Ach deníčku. Role otce od rodiny je pekelná. Zvláště pokud si člověk zvykl na život starého mládence a teď najednou tohle. Jak to bylo krásný, když čas od času do mého života vstoupila milenka, dělaly se s ní den dva vylomeniny a pak jsem mohl zase týden odpočívat a dělat si své. A pak zase návštěva plus atrakce a vše bylo fajn.

Jenže ouha. Zatím jsem zkusil jen 4 dny se svým novým milovaným nevlastním synem a jsem z toho na mrtvici. A to si vůbec nedělám iluze o tom, co mne čeká příští týden, až se přihrnou rozjívené malé děti o kterých i synek prohlásil, že jsou děsně živé a že se mám na co těšit. No, ono je to vůbec záhul.

Jednak mám v práci za tři dny odevzdat práci, kterou jsem nestihl a nestihnu. Pak bych si také měl užít nočního života dokud mi vůbec zbývá ještě nějaká životní síla, aspoň nějaké peníze a čas. Úplně jasně jsem pochopil, že je se vším konec. Zvlášť když jsem v Lídlu zaplatil rodinný nákup za dva tisíce korun a zbuzeroval synka (a byl jsem za špatného) s tím, že opravdu nezaplatím smrduté rybičky v igelitu, když celé velké syntetické kuře stojí jen dvakrát tolik a rybiček by se do něj vešlo 8 pytlíků. Snad pochopil. Nevím.

(jen info - jde o recyklovaný text, už jsem dávno jinde a všichni také)

Hned první den v "novém" domě (repasované ruině) selhalo hned několik věcí. Počínaje bezdrátovým termostatem od firmy Conxad, který ukazuje o dva stupně více než je reálná teplota, impuls k přepnutí odesílá jednorázově jen při změně stavu a jednou za 48 hodin vyžaduje, aby šel člověk ke kotli, vytáhl přijímač ze zásuvky a zase ho zasunul a pak šel vypnout a zapnout topení termostatem, aby to zase obživlo. Dražší bezdrátové termostaty stojí dva a půl tisíce, tohle stálo devět stovek. Nepoužitelné, nedá se tomu věřit, v noci se probudíte a zjistíte, že je v domě mráz. Hlavně, že to má milión funkcí a digitální displej a týdenní programy a strašně složité a nelogické nastavení.

Příští týden zapojím socialistický drátový termostat od dědy a bezdráty už nikdy více. Bohužel mám rozvod slaboproudý a termostaty spínají 220, takže budu přes týden lepit nějaké relé a adaptéry a ledky. Termostat mám černej a podle mé milé se tam k bílým ručníkům s červeným srdíčkem a červené želvičce jako minutovce přidělané na zdi hodí jen bílý nebo červený termostat, takže ho budu přetírat na bílo.

A to si vůbec nejsem jist, zda mi vedou ty správné dráty na správná místa. Z každé místnosti vede UTP do rozvodny, ale než to najdu a zapojím, pak mi určitě prosákne 220 do počítačů a bude vymalováno. Je to extrémně riskantní od dob, kdy jsem provrtal ve zdi slaboproud a silnoproud kabely při montáži sádroše dlouhými šrouby navzájem. Kabel ke kabelu v domnění, že jsem ve zdi chytil plech, tak ta konstrukce drží na kabelech pod proudem. Netušil jsem, že tester ve zdi píská i na měď a ne jen na železný plech. A krásně jsem to všechno provrtal šroubem a měl radost, jak to drží. Než jsem to změřil fázovkou. No nic.

Další radost je osvětlení chodby na infračidla. Když člověk pucuje schody a čidlo polské výroby se rozhodne, že málo měníte polohu a prostě vypne a už nesepne. Je tam tma, pak se zvednete, narovnáte, je světlo, za dvě minuty zase tma. Už jsem z toho měl normálně blackouty, jak mi blikalo v očích.

Hned jsem objevil nesmyslnost místa, kde měl být schodišťák a není a za jediný večer jsem tam totálně pochmatal bílou zeď, jak jsem poslepu potmě hledal vypínač, abych vůbec dokázal projít chodbičkou. Tak tam dám aspoň svítící doutnavku, abych to příště nahmátnul.

