Narazil jsem na zajímavou informaci, že v Indii nemusí recepty potvrzovat lékaři a i antibiotika si jde koupit kdo chce, jaké chce. To je pro mne novinka, která naprosto potápí pohled na naše zdravotnictví, kde lékaři s oblibou odpírají léky, pokud vaše diagnóza nesedí přesně s tím, co se učí ve škole.

Je zjevné, že celkově miliarda lidí v Indii a zřejmě i jinde vytváří rezistenci bakterií na antibiotika, protože si mohou vzít cokoliv je napadne, kdy je to napadne. K tomu ty války. Že by v zákopech byla o krabičky léků nouze a někdo dělal fóry s Augmentinem nebo Penicilinem, tomu nevěřím. Léky jsou na válce to nejlevnější.

Ale když přijdete v Čechách k lékaři, tak se argumentuje, že vám léky nedají, aby nevznikaly rezistence. Je to jen o pocitu lékaře, zda vám antibiotika dá nebo nedá a zda vyšly testy. Přitom včasné nasazení léku je vždy alfa omega. A všechny ty testy na kterých se tak bazíruje ohledně zánětu v těle a indikace na ATB, to je ve skutečnosti orientační věc a podle mne dost individuální. Já i když umírám, tak se zvedne číslo jen trochu a pak, když mám skoro sepsi, tak je to konečně indikované. Jenže to je POZDĚ.

Ta hra je nesmyslná. Boj proti rezistenci musí být přeci systémový a platit buď všude nebo nikde. Nedat včas lék znamená statisticky zvýšená úmrtí a ne že ne. Je to vážná věc a ne formalita. Známý takto umřel, že se to posunulo o dva dny, a kultivace a zda opravdu a pak už tělo nemělo dost sil. Přitom na začátku by stačily minimální dávky a odradily by to, ale nejde to. K léku se bez umírání nedostanete. Vypadáte že odejdete po svých? Máte nízké testy markerů? Tak počkáme, až se to zhorší. Kdyby byl alespoň trochu individuální přístup, že se řeší, kdo jak reagoval v minulosti, ale to je mimo. Jakmile vidím pětadvacetiletou doktorku, tak vím, že ATB nebudou. Jděte domů a pijte čaj. A když umřete, zavolejte si sanitku.

To šetření antibiotiky je děs. Neříkám dávat to na všechno, ale pokud má někdo po viróze vždy zasažené plíce a bakteriální komplikace a je astmatik, tak proboha jak mu může říct, že "na virózu se antibiotika nedávají", jako bychom byli všichni retardi, tyhle jednoduché pravdy. Ano, u člověka který neměl opakovaně problémy, tak možná ne. Ale tady je riziko ohrožení života, tak hergot. A vysvětlujte to holčičce po škole, stojí si za svým, musíte uprosit překupníka z Polska a brát ATB pro koně, pokud se to vymkne a nechcete to nechat rozject. Protože ta doktorka vám lék včas nedá.

Co mne dostává, je ta nesmyslnost toho, že my v pidistátečku budeme zastavovat celosvětovou bakteriální rezistenci i za cenu navyšování úmrtí, zatímco většina z těch miliard lidí na Zeměkouli to neřeší. Ale my jsme ti správní na cizí účet. Je to, jako byste ve svém domě měli extrémní hygienu, ale pak k vám chodil na návštěvu soused, který pomáhá v cholerovém domě. Prostě to nemá žádný smysl. Ty rezistentní bakterie z druhého konce planety se sem dostanou, když jsme všichni propojeni a létá se sem třikrát denně.

Dnes jsem byl se zubem u lékaře. Ano, měl by se časem vytrhnout, ano jsou tam opakované záněty jednou za dva roky. Ale je to poslední strana na kterou mohu kousat, zubní pasta speciální na toto (Lacalut activ) většinou problém řeší. Nicméně jednou za dva roky potřebuji, když se kývne imunita a tělo to nezvládne, tak se rozjede zánět a infekce a vyřeší to antibiotika a zase je dva roky klid.

A přišel jsem k lékařce a ta mi řekla, že si mám ledovat a jít domů. A žádný lék mi nedala. A antibiotika, no to vůbec. A smůla. Prý se mám objednat někde na vytržení. A hotovo. Šedesát korun cesta, stovka za "vyšetření". Že já jsem vůbec někam chodil. Posílala mne tam umělá inteligence, no. Chtěl jsem mít věci v pořádku. Měl jsem jít radši za zvěrolékařem.

