Tak mám angínu jak z praku. Moje milá mi říkala, že ji trochu dost pobolívá v krku a půl její rodiny na to umírá, ale prostě polibek k návštěvě patří. Říkal jsem si, že když to zapiju 37 procentním alkoholem, pak vycucám Strepsils a nakonec si dýchnu Bioparoxu, že se mi třeba nic nestane. Omyl. Včera to bolelo trochu, dnes nemůžu polykat ani mluvit a na zákazníky do telefonu sípu.

A to jsem více než rok nebyl prakticky nemocný. A bum a je to tady. A zrovna v nejblbější dobu. Pokud by se mi do angíny trefila ještě chřipka, tak je rozsudek víceméně jasnej (vzhledem k tomu, že patřím přesně do skupiny, kde umírají lidí co mají astma, malou fyzickou kondici, mírnou obezitu, špatnou imunitu a kde se to kombinuje ještě s jinou chorobou - angínou). Tak mám docela nahnáno.

Pro nová antibiotika ke své praktické lékařce, kde se v morovém doupěti mezi lůzou a bezdomovci čeká 3 a více hodin a je téměř jistota, že si odnesu nějaký další infekční dáreček, tak tam se mi rozhodně nechce. Bolí v krku, bolej klouby, bolej svaly, bolí hlava a jsem totálně tupej a do toho pondělní špička a už dvacátej telefonát zákazníka.

No, ale uvědomil jsem si, že pokud si pořídím rodinu, milou, děti školou a školkou povinné, tak že mi končí období relativního zdraví a s hrůzou jsem si vzpomněl na minulý vztah, kdy jsem byl po dobu tří let v podstatě s několikatýdenními přestávkami stále nemocen. Pořád nosily děti nové a nové virózy, angíny, chřipky a jiné sajrajty ze školy a když ne oni, tak partnerka ze "slepičince" v práci a vždycky se najde v kolektivu někdo, kdo místo, aby ležel doma a choroby neroznášel, tak je "pracovitý" a nakazí i ostatní.

Má současná práce měla tu výhodu, že jsem mezi lidi chodil jenom občas, po celou dobu kdy jsem mezi nimi byl, tak cucal Strepsils, s nikým se prakticky nelíbal a byl zdráv a spokojen.

V podstatě se mi začíná jevit riziko nepřetržitých zdravotních lapálií jako naprosto zásadní "proti", kdy se mi nechce do vážného vztahu. Při každé líbačce budu teď řešit, zda mi to za to stojí ač vyléčen a přeléčen, tak znovu dostat oblíbeného streptokoka, protože jí se do antiboio nechce a "ono to odezní". Ach jo. Depka jak z praku. A to jsem nebyl snad dva roky pořádně nemocnej. A jedna blbá líbačka a mám to :(

---

Změnil jsem obvodního lékaře. Na doporučení kamarádů a známých jsem se rozhodl pro perspektivní firmu, která provozuje novou ordinaci poblíž a lze se u nich objednat na čas a člověk prý nečeká a prostě jsem slyšel jak jsou nejlepší a nejlepší a nejlepší. Říkal jsem si, že přece nic nemůže být horšího než moje dosavadní obvoďačka, kde se čeká dvě až tři hodiny, má dvoje dveře, jedněmi vchází neustálý proud známých a protekčních pacientů s kytkami, bonboniérami a úsměvem a druhými tam lezou bezdomovci, svoloč a já. A dvě hodiny na člověka. Někdo chrmlá a většinou se na dřevěných lavicích v privatizované poliklinice patřící multimiliardářovi přilepím i na žvýkačku. A když jsem konečně vpuštěn, tak narazím na poloslepou flegmu, co mi změří tlak, poslechne si, co chci napsat, napíše mi to za 4 minuty a zase jdu. Ten konec se mi líbí, ale ty dvě tři hoďky předtím jsou vždycky pekelné.

No a tak mi došla trpělivost a přehlásil jsem se jinam. Teď už si vůbec nejsem jist, zda jsem udělal dobře. Byli tam dva lékaři. Jeden mluvil ruskočesky a chtěl mne hned vzít a já blbec jsem to odmítnul, že radši paní doktorku. Mám zásadně negativní zkušenosti s doktorama, který vám nerozuměj co říkáte, protože neuměj jazyk a mluvíte s nimi a oni na vás čučěj a kejvaj a pak plácnou lámaně něco, z čeho vyplyne, že nepochopili vůbec o čem mluvíte, jako ten arabskej doktor na urologii. To bylo peklo. Všem dal stejnou krabičku léků, kterou vytáhnul zpod matrace přímo v soukromé ordinaci. Zřejmě mu toho tam kámoši připašovali v rakvi tisíc balení, prostě jsem to nechápal, ale to je fuk.

Sestřičky byly sice rozverné, ale obě infekční, pokašlávaly zvesela, mladé holky, asi ve zdravotnictví začínají, tak nemají ještě pořádně rozvinutou imunitu. Ale docela mne dostalo, když mne nejdřív pochrmlá zrzavá recepční a za chvíli uvnitř mne pochrmlá i druhá zrzavá sestřička. Už v tu chvíli jsem si říkal, že je něco špatně.