Trouba koupená na inzerát se mi zdála v pořádku a supr až do okamžiku, než mne milá informovala, že "kde jsou plechy a takové ty mřížky" a já si až pak vybavil, že takovéhle věci v troubách bývají a tenhle šlus na inzerát z Aukra s vyšlochtaným větrákem a ohořelý, tak to prostě neobsahuje. Tak snad něco seženu na blešáku.

Přestože nenávidím televizi už od dob, kdy jsem se živil jako střihač, tak jsem byl nucen ji instalovat a oživit. Naděje mi svitla, když settopbox našel kupy programů, ale žádnej nedokázal zobrazit s tím, že neustále tvrdil, že "není signál". Alespoň jsem TV příjem oddálil o jeden den, ale ty nářky byly hrozné. Místo toho jsem musel poslouchat hity z CD "Každej mi tě lásko závidí" a nějakou hroznou stanici s hity Shakiry. Utrpení. Nakonec jsem to vzdal a šel do místního elektra nakoupit potřebné věci.

Po zakoupení nové pokojové antény se ukázalo, že při stěhování odešel settopbox a na maloměstě neměli nic levnějšího než za tisíc Mascom se záznamem na USB. A to jsem ještě předtím koupil i pokojovou anténu za pět set v domnění, že mi tentokrát trik s drátem 220 místo antény nevyšel. Takže akce TV se mi prodražila a ve finále jsem byl nucen se dívat na telenovelu na TV Barrandov, kde nějaký sultán násilní konkubíny a ještě se při tom kamera blbě dívá do zdi. Místo aby aspoň něco ukázali, tak pořád jen xichty a dekorace a inspirace žádná. Ale fakt nic. Jen namachrovaný xichty sultána, eunuchů a všech těch ženských. A všichni se pořád dohadují a intrikují, koukat na to je zatrest. Lezou mi na nervy. Zlatej internet. Televize hnus. Ale milou to baví.

Pak zazvonil místní technik, co vypadal jak Quasimodo a zapojil internet. Je zajímavý, jak lid je vždy obrazem toho místa, kde se člověk pohybuje a když jde o hodně zemité typy, tak asi místní sedláci vedou. Ale zapojil, vše chodí. Tak jsem vyndal díly nakoupené v Alze s tím, že si oživím místní bezdrátovou síť a naučím děti pařit gamesy, čímž je trvale zaneprázdním a přestanou obtěžovat a možná přestanou i jíst, což by bylo skvělé a hodně by se tím ušetřilo.

Nakonec jediné, co jsem oživil byl notebook s Vistama, který byl totálně pomalý, dokud v něm byl Avast, jakmile jsem to změnil na ten Essential a vypnul UAC, stala se z toho použitelná mašinka, sice se všechny ovládací panely zase jmenujou jinak a mají jiné obrázky, ale aspoň instalace wifi je o tom, že se to naférovku česky zeptá na šifru a dá se OK a jede to a žádné bláznění s tím, že síť je šifrovaná a smůla.

Automatickou pračku jsem koupil za 3 tis. na inzerát od nějakého nešťastníka, co se urychleně stěhoval na Nový Zéland a nabízel mi výhodně i auto. Moc jsem tomu nevěřil, že to bude makat, ale je to nějaký digitální Bosch a sice to furt pípá a pořád to něco chce a šetří vodu, takže se špinavější věci musí prát dvakrát. Bez složitého návodu a téměř programování se s tím nedá vůbec nic, ale pere a to je hlavní.

Ložnici ještě nemáme, spíme na zemi na matraci, která ani není potažená, takže už mne zase bolej záda. Navíc jsem zřejmě nastydnul, protože zatímco já mám rád teplo, moje milá miluje zimu a v noci na mne otevřela okno a já se ráno nemohl narovnat a prostydlo mi levé ucho.

I hodiny jsem přibil na zeď, jídelní stůl potáhl umělohmotným fóliovatým ubrusem a připřipínáčkoval. Všude natáhnul prodlužovačky a lampičky. A s nevlastním synkem na osm pokusů smontoval jeho studentský stůl. Po tom, co ho celý sestavil, tak se mne zeptal, zda nevadí, že mu zbyly dvě desky a nějaké šrouby. Ale už si zvykám.

