Uvědomil jsem si, že ženy a muži se liší často hlavně tím, že ti přemýšlivější z mužů jsou ochotni přistoupit prakticky na libovolná pravidla a hrát jakoukoliv hru (třeba jen z hecu nebo pro zábavu), kdežto u žen dominují konvence a hlavní motivace jejich činů a úvah či reakcí je "se neshodit".

V tomto je výjimek na straně žen naštěstí více, řekl bych, že až 10% .. ale stejně je klasika, že se většina věcí se bere nesmírně vážně a největší legrace je se slepicemi, které v seznamovacích inzerátech požadují "smysl pro humor" a pokud přijdete a uděláte legraci sám ze sebe, tak na vás kouká jak na debila, když lehce provokativně ťuknete jí, tak se nafoukne jak žába a urazí a pokud cinknete situační humor, tak nechápe, co vám na tom připadá vtipné, když je to tak přece "normální".

S humorem přímo souvisí hravost a smysl pro hru, fantazie a ochota a odvaha si vymyslet vlastní pravidla nebo dělat věci jen tak .. aby se něco dělo .. třeba jen z recese. Všimněte si, že mezi recesisty nikdy neobjevíte ženu :) .. proč by to dělala ? Je z toho nějaký prospěch, společenská prestiž ? Nene .. jsou to vesměs totální sucharky ..

Zvláštní skupinou jsou pak slečny, které mají rády humor a představují si ho ve stylu "bavte mne" .. tedy slečna si myslí, že humor je, když se ona směje. Příčinné souvislosti nevnímá. Skoro bych to vnímal jako důkaz idiocie (jak tu jedna tvrdila, že humor buď je nebo není, ale humor se přeci nedělá :))

Jak se často říká, že v "každém" muži je malý kluk co si rád hraje .. tak jsem nikdy neslyšel, že by v ženě byla malá holčička, která si ráda hraje.

Domnívám se, že i toto je důvod veškerého pokroku, že muži nejsou až na těch 60% blbců tak rigidně vázáni konvencemi a nebojí se si hrát, že se jim bude někdo smát nebo tak něco. Což je hlavní obava a motiv jednání většiny žen. (co by tomu řekli lidi ? .. myšleno ostatní slepice). V tomto mi ale přijdou ti jednodušší a přímočařejší samci obdobní.

Vzpomínám si, jak mi bylo 15 a hrál jsem si na pískovišti na naší velké zahradě :) .. poměrně složitým systémem odlitků a "báboviček" jsem stvořil hrad s nádvořími o velikosti 2x2 metry a měl k dispozici 500 mosazných patron ráže 38 speciál do revolveru, což představovalo jednotky chránící pevnost.

Ty jsem rozmístil do střílen v hradbách, na strážné věže, dva útvary na nádvoří do čtverců a zkrátka dal jsem svému 3D modelu prostor a život (počítačové hry nebyly, psal se rok 84) .. no a tak si to tvořím, dolaďuji a poslouchám machýrka od sousedů, kterému je také 15 jak své sestřence (13) říká "To já bych si teda na písku hrát nemoh." a koukaj na mne jak na debila retardovaného.

V klidu jsem dokončil stavbu. Vzal vzduchovku a odpočítal dvěstě diabolek a vylezl na střechu našeho domu (cca 20 metrů) a podrobil pískoviště soustředěné palbě s tím, že jsem zásahy průběžně kontroloval triedrem .. nejdřív dostaly zásah věže s hlídkami, pak jsem rozsypal zkázu na nádvoří a nakonec rozsekal ten hrad na hadry .. při střelbě do písku je paráda, že vám ta diabola udělá krásný trychtýř v měřítku přesně odpovídající zásahu dělostřeleckého granátu a i "vojáky" rozhází adekvátně kolem.

Takže jsem to po hodině odstřelování, když došla munice šel zkontrolovat .. ty patrony, které zůstaly stát, tak jsem "povýšil" měl jsem vystříhané ze samolep hodnosti a nalepil jsem je na ně .. a příště veleli oddílům, které sestávaly z reinkarnovaných "padlých" .. Taková roztomilá hra .. lepší než opeřence .. nebo mravence lupou ..

