokoupil RAM (4 mega za 4 tisíce), aby se mi povedlo spustit Windows 3.11 a Word namísto T602.

No a z dob svého hraní považuji za nejlepší, co jsem zažil, stejně toho původního Wolfensteina, kde člověk jde a jde a jde přehledným a obvykle dobře osvíceným podzemním krytem, střílí povykující vojáky, nebloudí v nějakých složitých mapách jako u Dooma, netopí se v nějakých kyselinách (nepřišel jsem na to, jak z toho koryta vylézt), nemusí složitě přepínat zbraně a komplikovat to jako u MDK a netrápí ho žádné dlouhé intro a mise plné logických úkolů a jiné koniny, které mi stále zkoušely cpát ostatní hry.

Já moc nechápu, co je na tom tak složitého, udělat fakt dobrou střílečku, kde je dobře vidět (neblikají tam nesmyslné zářivky jako u většiny stříleček ala Duke Nukem) člověk nepadá do kyseliny, nemusí pobíhat a skákat desetihmaty na klávesnici atd.

Logiky a úkolů si užiju přes den ažaž. Nepotřebuju bejt zkoušenej, zda namačkám sekvence na klávesnici dost rychle a dost přesně, aby mi to udělalo v MK fatality a v jiných hrách správnej skok na visící provazovej žebřík z helikoptéry.

Vlastně nechci od počítačové hry nic jiného, než si dobře zastřílet, mít brokovnici nebo aspoň přesnou rychlopalnou pušku, možnost přepínat na zaměřovač a kolem hromady záporáků, které lovím a jejichž množství je podle stupně obtížnosti. Já abych byl nesmrtelnej nebo se rychle léčil a aby se přede mnou blbě nemotali mí vlastní vojáci a civilisti. A pokud možno aby byla krajina zalitá sluncem, přehledná, realistická a aby se dala proběhnout a neobsahovala žádná bláznivá bludiště, kde se člověk bez orientačního smyslu jako já ztratí a je po hře.

Takže kamarád mi pustil "Call of duty" misi kdovíkde, kde jsem byl součást výsadku. Bylo to fakt parádní, už strašnou spoustu let jsem si takhle dobře nezahrál a skoro bych měl i cuky si jen kvůli téhle hře koupit nějaký nadupaný stroj nebo konzoli, abych své deprese namísto utápění v chlastu mohl ventilovat střílením fiktivních zlých útočících nepřátel.

Sice mi v téhle hře dost vadily ty věčné kecy o morálce a jak ji hájím i to, jak to pořád něco načítá, ale co mne štvalo nejvíc bylo, že jsou tam momenty, který jsou udělaný parádně a prostě nádhera a pak najednou člověk bloudí, musí pobíhat v nějakejch riunách, pak mu ulítává vrtulník a najednou nemá zbraně a musí utíkat a skákat a pořád má nějaké mise a nějaké úkoly a stres. To nechci.

Pobíhaj kolem něj civilisti, který nesmí zastřelit a pletou se mu vlastní vojáci a prostě tvůrci se to snaží "oživit" a "vylepšit" asi tak jako Mrkvosoft vylepšil XPčka na Win 7 a pak na Win11 se spoustou strašnejch verzí typu Vista (nějaký pako místo aby se kouknulo jak věci fungovaly u XP a jak byla logika menu a všeho, tak místo aby z toho vyšli, tak udělali úplně všechno jinak a ten, co to navrhoval, snad XP vůbbec neznal nebo co .. prostě uživatelsky děs, všechno se učit znova kde co je, pořád dokola hra bludiště a všechno se jmenuje jinak a schovává se to pod jinýma volbama s jinou logikou .. ale o tom psát nechci).

Nicméně já si prostě chci zastřílet. Vidět dobré animace, vybuchující trafostanice, krvácející monstra, mít granát, sapík, zaměřovač a dobrou neprůstřelnou vestu a zvládnutelné mise, kde nejsou jiné úkoly než "zabíjej jinak budeš zabit".

A ve všech hrách mi pořád cpou nějaké komplikace, jsou tam zbytečně silní a schopní protivníci, dělají to zajímavé tím, že se to skoro nedá zvládnout a místo abych střílel co to dá, tak pořád musím ručně měnit zásobníky, hledat nepřátele, schovávat se a plnit nějaké nablblé úkoly.

Copak neexistuje střílečka, kde bych se pěkně odreagoval, nemusel myslet? Něco jako byla kdysi legendární koulovaná na 386, kde prostě člověk kouká ze sněhovejch hradeb, kolem pobíhaj pitomci, co ho chtěj zkoulovat a za každého zasaženého se přičítá skóre ?

Kdysi dávno jsem hrál leteckej "simulátor" tuším F29 se to jmenovalo nebo tak nějak a prostě paráda. Člověkt to zapnul a už letěl, měl radar, přehledný území, lovil jiné stíhačky, střílel na pozemní cíle, všechno jasné, přehledné, hezky jsem si to užil.

Pak přicházely další a další simulátory a místo, aby to byla zábava, tak bylo nutný, aby člověk studoval manuál půl dne, aby dokázal vůbec vzlétnout z letadlové lodě a nespadnul do moře. Aby dokázal přistát, aby dokázal zapnout radar a odjistit střelu, milióny čudlíků a nastavení .. hergot!!! Já nechci složitosti, těch mám v reálném životě víc než dost. Já si chci zastřílet .. to je jak kdyby někdo vylepšoval sex tím, že jako budu na samičce hledat kde ji má a pokaždé bude pipina schovaná někde jinde .. prostě nesmysl ..

