Když se tak ohlédnu za svým dosavadním životem, tak musím říct, že úplně všechno, čeho jsem kdy v životě dosáhl a kde jsem uspěl, vždy je to postaveno na rychlé a kvalitní práci s informacemi. A stačí aby vám do toho zanesl šum jediný kecal a nemáte šanci.

Pokud člověk vymýšlí cokoliv, jde novými cestami a dělá náročná rozhodnutí a nenapodobuje, tak potřebuje informace. Ty užitečné obvykle nejsou k mání, všimněte si že v novinových článcích máte dokolečka samé nepoužitelné věci. A pokud něco použít šlo, tak se o tom dozvíte až ve chvíli, kdy už to použít nejde. Že bylo výhodné mít soláry a tepelná čerpadla to v tu správnou chvíli věděli jen vyvolení a v novinách ani čárka. Až když se zákony změnily, začalo se o tom psát. To je ale náhoda.

Tedy informace jsou problém. Musí se velmi složitě filtrovat nebo dělat experimenty pokus omyl. A iterace a na popadesáté tu žádost konečně máte v pořádku a ušetřili jste dvacet tisíc za "odborníka" vyděrače, bez kterého to pro většinu populace podat nejde.

Informace, přesné a včas jsou alfa omega. Na jejich vyhledávání, použití věcí a souvislostí, které by jiného třeba nenapadly ani na padesátý pokus jsem vždy vynaložil strašně práce, protože dobré a špatné rozhodnutí je právě o těch informacích a logice. Zkrátka o tom, použít vše, co mám k dispozici, i vše co se právě komíhá kolem k tomu, aby byla jakákoliv věc dotažena k úspěšnému konci a ve výsledku přišel úspěch, ať již je tím myšleno cokoliv.

A musím říct, že jsem i dost hravý a zkrátka pro každou "špatnost". A že pokud někomu věřím, tak jsem schopen s ním spolupracovat, ale pokud k někomu nemám důvěru a tuším, že je to kecal, že jeho info nemá za cíl sdílení faktů, ale spíše machrování nebo jen plácání blbostí s tím, že se tváří, že jde o skutečnosti, tak s podobnými typy se snažím mít co nejméně společného. Už jsem si vyzkoušel, že dokáží člověka mého typu zcela paralyzovat nebo i společensky v komunitě úplně vyřídit. A stačí jediný kec, který vezmete vážně.

Co považuji za nejstrašnější zlo je, když někdo vydá dezinformaci a pak ji včas nedementuje. Vtip je vtipem pouze pokud se zastaví včas.

Když mi jako malému otec vyprávěl o cirkusu Bumberto a já ve třetí třídě nakreslil nejkrásnější obrázek cirkusového stanu a koní, tak učitelka nad obrázkem i nade mnou málem brečela, když si četla nápis Bumberto. Už když jsem ho psal, tak mi to rozmlouvala, že správně je Humberto, ale já věřil svému otci, kterému to přišlo jako děsně dobrý vtip a s touhle hovadinou mne poslal do světa. Otce mám rád, jen je hrozně nezodpovědný, ale nevadí. Tehdy stejně o nic nešlo. Učitelka pak měla strašný problém, zda to dát na nástěnku jako nejhezčí obrázek a být za blbku, co to dětem nevysvětlila. Ale byla frajerka, dala to tam. Pro mne to bylo se rozhodnout, zda více věřím učitelce nebo otci. Vyhrál pochopitelně otec.

Nicméně do smrti nezapomenu na idiota z konstrukční kanceláře v Tesle Karlín, kde jsem také makal a pak přešel na jinou profesi a jen jsem se tam čas od času stavil. No a jednou tam přijdu a dozvím se, že náš šéf je v nemocnici. A největší machýrek z kanceláře, o kterém jsem ani netušil, do jaké míry je to totální BLBEC, tak mi sdělil, že "Jirku na dvoře zachytil vysokozdvižnej vozík (česky ještěrka) a že je v nemocnici, že má něco s nohou a rukou."