Ale zpět k věci. Přestože já osobně podobnou věc považuji za důkaz kreativity a schopnost uspokojit potřebu fantazie a velet bitvě atd.. tak poměrně dost lidí je tak potentočkovaných, aby se nelišili, že raději žádné své potřeby jakkoliv nekonvenčně neuspokojí a pro jistotu si často ani nepřiznají, že nějaké mají. Většině mých vrstevníků na uspokojení všech jejich intelektuálních i fyzických potřeb stačil fotbal. A později sex.

To mi přijde poměrně tristní. A co vy ? Hrajete si rádi ? A jak ?

A bum, hned mě někdo seřval, že přece ne a že taky a že nemám pravdu a je to jinak, protože "já si myslím" a "viděla jsem" a "chci vyhrát" .. tak ještě argumentace no .. Rozdíl vidím v tom, že i ty "chytřejší" ženy .. se sice a rychleji lépe učí .. třeba i aplikují (ovšem téměř vždy jen otrocky dle mustru, i proto si myslím, že je jednou ze zaměstnání zcela vytlačí roboti) .. ale většina z nich (v podstatě zatím snad všechny co jsem potkal) používá takzvané škatulkovité myšlení, což je berlička nemyslícího člověka, kdy si vybírám názory, rozhodnutí, myšlenky, závěry .. vše z katalogu převzatých modelů a pravd.

Zatímco u hlupáků je to dáno tím, že prostě na víc nemají .. tak si myslím, že u žen, pokud z hlediska iq hlupačky nejsou, je to dáno podvědomým strachem z toho se jakkoliv lišit. A od toho je jen kousek k humoru .. je jen velmi málo humoristek a pokud již existují, tak vždy jen proto, že si je vybral muž jako doplněk k odpoutání pozornosti a spoluhráče (Dvořák - Bohdalová, Šimek - Bubílková). Vystupovat sólo a samy za sebe obvykle nedokáží a hlavně nikdy nezačnou (na rozdíl od sólo komiků Felix Holzmann a další).

V ženách dle mých zkušeností často skutečně dlí malá ustrašená holčička, která ale chce být za každou cenu "dospělá" a je pro ni velmi osobní, kdyby ji někdo bral jako malou. Zatímco pro mne je skoro lichotka, když mi někdo (naposledy babička) řekne, že jsem zůstal dítětem. Nevadí mi to. Proč taky :)) Považuji to za největší dar nezapomenout se smát a dělat věci pro radost a jen tak si hrát.

Nakonec jsem si uvědomil, že když půjdu někam si sednout a budu říkat to co se má a co všichni čekaj, tak je to pro mne totální ztráta času. Nedozvím se nic, co bych nevěděl a nikdo se neodkreje ani není legrace. Kdežto v okamžiku, kdy se zachováš nestandardně, tak tě sice maj za idiota, ale ty víš úplně přesně podle jejich reakcí, kdo je kdo i znáš jejich žebříčky hodnot a modely chování i kdo je pitomec a kdo má nadhled atd. Najednou jsou všichni přečtení a informací záplava, stačí malý šok. A to za nějaké shození se, či šokující sdělení stojí, ne?

Já osobně nestandardní chování, humor či méně korektní drobné provokace ve společnosti považuji za nejrychlejší cestu k poznání všech přítomných. Přijde nestandardní situace, musí se všichni nějak projevit, už nestačí říct naučenou frázi :)

Navíc pokud je tam někdo, kdo skutečně za něco stojí, tak tě neodsoudí, pokud nejsi agesivní, ale jen vtipný. A ti ostatní, ať si příště klidně seděj mezi svými nudnými přizpůsobivými typy. Pokec s tím jedním, kterého člověk zaujme nebo alespoň neodradí, je mnohem hodnotnější než mnohahodinové hovory s konvenčňáky o ničem.