Nejhorší je, že kromě chorošů synek sbírá také lipové květy, přesličky a další humusy a suší to na čaje. Z bedny s učením vyndal hromadu plesnivějících jablečných křížal a nabídl mi. Bylo to hořké, hnusné, na jedné byla i přilepená lisovaná moucha. Hnal jsem ho s tím pryč. Přišlo mu to líto. Ach jo.

A ty čaje. Pětilitrové flašky od okurek plné sušených květů. Pro mne alergika čistě smrtelné kombinace, kdyby to tam kdekoliv vybuchlo, tak končím a do toho baráku už nesmím. Nakonec jsem ho donutil nejnebezpečnější směsi odnést do sklepa. Ale byl to boj. O každou sklenici. Měl jich dvanáct. Sice při stěhování zapomněli nebo ztratili kupu věcí, ale sklenice s čajem byly všechny.

Pokoušel jsem se vydat instrukce, kde a jak se přezouvat, aby se nerozťapával bordel zvenku a na bačkorách se to netahalo do bytu a na koberce. Když jsem to synkovi opakoval popatnácté a on přede mnou pobíhal chaoticky v botách uvnitř a ptal se co má dělat a dělal další a další ťápoty, tak jsem rezignoval.

Také jsem byl svědkem výchovné pře mezi mou milou a jejím synkem. On se tak nějak pasoval na rovnoprávného demokratického spolurozhodujícho vůdčího člena rodiny. A to se projevuje tím, že neustále u všeho odmlouvá jak malé dítě a když mu řeknete co udělal blbě, tak dělá, že neslyší a pak se obrátí na matku "ale to má být jinak, já četl, že se to takhle nemá". A mele o něčem úplně mimo a já mám dojem, že to, co mi vadí, jsem snad ani neřekl nebo to nebylo z jeho strany vůbec zaznamenáno. Chytrý jak rádio, jinak hodnej kluk, ale dost mi to lezlo na nervy.

Hodně jsem se ovládal, ale jednou jsem tam vybuchnul s přednáškou o přirozené hierarchii v rodině, kde jsem odteď na prvním místě já, na druhém máma a na třetí on a odshora dolů se bude poslouchat a žádné kecy. Pak jsme šli s milou do ložnice, abych se uklidnil.

Prostě náročné. Vychovávat cizího puberťáka, který je vydřen z toho, že právě přišel o roli falešného partnera a ochranáře své matky, je docela síla. Nejradši bych se jim do toho vůbec nepletl, jenže když už musím poslouchat ty kecy, tak ať je jich co nejméně. Trochu uvažuji o traktoristických sluchátkách, ta by to také řešila. "A proč? A proč? A mami proč?" ... grrrrrrr ..

Na druhou stranu jsem absolvoval rodinnou procházku po zmrzlém poli. Po deseti letech jsem si zase zkusil, jaké to je vyprávět večer pohádku na dobrou noc (probírali jsme faraóny a DNA a kostní dřeň a UFO). A měl jsem hrozně dobré jídlo nejen k obědu, ale i k večeři. A mou milou zajímalo, jak mi chutná a prostě starala se o mne, což jsem z domova neznal vůbec a u bejvalek to mělo vždy značné trhliny a bylo pouze dočasné. Tady jsme vlastně také na začátku. V každém případě jsem se napucnul dobrot a určitě jsem za tři dny přibral minimálně kilo.

Horší je, že mne pod tlakem stresu a starostí zcela přešla chuť na intimity. Od doby, co se objekt touhy přistěhoval, tak se stal zdrojem nekonečných problémů. Unavuje, velmi. Jen bych spal, někam zalezl, hlavně ať nikdo nic nechce a ať mám bezpečné místo, kde je klid a žádné odmlouvání, úkoly ani dotazy. To, co jsem teď absolvoval, se ještě dá zvládnout. Je to na hraně, ale dá se to.

Ovšem z malých dětí příští týden mám vyloženě strašný strach. Když mi milá jen tak mezi řečí řekla, že holčička má teď nějaké vzdorovité období a ničí věci a že malej kluk má asi nějakej technickej talent nebo co a je strašně šikovnej a všechno, na co přijde, rozebírá a od tatínka dostal sadu šroubováků a štípačky, které nosí všude sebou, tak se mi udělalo špatně.

Že prej na ně dohlídne, aby mi toho moc nezničili. Asi se hodím marod. Nechci to vidět !!!