Jen krátká úvaha, abych se zbavil depky a zformuloval vzorec reality. Už se mi to stalo snad posté, snad už tisíckrát. Precizně něco popíšu, udělám zajímavý text .. a dáma .. no .. sice umí číst .. no nic .. prostě ona neřeší co jsem sdělil a zda je to pravda nebo ne .. nebo zda by to rozvinula nějak konstruktivně ..

Ale ona řeší, jaký z toho, co si přečetla, jaký má pocit a zda je to v souladu s časopisem, s ideologií, s názorem kamarádek a jejím. A hlavně neřeší obsah, řeší morální soud, u všeho a vždy. Každá se pasuje za soudkyni a někoho kdo vás bude hodnotit. To mne dokáže tak znechutit psát, jak by řekl doktor Husák dle Vodňanského "pro tenhle materiál".

Hned se dozvím, ještě manipulativní formou s pasivně agresivním podtextem, zda jsem dobrým nebo horším člověkem, když říkám takové věci a dá mi nálepku. A celý svět je plný takových lidí a já jsem z toho znechucen. Není to jeden z deseti, je to 96 ze sta. Ne, že bych jim to nepřál, ať si klidně zaplněj zeměkouli, ale je to jiný druh. Co dáma, to hodnotitelka. Čím větší lhář a pozér, který jí nabízí ty laciné lži, které si ona nosí v hlavě, tím je to pro ni lepší člověk, a souhlasí, možná i chválí a dokonce se do něj třeba zamiluje.

A každá tvrdí jak nenávidí lež a jak si váží pravdy, ale reálně, naprosto neunese jakékoliv sdělení, se kterým nesouhlasí a člověka pak "nemá ráda". A nebere. A točí, shazuje. Když se kouknete na ty příspěvky a místo doslovného čtení si u každého položíte otázku : "Čeho chtěl autor docílit"? A věc je jasná. Nemá co sdělit, ale bude hodnotit a soudit a opakovat nesmysly ani neví odkud. A to je většina. Mluvíme stejnou řečí, ale je škoda každého slova.

A nekecám .. napsal jsem na diskusi něco, za co by měli člověku dát Nobelovu cenu za upřímnost, pravdivost, věrohodnost, emoční náboj, trefné shrnutí a zmapování problému, který má kdekdo a je to užitečné si udělat obrázek a dostat zkušenost .. a pod tím nějaká mi plácne "to teda nejste moc dobrý člověk" a soudí mne .. navíc podle svých domněnek a křivých měřítek, kdy podsouvá věci, které tak nejsou. Ale ona má pocit. A snad pro každou je pocit se rovná pravda a dál to neřeší. To je tak strašné.

Přitom nejspíš sama dělá svinstva every day, jen ani nemá mentální kapacitu, aby je zachytila a natož nějakou sebereflexi .. ale bude hodnotit druhé. Kdo ji pasoval za soudkyni, to se od ní nedozvíte. Bude vám tvrdit, že vlastně nehodnotí, ale texty jsou vždy jasné.

Bylo by to k s míchu, kdyby byla jedna, kdyby jich bylo sto, tisíc, třeba i milión .. ale on je takových osob plný svět. Vyžadují "lžete mi" a trestají, ostrakizují každého, kdo nelže .. a samy si myslí, jak jsou "sluníčkové a skvělé". A když sdělíte cokoliv a jdete na dřeň, jste obviněn, že jste morálně takový onaký a připlácnou vám nálepku. Jsou to nejhorší a nejúčinnější okřikovači, protože si pak člověk říká, že pro něco tak blbého a odlogovaného nemá cenu nic psát nic, než ty přeludy, co jsou jako každodenní v denním tisku. Nikdy nezachytí, že to k realitě moc nesedí, naopak. No to je fuk. To byly ženské na diskusích. Neříkám všechny, ale většina ano, dejte s jakoukoliv tři příspěvky a pokud se tam neobjeví od ní morální hodnocení, tak buď pózujete, abyste nenarazili a snižujete tření, nebo je to ta jedna z mála. Ale většinově jedna jako druhá bude soudit ne co jste řekl, ale jaký má z toho v hlavě pocit a zda to bylo formálně ok. To gró zcela uniká, vždy a spolehlivě. A ještě si dosvědčí ty pocity navzájem. Děs. Ta komunikace nedává smysl.