Vlastně jsem si to říkal už v tom okamžiku, kdy jsem si sedl vedle starší dámy a ona začala komunikovat a vyprávět, jak ten její chlap zhubl za půl roku 12 kilo a že je s ním konec a jak zas bude doma naříkat, protože středisko je od silnice docela daleko a on nemůže na nohy a nosítka v autě neměli, protože s tím nepočítali.

No a byl jsem objednanej na 15 hodinu a čekám a čekám a ono je 16:20 a konečně jsem přišel na řadu. Moc velký rozdíl od mé původní doktorky to teda nebyl. Vyplnil jsem dlouhatánskej dotazník co za choroby bylo rodičům, co bylo mě, jak se cítím, kolik vážím.

Mezitím kolem proběhl rusky mluvící lékař, že ať jdu s ním, řekl jsem, že mi sestřička slíbila doktorku, že teda chci k doktorce. Vykolejil jsem ho, ale říkal jsem si, že statistika musí fungovat a bude to češka.

Byla to chyba.

Dovedli mne k paní doktorce. Koukala na mne svůdná holčička o deset let mladší než já. Antipatie na první pohled. Vzájemná. Nebylo vůbec co řešit. Hnědé oči, načinčaná, sebedůvěra až na půdu, zjevně jsem ji obtěžoval, ale dusila to v sobě, zřejmě mají interní nařízení, že se musí chovat slušně. Na všechno, co jsem vyplnil do dotazníku u sestřičky, se mne znovu zeptala. Měl jsem za to, že testuje, zda nelžu, ale ukázalo se, že prostě neotevřela kartu a dotazník si nepřečetla.

Padla otázka, zda jsem svobodný nebo ženatý. Nechápu, proč to potřebujou vědět, říkal jsem si, že asi na zdravotní stav má nějaký vliv pravidelný sex. Tak jsem jí řekl, že se ženit nechci, ale holku mám. Zvedla otráveně oči, že tohle vědět nechce, že mám jen dvě možnosti tak ať řeknu, zda jsem svobodný nebo ženatý.. sprdla mne na dvě doby. "Tak znovu." .. "Svobodný." .. "Dobře."

Když už jsme končili, tak jsem jí řekl o hraniční EB viróze a jaterních testech. "Vždyť jsem se ptala na játra." .."To teda neptala ty jedna." polknul jsem to a neřekl jsem radši nic. Nechci ji vidět až jí bude 40 nebo padesát. Už teď by staršího člověka zpucovala za to, že hlídá něco, na co se sama nezeptá. Tak si tady lehněte a donaha. Jak to, že vám stojí? Oblečte si slipy.

Prohmatávala mi břicho, v jednom místě to bolelo docela dost (tuším že kolem jater), něco si zapsala do papírů a pak mi řekla, že je to v pořádku. Když jsem chtěl doporučení na oční, tak mi říkala, že tam má od sestřičky napsáno, že jsem všechno viděl dobře a přečetl i nejspodnější řadu znaků. Kroutila hlavou, když jsem jí sdělil, že se mnou tady žádný test na oči nikdo nedělal. Sestra to buď odškrtala automaticky (jde přece o úkony a zdravotní pojišťovnu, tak co se s tím mazat) a nebo měla doktorka před sebou jinou kartu. Snad to ani nechci vědět.

Ode všech si vzali třicet korun, mě je odpustili. Už mi to začíná být divné. Co dokáže potrhaná bunda a shnilý Prestige.

Nicméně z té doktorky jsem fakt rozpačitej. Měl jsem dvoustránkový seznam věcí, co mne trápěj a který bych chtěl řešit, ale když jsem si poslechl pár reakcí na úplně obyčejné věci, tak jsem si uvědomil, že i prodavačka v trafice by mi rozuměla a poradila lépe. "Zebou mne záda. Furt." .. "To máte od počítače, ta bederní páteř při tom dostává zabrat."

"Měl byste cvičit." .. deset minut jsem jí předtím vysvětloval, že když cvičím, tak mne po chvíli začne řezat v břiše a musím přestat a ona mi pak poradí že mám pořádně cvičit. Marnost, vůbec není o čem se bavit.

Ale jinak jako ženská hezká. Jenže prostě abych tam šel, když mi bude doopravdy blbě, to je asi úplná marnost. Ptal jsem se zda si můžu přijít pro antibio když mi bude blbě jak jsou ty epidemie těch chřipek na podzim a zda mi dá ty antibio co potřebuju co mi vždycky zabraly "Na chřipku se nedávají antibiotika" sestřelila mne. "Ale na následné bakteriální superinfekce už ano, proto o tom mluvím." pak už bylo ticho. Stejně mi je nedá.

Tahle na nic nepřijde a nic neodhalí. Měl jsem radši vzít toho rusa. Ale co, obvoďák je stejně jen od toho, aby dával razítka a posílal k jinejm doktorům a to tahle zvládat bude. Takže mám novou doktorku. Radši bych ale tu původní, tam člověk aspoň věděl, na čem je, jen kdybych nemusel tak dlouho vždycky čekat, no.. To to zase dopadlo.

Nemám rád změny.