Netajím se s tím, že potřebuji na přežití. Doufal jsem, že když umím pěkně vyprávět, že to půjde. Nemlžit, nelhat, psát pravdu. Napsat články, které jinde nejsou. Vlastní hlas a uvnitř informace a ne šum. O životě, to se týká všech.
Tak z toho mne systém vyléčil. Platí se jen za docházku a pak jen za věci, co jsou podle šablony. OK je to tak, není co řešit. Níže přikládám motivační text, kde jsem doufal, že seženu dost lidí co dají stovku měsíčně za mé články, které doopravdy nikde jinde nejsou. Ať souhlasí nebo nesouhlasí, ať mluvím z duše nebo piju krev, je to jiné a zajímavé. A za něco, co nemohu dostat zadarmo, je obvyklé platit. Zvlášť když to dá práci a stojí to čas. Tak nějak jsem uvažoval.
Bylo pár lidí co by to dali, někdo i něco poslal rovnou, za což moc děkuji. Bohužel to můj problém s financemi nevyřešilo, jen mne to motivovalo, aby existovaly tyto stránky. Tak tady jsou. A nyní bych poprosil, všechny co mi fandí, aby pod tímto článkem klikli a dali lajk, protože fakt potřebuji vědět, zda je to okrajová věc, která nikdy nebude mít smysl a mám sem psát jen občas a pro legraci a nebo zda se na to někdo opravdu těší a zda to pro něj má hodnotu.
Klidně další text přeskočte a jen klikněte na "Líbí se mi" ať mám představu, zda jde o čtyři lidi nebo o jednoho nebo o dvacet, kteří si stránku uložili a budou se vracet a má smysl pro ně psát. Díky moc moc.
Níže je poměrně naivní motivační text, kterým jsem doufal, že na jiné platformě probudím fanklub a začneme řešit velkoprojekt webu včetně diskusí a kupy článků den co den. Jen opakuji, že zde paywall nehrozí a je v plánu dva roky psaní grátis, ale musí být předem jasné, co je cíl a zda nadšení čtenáři jsou či nejsou.
------
Text z jiného webu: Slavnostní rozloučení. Nebo nový začátek? Bez peněz to fakt nejde. Mí věrní sledující. Přišel čas, kdy i Sezxxx začal nabízet Paywall a to je ta správná chvíle ke změně. Psaní pro davy je nesmysl. Chci psát pro lidi, kteří se těší a se kterými si pod článkem mohu i povídat.
Vážení přátelé, jak jste si jistě všimli, už jsem dlouho nic nepsal. Není to proto, že by nebyly zážitky, nápady nebo opravdu inspirativní myšlenky. Je to proto, že došlo k posuvům. Doba, algoritmy a celkový přístup již v podstatě nedává žádný prostor pro autorský hlas. Znormovaný text a povrchnost vede. Články musí být sterilní a vhodné i pro psy a kočky. Dostat se na hlavní stranu už pro mne nejde a odměny zůstávají pod dvacetikorunou za článek. Navíc vám obvykle pořád někdo nadává, kdo nic nepochopil. Tak jsem to zabalil.
Nechci být negativní, vidím cestu. A je lepší, než co jiného. Nebudu vás podceňovat, určitě to vnímáte sami. Co je grátis, to dnes nestojí za nic. Napulírované nic. Kde člověk není klient, tam si s ním hrají jako s produktem a jen s ním manipulují. Na nic nemá vliv a vše mu někdo diktuje. I zábavu a obsah. Nezaplatil jsi, dostaneš šmol, jaký je pro každého. Který generují lidé bez životních zkušeností nebo AI. Vypadá to suverénně a objektivně, ale jsou to tuctovosti odtržené od reality. Zcela bez přidané hodnoty.
Rubrika na hlavní stránce obsahuje vesměs životopisy filmových herců. Sem tam encyklopedický výcuc nebo převyprávěné pasáže z cestopisu. Hlavně nic ze sebe. Co autor, to poloprofi pisálek. Humor neexistuje. Každý je velmi opatrný, aby nenapsal cokoliv pravdivého, osobního, upřímného a už vůbec ne svůj názor. Proboha, takové neštěstí, odkopat se a říct, co si myslím. Nebo psát něco o sobě a svém životě.
