Měl jsem za život dva dlouhodobé vztahy a oba pocházejí ze seznamovacích pobytů pro nezadané. Absolvoval jsem seznamek více, počínaje organizátorem důchodcem, který nás neustále přepočítával a kontroloval ustlané postele, až po seznamky, které jsou vedeny v duchu „unav dlouhou turistikou a vyčerpaní lidé se stmelí sami“.

Občas, i když téměř výjimečně, se v roli organizátora objeví někdo, kdo dokáže vytvořit atmosféru otevřenosti a komunikace a dokáže na chvíli odstranit ten kalkul a předsudky, kdy všichni hledáme své přeludy a pochopitelně nenacházíme. Kdy vznikne kamarádský kolektiv, kde je prostě dobře a sympatie vzniknou samy.

Jako ideální mi na podobná seznámení přišly týdenní pobyty, kde takoví ti rychloseznamovatelé, kteří přiběhnou za princeznami zájezdu a pověsí se na ně jako klíšťata, během čtyř dnů vyčerpají své schopnosti přetvařovat se a slečna je opět volná pro druhou vlnu seznámení. Po pěti dnech se již dá odhadnout, kdo je kdo, a nejde jen o povrchnost jako v prvních dnech, kdy metrosexuálové prezentují sebe a podnikatelé předvádějí svá auta. Zkrátka nic nenahradí týdenní pobyt v šumavských hvozdech.

Rád bych vyprávěl o seznámení, kdy jsem byl ještě před mnoha lety, kde vedoucí dokázal obratem eliminovat typy, které vznesly dotaz „kterou mi přidělíte na pokoj“ nebo v opilosti zkoušely hodnotit kvalitu dam. Byl jsem svědkem, jak po pěti minutách nevhodného chování jedno individuum expresně odjíždělo domů a omluvy nic nepomohly. Také společenské hry, večerní diskotéka, tematické přednášky i spousta soutěží oživily pobyt a daly pokaždé vyniknout někomu jinému.

Tehdy jsem byl v seznamování naprostý nováček a netušil jsem, že na podobné akce jezdí i část notorických seznamovatelů, kteří se již mezi sebou znají, a že výjimkou nejsou ani lidé typu „Seladon“, bývalí kulturní referenti z dob ROH, kteří mají návyk svádět a opustit, svádět a opustit. Naštěstí jsou to pouze výjimky, ze kterých jsem pochopil, že není všechno zlato, co se třpytí, a že nejkrásnější princezna nemusí být dárek z nebe, ale může to být nesnesitelná hysterka.

Dost mě vyděsil okamžik, kdy jsme se představovali slovy „Já jsem Jiří z Prahy“. Pak jsem se otřepal, když se začalo v hloučcích povídat a tancovat. Lidé se rozdělili mezi zájemce o kurzy jógy, výklady karet nebo o sporty a tak nějak samovolně se mezi sebou začaly stmelovat skupiny, které si byly zájmově blízké. Tehdy se pořádaly akce, kde bylo i 60 a více lidí, takže byla skutečně reálná naděje najít spřízněnou duši.

Hned ze začátku se mi stala příšerná věc: sedl jsem si do žvýkačky a vzápětí si uvědomil, že mám jen jedny džíny. Výsledkem pokusů o odstranění hmoty byl veliký šedivý flek a stal jsem se nechtěně již druhý den středem pozornosti. Nakonec se našlo děvče, které s sebou vláčelo rozpouštědlo (tuším na nehty), a té hrůzy mě zbavilo, ale stejně změna barvy zůstala.

Každý z mého okolí byl rád, že se to nestalo jemu, a tak si mě postupně dobírali. Uvědomil jsem si, že se stanu buď cílem vtipů, nebo převezmu iniciativu a budu tím, kdo je pobaví lépe, než kdyby se mi měli dívat na skvrnu na zadku. Tak jsem vtipkoval a rozdával úsměvy a brzy jsem měl kolem sebe spoustu dobře naladěných lidí, kteří vyhledávali mou přítomnost.

Když jsme se učili kreslit tetování a soutěžili, které bude nejhezčí, nakreslil jsem různé kreace na rameno asi třem dámám a zjistil jsem, že jedna z nich je mi na dotek příjemná. Je i vtipná, nestydí se ani není zakřiknutá a prostě se mi s ní dobře povídá. Nakreslil jsem jí nejhezčí tetování, jaké jsem dokázal, a vyhráli jsme láhev sektu.

Večer jsme spolu poprvé tancovali. Na rozdíl od klasického „Odkud jsi?“ a „Co děláš?“ se nikdo z nás na nic neptal a oba jsme si vychutnávali ten jeden okamžik, kdy se beze slov smějeme z očí do očí, je nám hezky a každý dotek jako by jiskřil. Ke konci večera jsme se již ploužili a bylo nám, jako bychom se znali odedávna.

Další den jsem si říkal, že se mi to muselo zdát. Byl jsem tehdy vůči ženám celkem nesmělý a ještě k tomu skeptik, uvědomující si své chyby – od vzhledu přes přílišnou upřímnost až po fakt, že tancuji nerad. Když si vzpomínám na samé pozitivní dojmy, je to v mém případě dost „divné“. Říkal jsem si, že jelikož nejsem zvyklý pít, byly asi i ty dvě skleničky vína na mě příliš a kdoví, jak to včera bylo.

Dívku jsem ráno s úsměvem pozdravil, prohodil několik zdvořilostních frází, z její strany mi to přišlo stejné, a věnovali jsme se svým zábavám a programu – byla soutěž v kuželkách a odpoledne túra po krásách Šumavy a Benešovy Hory. Ani nevím jak, ale ve venkovském muzeu nad vycpanou žábou jsme se opět sešli, a tak jsem se jí zeptal, proč je tak smutná, když vím, že se umí krásně usmívat. Dozvěděl jsem se, že by se chtěla smát na někoho, kdo se na ni nesměje, a odešla pryč.

To mě zarazilo a večer jsem ji pozval k tanci. Přišlo mi to neuvěřitelné, ale sen z předchozího večera se opakoval. To jsme si už i povídali a shodli se na tom, že od seznamky nic neočekáváme, je to jen hezký týden dovolené a proč cokoli řešit, když může být opravdu krásný a můžeme si ho užít spolu, žít alespoň týden pro přítomnost a co bude dál, nechat osudu.

Přestože nás všichni kolem podezírali, že se k sobě máme natolik, že spolu určitě něco máme, pubertálně nás to škádlilo a skutečně jsme celý pobyt večer co večer protancovali v objetí. Byli jsme ve vší počestnosti až do té doby, než jsme oba měli za tři týdny v ruce výsledky testů HIV a věděli, že tulení je povoleno.

Vydrželo nám to krásných šest let a při troše štěstí, méně dětech z prvního manželství, více peněz ze zaměstnání a větším bytě to mohlo vydržet i mnohem déle. Seznamovacímu pobytu vděčím za jeden z nejpozitivnějších momentů svého života a myslím, že osobní setkání na dovolené, ze které nikdo týden neuteče, je nenahraditelné nějakými dotazníky nebo internetovými kontakty anonymních lidí.

Padnout na dobrou seznamku je veliké štěstí. Naposledy jsem byl před mnoha lety na jedné, kde mám podezření, že si najímají hezká nekonfliktní děvčata, aby byli všichni spokojeni, ale jak píšu, jsem podezíravý tvor. V každém případě doporučuji – je to akce, kterou nelze ničím nahradit, a když nic jiného, tak je to hezká relaxace a příjemná dovolená.

Máte s něčím takovým také zkušenost?