Chci se odreagovat a fakt nechápu, že tvůrci her vůbec nedělaj produkty pro lidi jako jsem já a když už, tak je to tak 2% hry, které jsou pro mne zkousnutelné a musím mít uloženou pozici v místě, které je přehledné a kde si zastřílím a prohrát vždy do doby než dokončím misi a dostanu nějaké složité a nesmyslné úkoly, které mne nebaví.

Chci střílet, střílet střílet .. A vidět, že se rozprskne všechno co trefím a že se mi daří :)

Nevíte někdo o nějaké takové super hře, kde neobtěžují s nastaveními, složitým přepínáním zbraní, misema, bludištěma, mapama, mihotajícíma zářivkama a kde se člověku nemotají před puškou civilisti a spolubojovníci? Kde prostě vyskočím a kropím nebo odstřeluju třeba půl hodiny a rozhodně nejsem nucenej se vydávat někam do bludiště hledat nepřátele a nechávat na sebe vybafnout někde v nějakejch nepřehlednejch chodbách.

Chci otevřenou krajinu nebo aspoń velkej přehlednej sklad a dobře si zastřílet. Je mi jedno jestli to budou drogový dealeři nebo cizí vojáci, hlavně nechci furt měnit zásobníky a stresovat se tím, že mne někdo dostane zezadu a podobné radosti. Jen to zapnout a střílet až do úplného štěstí :)

Neznáte někdo takovou hru ?

Poznámka, jde o recyklovaný velmi starý text. Teď už je mi to jedno. Hormony klesly.




Diskuse:
O čem to je
Nejzajímavější na textu není otázka „jakou hru hledá“, ale sdělení: Člověk, který tráví život řešením problémů, často nehledá ve volném čase další problémy. Hledá jednoduchou činnost, která mu dá pocit kontroly, úspěchu a okamžitého uvolnění. Proto je tento text méně recenzí her a více výpovědí o psychologii odpočinku, stárnutí hráčů a střetu mezi nostalgickou představou zábavy a moderním herním designem.

Autor opakovaně říká: „Nechci být zkoušený. Nechci řešit úkoly. Nechci studovat manuály. Chci si odpočinout a mít pocit úspěchu.“ Střílečka je zde spíše symbolem jednoduché, přímočaré činnosti s okamžitou zpětnou vazbou. Autor hledá aktivitu, kde: existuje jasný cíl, není nutné dlouhé učení, není mnoho rozhodování, nehrozí velká frustrace, výkon je okamžitě odměněn. To je v přímém kontrastu k jeho běžnému životu, který popisuje jako plný logických úkolů, složitostí a povinností.

Autor nechce obtížnost ve smyslu: složitých ovládacích kombinací, orientace v mapě, správy zdrojů. Chce obtížnost založenou na střelbě samotné. Jinými slovy: „Nechte mě dělat jednu věc a dovolte mi být v ní dobrý.“
Psycholog
Co podle mě hledá psychologicky. Když odhlédnu od konkrétních her, připadá mi, že nehledá ani tak "střílečku", jako spíš: "simulátor lovce" Sedět někde v bezpečí. Rozhlížet se. Mít čas. Zamířit. Vystřelit. Vidět výsledek. Bez stresu, bez bludišť, bez skákání a bez hord nepřátel.

Proto bych mezi všemi staršími hrami tipoval jako největší trefu: Delta Force 2 - Sniper Elite - Project IGI.
Deníček Vzpomínky Vztahy Společnost Zdraví Technika Návody

PETR NOVÝ
Vy řešíte PRAVDU a ony řeší, jak udělat DOJEM. Nedomluvíte se ..
Jen krátká úvaha, abych se zbavil depky a zformuloval vzorec reality. Už se mi to stalo snad posté, snad už tisíckrát. Precizně něco popíšu, udělám zajímavý text .. a dáma ..
S. OGILVY
O základní VOJENSKÉ službě ..
Co se týče mé konkrétní zkušenosti s tehdy ještě Československou lidovou armádou, která teoreticky měla bránit pracující budující socializmus před imperipalisty, aby se pak ..
Anonym Yxc
Domácí ZABIJAČKA ..
S domácí zabijačkou se musí opatrně, městský žaludky nejsou na takovou sílu připravený. Návštěvy z města měly sračku vždycky. Za svůj život jsem absolvoval desítky zabijaček, ..
PETR NOVÝ
Klišé o CHUDINKÁCH nemívá reálný ZÁKLAD ..
Tak jsme shlédli film, který popisuje zlého muže týrajícího ženu, která se bojí ozvat a o svém utrpení jen píše. A najednou je tu tvrzení jejího dobrého přítele o tom, že žena ..
JIŘÍ KOUDELA
99 % lidí funguje jako roboti. Až přijdou praví, skončíme všichni.
99 % lidí je dnes ve skutečnosti robotů. Až přijdou praví, skončíme všichni. Pravda, kterou nechceme slyšet. Každý, kdo někdy pracoval – dělník, účetní, manažer, programátor, ..
KAREL NOVÁK
Návštěva UROLOGA ..
Byl jsem objednanej na 12:30. Přišel jsem ve 12:10. V čekárně na dřevěnejch lavicích z roku 1970 se mačkala spousta důchodců a pár důchodkyň a několik mužů cca o deset ..