Reality show „bláznův deník“. Styl „Řekněte si, kam mám jít a popíšu vám, co jsem zažil“. To přeci nejde. Aby jo, když je diskuse pod články plná typů, kteří se na člověka sesypou jak sršni. Ukřičí i dámu, která píše, jak peče bábovku. „Všechno děláš špatně, haha, já jsem mistr světa“. Škoda to i číst. Jeden jako druhý. Zkuste si představit, jaké by to bylo, povídat si jen s rozumnými lidmi a křiklouny nechat ve školce. S pokorou a úctou k druhému, který respektuje vás. Není to sci-fi, ale musí se zaplatit za zónu, kam nemůže vlézt každý. Propastný rozdíl. Jako mezi veřejnými záchodky a tím vaším doma. Stačí zamknout jedny dveře.
Kdo nezažil neuvěří. Již jsem psal pro takový web a vím, jak je obohacující, když se každé ráno všichni těší, co tam dnes bude. Fandí, mají nápady. Jsou respektováni. Kdokoliv zkusí dělat problémy a útočit na ostatní lidi, jde ven. Povídá se proto, aby bylo pochopeno, ne proto, aby se někdo předvedl a udělal dojem.
Vyhrál ten, kdo přesvědčí druhého argumenty a upřímným pravdivým vyprávěním. A rozumem. A na konflikty se nehraje. Nikdo je nechce. Primitivové zůstali před branami. Byl to drahý web. A lidí tam bylo pár desítek. Ale nikdo z nich na to nikdy nezapomene, jak to bylo kvalitní a obohacující. Nepřeháním, když řeknu, že tím webem roky žili. Místo, kde najdete bezpečí, zajímavosti, poučení, přátele. Exkluzivní, kam nemůže každý. Pojďme to postupně udělat i zde. Pokud to technicky nepůjde, posuneme se. Ale vše je v lidech. Kolik nás je a zda to dává smysl.
Chci psát pro lidi, kterým pěkným článkem udělám radost. Kteří mi fandí a mají rádi tu postavu, její život i osobnost. Mám to vyzkoušené, funguje to. Pokud se sejdou lidé na stejné vlně. Hlavní je, si na nic nehrát a být brutálně upřímný. A pravdivý. To je něco, co nikde není k mání. Ale nesmí prosáknout nikdo, kdo by to kazil a okřikoval. Kaziči obvykle stovku nedají, jdou prudit jinam zadarmo a to je přesně ten filtr. Pojďme to zkusit tady.
Už nechci psát pro „univerzálního čtenáře“, kde u každého řádku člověk řeší: „Tohle se redaktorce nebude líbit, tady jsem nechtěně urazil tu či onu skupinu, tohle zařadí do škatulky, protože nerozpoznají nuance, tohle je pro většinu nestravitelné, toto je ideologicky závadné, tohle někdo překroutí a otočí proti mě“. A pak přijde reakce „To je dlouhý, nečtu“. A vracející se texty na desetkrát „opravte si pravopisné chyby“. Místo, aby dali zaškrtávadlo souhlasu s úpravou navíc, prohnali to AI a pustili ven. A pak si to přečte 50 lidí a skončeno. To mi stačilo.
Myšlenka, autenticita, humor, nadsázka, zkušenost. To je to, o co jde a ne čárky mezi větami. Ale chápu předpisy a pracovní náplň, jen říkám, že je to otravné mučit se pro pětikorunu a dobrovolně vlézt zase do školy a respektovat neznámé autority.