Já netušil, že šéfa sklátil infarkt (bodejť by ne, když má kolem sebe v práci taková hovada) a když jsem byl u sebe v kanclu, tak se mne můj šéf ptá co novýho, tak jsem info předal dál a za chvíli toho byla plná fabrika. No a ve výsledku, když se to druhý den vrátilo zpátky, tak mne můj šéf nenáviděl, že jsem z něj udělal totálního idiota. Tak jsem to šel reklamovat k tomu kreténovi a on hroznej smích, jakej se mu povedl dobrej fór. Už nikdy jsem od něj nevzal vážně jediný slovo. Nevadilo mu to. Katastrofa je, že takových lidí, co plácaj, aby byli zajímavý a někoho "dostali" jsou mraky. Takže člověk vlastně nemůže brát vážně nic, na co si nesáhl sám.

Teď jsem ho potkal po dvaceti letech a hroznej kamarád a vůbec nechápal, že zaprvé nejsem rád, že ho vidím, zadruhé mu nechci dát číslo mobilu, protože škoda každého slova s takovým blbem a dvacet let ho určitě nezměnilo, to je o mozku. To není, že bych se urazil nebo ho nenáviděl, to je o tom, že to pro mě není člověk, ale někdo, kdo vám způsobí škodu desinformací a je mu to fuk. Dávat někomu takovému telefon, aby se s ním komunikovalo, je totální blbost. Jeho cinty jsou bezcenné navždy.

Nechci se s ním vůbec bavit a nemám k němu sebemenší důvěru a zájem si s ním cokoliv povídat. Mezi námi, byl bych nejradši kdyby chcípnul, protože je to extrakt toho, co považuju za učňovskou stupiditu a nic mu nepomůže, že po učňáku a změně režimu vystudoval bankovní školu za peníze svého otce. Dělá ze sebe, co není, chodí v saku a v kravatě a vzal si dceru z nóbl společnosti. Pro mne to už nadosmrti bude kretén, kterýmu přijde hrozně vtipný sdělit někomu info, které se nedá jednoduše ověřit. A zneužil toho, že ho někdo považuje za kamaráda nebo aspoň ne za kreténa takového kalibru, jakým ve skutečnosti byl.

Musím říct, že jsem nevěřil, že podobným způsobem přistupuje k informacím a humoru více lidí a že se mi děsivá věc pak stala ještě jednou a hůře. Dost dlouho jsem se pak ze spaní budil hrůzou, co všechno se mohlo stát. Když jsem na táboře coby vedoucí večer hrál "povedené hry" (poloero a hravé a alko) vedoucích a praktikantů. A nadhodil jsem zajímavou hru, kdy má člověk zavázané oči a hází ostré kovové šipky na terč a druhý ho naviguje. Jako navigátor se přihlásil jeden z vedoucích a měl jsem za to, že jsem pravidla vyložil jasně. A tak jsem si zavázal oči, vzal šipku, nechal se navigovat na terč po dvou zatočeních a pak silou hodil a .. pak jsem šátek sundal a málem mne trefilo.

Ten idiot si myslel, že jde o vtip a že skrz ten šátek vidím. A naprosto přesně mne natočil proti ostatním lidem, kteří si z mě nepochopitelných důvodů mysleli to samé. Potichu se hihňali až do okamžiku, kdy vylétla šipka a zabodla se hlavnímu vedoucímu do krku. Do tří dnů jsem jel domů.

Informace. Důvěra. Nepochopitelnost dezinformací. Že ty následné škody vidím jen já a vůbec mi to nedává smysl a ostatní to neví. Nebo nechápu, proč "mají pocit", že je to jinak, než se jasně řeklo. A poruší všechno. A je to velmi časté. V podstatě mám s tímhle problém celý život.

Potřeboval jsem, aby bouda na venkově neležela ladem. Na dovolené pro někoho z blízkého města by to bylo zajímavé. Pro mne je to daleko. "Dejte si to do kupy a používejte za stovku měsíčně po dobu pěti let", pak je to moje i s opravami. Seznam nutných oprav se podepíše. Co myslíte? Tohle nejde. Všichni lidi mají v hlavách stejnou sračku "podfouknout druhého, chytračit". Zkusil jsem tři, u všech byly problémy. Nejde to, fungují jen modely, které jsou všude.

