Je to děsně poučné. A historicky podložené. Krásným příkladem je třeba Bílá Hora a období pobělohorské, ale opět je to o lidech a jejich vlastnostech a kdo to nemá načtené z historie, ten opakuje stále stejné chyby, protože lidské myšlení prostě tak funguje. O co jde?

Jde o to, že ten kdo se vzbouřil nebo se přidal ke vzbouřencům si naivně myslí, že jako když nebude příliš aktivní nebo když po prvních krocích dostane strach něco dalšího razantního dělat, že jako je to v pohodě a vlastně se nic nestalo.

A pak přijde o hlavu nebo ho vyhoděj z práce nebo z domu nebo kdovíco, ale prostě jakmile se jednou kdokoliv vyprofiluje a odkryje, tak musí počítat s následky a odveta se vůbec neodvíjí od činů, ale od zrady jako takové a od možností pomsty.

Léta jsem nedokázal pochopit, jak se mohlo stát, že pražští radní po prohrané Bílé Hoře v pohodě přišli do práce. Dělalo se jako že o nic nejde a nikoho z nich nenapadlo, že přijde o hlavu na Staroměstském náměstí a že přijdou o hlavu všichni kromě toho jednoho zasebevražděného. Že ty hlavy pak dalších sto let budou viset na jedné z pražských věží v železných obrubách pro výstrahu všem, kdo by ještě chtěli dělat problémy.

Historie je historie, ale ono je to i každodenní záležitost.

Zjistil jsem, že když lidi obecně do něčeho jdou, tak mají většinou "krátký dech" a po měsíci, dvou, všechny zase všechno přestane zajímat a vyšumí to. Namísto, aby ve stylu knížky "Enderova hra" nenechali protivníka nadechnout a pokud na to nemají, tak počítali s naprosto jistou odvetou, kdy se ten dotyčný zvedne, tak většina lidí si prostě myslí, že je to vlastně v pohodě a o nic nejde. Přitom jde o hodně.

Čímkoliv, co životě děláme, si vyrábíme nepřátele. Alespoň já jsem vysledoval, že jakákoliv aktivita od opravy domu a jednání s dělníky nebo získání ženy nebo čehokoliv, vždycky tak nějak ať se člověk snaží sebevíc vyjít se všemi, tak se přidávají hřebíčky do pomyslné rakve, kdy máte delší a delší seznam lidí, kteří by vám rádi škodili, dokonce i kdyby je to mělo něco stát.

Taková vzpoura, jakou jsme provedli v našem bytovém družstvu, to je mnohem drsnější věc. Předseda kradl, tvářil se neodvolatelně, vyráběl si kamarády službičkami a protislužbičkami a tuneloval vše tak razantně, že to vypadalo, že se barák zřítí, přestože jsme platili jak mourovatí a ještě se nám na katastru objevilo zástavní právo a prostě tři lidi ze třiceti si řekli, že to fakt už ne.

Na schůzi se sešli úplně všichni kromě předsedy a místopředsedkyně, což nikdo nečekal že bude lidí tolik, aby šlo svrhnout předsedu (hlavně to nečekal on) a chtěli mne zvolit novým předsedou, čemuž jsem se rafinovaně vyhnul s tím, že nemám rád lidi a nemám čas a kromě toho mne družstvo nezajímá, jen jsem chtěl zachránit svůj byt.

OK. Zvolili jiného nešťastníka. A nový předseda, přestože jsem ho k té funkci dostrkal a všechno za něj vymyslel, tak mne neposlechl. A začal opravovat dům, vše co zanedbal předchozí předseda, místo aby jako první prioritu ukončil předchozí vedení. Jenže nový předseda se bál, že právníci jsou drahý, že bude na chodbě osvětlení za peníze, které by stála jen žaloba, že to je v pohodě.

OK. Půl roku neudělal nic a bývalý předseda se nadechl a zvedl se. Na schůzi dorazila famílie bývalého předsedy v plném počtu všech osm lidí a všechny přeřvali, ječeli, že je všechno lež a pomluvy a nic není pravda. Humbuk jako blázen a kupa vyhrožování všem včetně mě. A přestože nový předseda přinesl důkazy, lidi si to stejně z nich přepočítat nedokážou, chce to prostě rozsudek soudu a až teď po sezóně teda dává novej předseda žalobu na minulýho předsedu.

A ten už na něj mezitím stihnul poslat udání na stavební úřad a úplně na všechno co dělá a přestože je to šum, tak jen kupa práce se vůbec obhájit a ještě neplacené. Týpek teď lituje, že to bral, přitom kdyby byl razantní a nejdřív vyřešil problémy a až pak budoval, měl by klid. Místo toho je v baráku velice divoce.

A já si začínám uvědomovat, že i když jsem se pohyboval vlastně v pozadí, tak už jsem na seznamu a je to přesně o tom, že se vzpoura nepovedla a nebyli jsme dost razantní. A už si staré dámy na chodbě šuškaj, že já jsem prý ten zlej, co chce určitě nějaký prospěch. Úplné nesmysly. Je to jak s bulvárními zprávami, lidi nedokážou rozlišit podstatné od podružného a maj ve všem zmatek, důkazy nejsou schopni vyhodnotit, zvlášť když se při nich musí počítat na kalkulačce a tak se všichni jen řídí tím, co kdo řekl a jak při tom vypadal "ten by přece nelhal" ... lhal ..

No a ten dav našeho družstva je přesně jako model populace ala volby a jakékoliv podobné akce .. prostě když je vize, tak snaha vydrží jen chvilku, ale pak se to rozplyzne. A pokud jste se exponovali příliš, tak se nakonec vše obrátí proti vám. Tak si říkám, stálo mi to za to? Účastnit se vzpoury? Neměl jsem si raději držet oči, uši, pusu jako ty tři slavné sochy?

Než se člověk postaví proti proudu, měl by si dobře rozmyslet, zda mu to za to stojí a zda není aspoň malá naděje, že to třeba za něj udělá někdo jiný, spálí se jiný a člověk zůstane čistý. Tady ta naděje nebyla, ale stejně tak nad tím špekuluji a říkám si, že jsem se na to nevykašlal.

Synek bývalého předsedy mi nakreslil na dveře dámské přirození a prokopl nástěnku, kde byl seznam dluhů, které nadělal jeho otec, když sám sobě a kámošům zadával kšeftíky za statisíce o nichž nikdo nevěděl a současnému předsedovi někdo rozřezal pneumatiku nožem.

A lidi na chodbě a před barákem kameru nechtějí, že prý nějaký soukromí nebo co. Takže si může ničit kdo chce co chce. Je to radost, žít s dalšíma lidma a muset s nimi řešit společné věci.