Mám úctu k dobám, kdy hovořili filozofové a cílem bylo přesvědčit oponenta, nikoliv „vyhrát před obecenstvem“. Dnes se podle mne psaní čehokoliv zredukovalo na řemeslo, kde během několika desítek sekund má mít subjekt pocit, že se něco na nejnižším možném levelu přístupném všem dozvěděl. Musí to být co nejjednodušším jazykem, krátkými větami, neobsahovat složité myšlenky, nevyvolávat kontroverze. Přinést kliky, reklamu a kšeft tomu, kdo provozuje web a hlavně žádné problémy. Nedejbože, že by se někdo cítil textem uražen, v něčem se poznal a byly potíže. Žijeme v době, kdy ten, kdo nic netvoří, ani na to nemá, jen se veze, tak je ideální občan a cílová skupina a soudí všechny kolem a vyžaduje, ať píší „pro něj“. A kdo něco dělá, ten riskuje a je trestán na každém kroku. Tak to prostě je. Hle, zobecnění, sakra. Vím, že nesmím.
Ať žije svoboda slova, ale mohu si to psát jen na wc na zeď a když mne nikdo nevidí. Vtip. Kdyby tak člověka nebavilo psát a formulovat myšlenky, vykašlal by se na to. Ale kreativcem nebo opakovačem se člověk rodí. A nebo taky ne. Zase zobecnění. A ještě hovorová čeština. No fuj. Všichni tak mluví, ale psát se tak nesmí. Urazilo by to učitelku češtiny, která můj myšlenkový koncentrát nedávno nazvala „slovním průjmem“. Prostě to přes ty závity do té hlavy neproteklo a někde se to rozbilo, no. A bylo to dlouhé. Tedy rozsáhlý text se rovná nekvalitní. Paperbacky, zkrácené verze, ohlupovače jedou. Tak pro takové opravdu psát nechci. Jsem upřímný a to samé čekám i od vás.
Koncipuji text jako rozloučení, ale třeba přijde překvapení. Nicméně já bych asi nějakému machrujícímu pisálkovi stovku měsíčně taky neposlal. A že to myslí dobře a umí, to dnes tvrdí každý.
Přesto vám chci dokázat, že to za to stojí. Proto jsou níže ukázky, jak vypadá text bez cenzury a pro náročného čtenáře. A to jsem jen vytáhl z hromady namátkově začátek abecedy pod písmenem „d“ jako „doktoři“. Třicet procent textu muselo pryč, protože pořád ještě nejsme za paywallem a musí se řešit, kdo to čte. Zda elitní čtenář nebo běžný konzument, který nesmí být uražen ani zahlcen. Třeba písmeno „s“ bude o dost zajímavější. Ale to jsem sem dát zatím nemohl.
Doba nyní uzrála na to, aby jakýkoliv myslící text byl schován za paywallem. Křiklouni, hlupci a osoby psychotické nepustí chlup a budou ječet jen na ty, kdo hází „perly sviním“ zadarmo. Hlavní plus zpoplatnění je, že zmizí hateři, také že budu mít z čeho žít. Sto lidí krát sto, to je 10 tisíc. To je jídlo a nájem. To mi stačí. A samozřejmě si můžete říct, kde mám přidat, kde ubrat, čím se zabývat. Mám smysl pro humor, mám pozorovací talent. Pobavím. Za paywallem zmizí cenzura, napíšu, jak to vidím. Páni jste vy, pokud platíte. Řeknete si, co chcete. Je to změna přístupu.
Stejně už podle toho, co čtu, tak upřímně nepíše skoro nikdo. Myslící lidé jsou dnes úplně zticha nebo velmi opatrní a vůbec se jim nedivím. Tolik k problematice, zda psát či nepsat a být či nebýt. Mé okolí mi říká jednoznačně „nepsat“. Jenže mne to baví. A pomáhá to třídit myšlenky a vyrovnat se s tím, co přinesl den. Ale nechci to psát lidem, kteří to neocení, nechápou a nic jim to nedá, jen terč.
Proto předpokládám, že se tento „článek“ ukáže pouze těm, kdo si mne dali „sledovat“ a pevně doufám, že to byli ti, které mé texty oslovily a rezonují jim. A právě na ty se chci nyní obrátit.
Jsem před důchodem, penízky nejsou, chuť psát po večerech mám. Podle lidí, kteří mne znají, píšu dobře. S nábojem a emocemi. To, že články na médiu byly vesměs sterilní nebo stylizované a o ničem, za tím stál hlavně oprávněný strach z nálady davů a očekávání redaktorů a autocenzura, která za paywallem může bez problémů padnout. Tedy obsah by mohl být velmi zajímavý. Ochutnávku dávám níže (jen střípky, ale snad stačí).