No a chlapi na diskusích, to je také pohádka. Co člověk, to ego, přišlo egoo .. bude se kasat, bude machrovat, bude šířit víru .. bude se srážet parohama jako správný samec. Jakmile napíšete něco svého nebo si on do vás něco projektuje, jste ten jelen se kterým se běží blbec srazit a dokázat si, jaký je král lesa. No taky asi fuk .. ale prostě výkřiky, agitka, hloupost, ironie .. plus většinou EGO. Vykřikování, jak se mu skvěle žije, jak má úžasný vztah sto let, jak mu zdraví slouží a pak je mu konečně líp, že "vyhrál" a navíc řekl "správnou věc" a běžel to hned ukázat partnerce a dostal pusu. Možná. Ale když jdete někomu něco sdělovat nebo se dělit o své myšlenky, vždy si jdete tak akorát pro facku. Nedává to žádný smysl. Většině lidí nemá cenu říkat vůbec nic a už vůbec jim dávat prostor pro jejich hodnocení, protože to by člověk podle reakcí brečel, jaké torzo prolezlo skrz ty závity až do mozku a vše se změnilo naruby nebo nahradilo.

Nicméně ti chlapi mají aspoň rozptyl, od machýrků po útočící a různé vyloženě pacienty až po někoho, kdo "dělá dojem" a je ten správňák a sem tam vyjímečně má i někdo co říct, ale to je rarita. Kdyby většina neuměla psát, asi by se toho moc nestalo. No a dámy, tam je to jak přes kopírák, jedna osobnost, jedna pravda, jedny reakce. Docela mne to ničí. Na diskuse nesmím lézt, připadám si, že jsem se buď zbláznil já, nebo ti, co vytvořili to, co čtu.

Na věci nejsou strašné ty výkřiky, ani fakt, že diskuse jsou, jaké jsou. Nejstrašnější je, že jsem kdysi na filmové škole fakt nevěřil, když nám vykládali, jak vypadá svět a kde jsou limity v zachycení sděleného. Až ve stáří musím uznat, že měli pravdu. Že ten svět je tak strašně jednoduchý a plný přeludů a jde u každého hlavně o jeho pocit. A realita nebo pravda vůbec nikoho nezajímá, naopak každému vadí a každému z jiného důvodu. Nesdělíte nic, povídat si nemůžete, kdo něco plácne, vyrobil problém a může si za to sám. Kdo je zticha nebo opakuje to, co každý, ten je přijímán. To je svět.

Nicméně ty posudky dam a tvrzení typu "já si myslím, že u mě je to jinak a proto neplatí zobecnění" .. a jsou tam vždy hned dvě trhliny. Že si něco myslí vůbec nic nevypovídá o tom, jak to je, je to jen pocit a ani se většinou nesnaží o nějaký pohled z více stran a souvislosti, jen se postaví nějaká ideologie plus tvrzení a vyhrála jsem. A chlapi jdou také vyhrát, jen jinak. Takže místo, aby se pokecalo a zjistilo něco zajímavého, tak je to vždy jen nablblá aréna pro ega všech. Což by nevadilo, kdyby to skrytě úplně stejně neběželo i v realitě. Diskuse pouze demaskují, co jsou lidé celkově zač a jak je jakákoliv komunikace ve skutečnosti těžká až nemožná. Nebudou hodnotit, co jste řekli, ale jaký z toho mají pocit a zda se dá se s vámi pohádat. Paka.

Pak něco pište jinam než do šuplíku, že ?

A jak to máte vy ?