Připomíná mi to člověka, který nabízel software za pronájem v době, kdy se kupovaly licence. Nešlo to. To se přece takhle nedělá, v tom bude nějaký podfuk. Pak si od něj software kupovali těžce rizikové osoby, co za stovku chtěli desetitisícové služby s problémy, které nebyly o software, ale o jejich Windows a platit nic nad tu stovku nechtěli, ale otravovali "program nejde".

Pochopil jsem, že nemůžete přijít s něčím jiným, než co kdo očekává. Cokoliv nestandardního je problém. A ztráta času a sil. Většina lidí jsou kopírky. Proto také vtipkují a lžou jen tak, pro legraci. Že je ani nenapadne, že způsobí škodu. Že by někdo sbíral informace a fungoval autonomně. Místo toho čekají, že se tak jako oni na všechno poptáte osmi lidí, pak to zprůměrujete a rozhodnete se podle většiny a nikdy neuděláte chybu. Ale také nikdy nic nevyhrajete.

Nicméně dezinformace a informace blbců jsou katastrofa. Oni si to opravdu myslí, ale jsou to pocity, přeludy, polopravdy "jedna paní povídala" a ne realita a nesmíte to brát vážně jinak shoříte jak papír. Dezinformace a lidé, kteří je šíří, ti jsou nejhorší škodná.

Já když něco řeknu, tak si za tím stojím. Myslím to vážně, chci dodržet slovo, za humor považuji něco zcela jiného než je prachsprosté lhaní. Pokud je dezinformace vtipná, tak budiž, ale patří k tomu i včas říct, že šlo o vtip. Nejpozději ve chvíli, kdy dotyčný odchází a ne ho nechat zlu zvanému dezinformace napospas. Málokdo si stojí tak dobře, aby si mohl dovolit, že ho bude někdo doživotně nenávidět a zařadí do škatulky "nezodpovědný kecal". Ale k této povaze patří asi i omezená empatie a nízká sebereflexe. Takže jsou v pohodě a plácají dál.

Hodně jsem nad tím uvažoval, zda ten první kretén s tím infem o přejetí mého šéfa ještěrkou, jestli si jako myslel, že protože jsem vcelku samotář, tak ho společensky nemohu ohrozit ani se nějak účinně mstít a "bude sranda". Musím říct, že když jsem ho viděl po letech, tak mne sice potěšilo, že není nejzdravější, nemele o ničem jiném než o svých dvou holčičkách, které vypadají jako on (čiré neštěstí) a za maximální slast považuje, když se mu povede přespat v kanceláři (a ne doma) a navečer si tajně loknout tvrdšího chlastu a usínat v mírné euforii, aniž by ho zbuzerovala jeho žena. Takže když jsem viděl tuhle dnešní chodící tragédii, tak mne vztek při vzpomínce na tu dezinformaci po chvíli pustil. Ale bavit se s ním o ničem nebudu, je to nebezpečné, je to kecal.

Nicméně si nemyslím, že by tohle byla rarita. Mám zkušenost, že čím větší blbec, tím méně relevantních a použitelných informací od něho člověk dostane. Totální pitomci šíří dezinformace jen proto, že jim přijdou zajímavější a čitelnější než skutečné info. Poloblbci si zase pletou lež s humorem.

Máte s tím také podobné zkušenosti ?

-----------

Už vidím amerického prezidenta, jak volá do Moskvy červeným telefonem a huhlá do něj "Haha .. vystřelili jsme proti vám jaderné rakety haha." a pak se tlemí na celý Bílý Dům, jakou si udělal z rusáků legraci. Až do té doby kdy mu začnou padat rakety na hlavu. To se nikdy nestane, protože myslící lidé znají hodnotu informací a nebezpečnost dezinformací. Ty dokážou zničit opravdu všechno. A málokdo si to uvědomuje.