A dotaz na vás zní :
Jste ochotni mi poslat měsíčně 100 kč, když dostanete za měsíc 20-30 článků, které budou takové, jaké jste nikdy neviděli, nečetli, nezažili? Které psal myslící člověk s nadhledem a vtipem, který nelže, na nic si nehraje a píše zcela otevřeně a upřímně? To je něco, co jinde neexistuje.
Pro mne nemá smysl psát zde jako dosud, když potřebuji z něčeho jíst a žít. A klasika je, že je článek i označen jako kvalitní, ale šéfredaktoři znají své čtenáře, tak to ti nejvyšší v závěrečném kroku shodí. A mne si pak přečte jen pár lidí a konec. Je to jen škoda mého času, že jsem vůbec něco psal.
Tedy smysl dává psát přímo pro vás, povídat si s vámi a vědět, že jsme na stejné vlně. Že žádný redaktor ani cenzura na nic nemá vliv a mohu napsat, co si myslím a nikdo mne neukřižuje ani neukřičí. Protože to není veřejné, ale jen pro 100 lidí za paywallem, tak snad pak už není problém říct, co si myslím, když je to můj „obývák“ a ne náměstí. A nemuset se bát každého písmenka, komu jsem sáhl na jeho víru.
A otázka zní : Dali byste 100 kč měsíčně za „jedinečný obsah“? Za něco, co nikde není? Za kroniku každodenního života chlapíka, který „svět vidí jinak“? Který nelže a je upřímný až na dřeň? Který nemusí dělat „dobrý dojem“? Který žije jako vy, zažil to, co vy a řekne to, co si myslíte a co vás pobaví? A má smysl pro humor a nic pro něj není „nevhodné“.
Určitě vám nebude cpát to, co se má. Laciné lži. Co vám na každém kroku všude píší téměř všechna média jako každodenní narkózu „informací“. Prostě nabízím něco, co tu není a nebylo a pokud mi nedáte stovku, tak ani nebude.
Zvažte to a napište mi prosím do diskuse. Je to důležité. Stačí jen napsat „Ano“, pokud to dáte. A pak prosím hlídat, zda už je paywall v provozu. Kdo to nedá, nadávat mi „za drzost“ samozřejmě nemusí, ale může, pro zpestření.
Takže milí čtenáři. Mám vás rád. A pokud se sejde stokrát „Ano“, jedem dál, nyní už jen pro vás a ne pro cizí. Pokud ne, bylo to fajn, ale smysl to absolutně nedává a půjdu si číst megaúspěšný web „Agáty“, ať vím, jaká je dnes doba.
Třeba až stáří postoupí, tak by byla vtipná stylizace do něčeho podobného, ale zatím na to nemám. Chci psát autenticky a zatím jsem jinde.
Pro ukázku, jak vypadá text bez cenzury, přikládám ... blablablabla .. Témat je spousta, od přemýšlivých až po poloerotická a odvážná, kluby, vzpomínky, noční jízdy, střelecký klub Svazarmu, nepředstavitelné věci, diskotéky v devadesátkách, socialistické střípky, práce a lesk televize, dovolené jako horror, vztahy, rozchody, stavba u hřbitova, soudy, bitvy, seznamovací zájezdy, manželství s herečkou a drama jednou týdně, život vidláka a samotáře, podnikání a obskurní klienti ve sklepích, soukromé vynálezy a teorie všeho, dobrodružství každý den, plus doplním aktuální život důchodce bez důchodu a poklady z popelnic. Mám toho mraky a dvě třetiny bych recykloval, třetinu napíšu aktuální novou, ale podmínka je jediná, dejte mi na jídlo. Stovka měsíčně. Když se jich sejde sto, jdu do toho, když ne, jdu dělat něco úplně jiného a zábava zůstane v šuplíku navždy. Děkuji přátelé a zatím se loučím. Krásné dny.