Takže jsem nebyl ošetřen a nedostal lék, jen jsem zaplatil a problém mám dál. A mě to nepřijde v pořádku. Já ten zub trhat nechci. Vím nabeton, že si to vždy po antibiotikách na rok dva sedlo. Ale ona mi ty antibiotika nedala s tím, že ona rozhoduje o mém těle. Myslím si, že to není v vůbec pořádku.

Já bych pochopil, kdybych byl seznámen s tím, že správná cesta je tahle. A možnost to řešit, jak to řeším, že je špatně a že se to tak nemá. OK. Ale když podepíšu tři papíry pozitivní negativní reverz a kdovíco, tak by mělo fungovat, že lékař nemá odpovědnost za špatnou léčbu, kterou jsem si zvolil sám, ani za její následky. Ale že mi lék poskytne.

Vždyť já jinou šanci nemám. A jeho to nic nestojí. Papírek na lék. Lék stojí stovku. Klidně si ho zaplatím sám a rád, pokud se lékaři vyhnu. Lékař, který neléčí ani nenapíše lék, není podle mne na nic potřeba. Nic nevyřešil. A navrhne nejdrsnější řešení jen proto, aby příště už neměl žádnou práci. Ale já platím zdravotní pojištění a ne málo.

Nicméně v Čechách máte smůlu. Musíte obíhat deset lékařů, plazit se divže ne po čtyřech. A možná některý z nich bude mít názor, že lze zvolit i tu mou cestu, ale možná také ne. Vidím v tom veliký problém. To tělo je moje. A to, co jsem dnes viděl, bylo normální odmítnutí mi dát lék. V situaci, kdy jsem vydán na milost a nemilost lékaři, tak ten mne pošle domů ať to leduji a ať se někde objednám na vytržení. A vůbec ho nezajímá, že to mohl vyřešit lékem.

Ale to není můj nápad, už deset let mi ta ATB psali jiní zubaři v naprosto stejné situaci. Ale dnes se k nim nedostanu a navíc už asi také hned trhají, aby bylo práce do budoucna méně. Možná vyšla nějaká vyhláška nebo článek, kde to pan odborník řekl, co mají jak dělat. Jejich zuby to nejsou. Ale lékař mi lék, který je k dispozici, upřel. A nedal mi možnost mluvit do toho, co s mým tělem bude. A já si myslím, že to je špatně. S tímhle přístupem mu patřím jako kus masa a nerozhoduji o ničem. Prostě nepomůže. A tlačí mne do šedé zóny, kde se na to vykašlu a zkusím to přežít nebo pokoutně řešit kdovíjak.

Pochopil bych to po bombardování, že vytřídí ty, co nemají šanci a ty léčit nebude. Ale nyní? Proč? Proč zrovna já mám být oběť boje s rezistencí? Dělat takové fóry s jednou krabičkou léku a ohrožovat můj život? A až mi klekne zdraví nebo ještě hůř, tak bude mít alibi, že "to byl standardní postup". Mě se to nelíbí. Proč si o svém těle a zdraví nemohu rozhodovat sám? Proč nemůžu lék normálně zaplatit? Drogy nebo alkohol do sebe cpát mohu na vlastní riziko, ale ATB když je potřebuji, tak se k nim nedostanu?

Takže reálně bez antibiotik se zánět může rozjet a může být velmi nebezpečný. Ten člen Spiritual Kvintet myslím přesně na toto zemřel při Covidu, že pro něho byly antibiotika nedosažitelné a k lékaři nešel. Zatímco kdyby si šlo vyzvednout lék v lékárně bez vydírání a povinné návštěvy lékaře, byla by situace úplně jiná. Ten člověk mohl žít. A takových je. A já si říkám, v čem jsou Češi hloupější než Indové, že se předpokládá, že tvrdší léky budou užívat špatně nebo se předávkovávat? Proč se neudělá nějaký psychotest, test osobnosti, inteligence a nedostanu průkazku, kdy už se nebudu muset chodit doprošovat k lékaři a budu si moci vyzvednou lék, který mi pomáhá?

Ale nejhorší je, že neexistuje mechanismus, jak dosáhnout, aby mi lékař napsal, co mám vyzkoušené a místo toho s ním musím bojovat a o léčbě rozhoduje on. A jiného najít prakticky nejde a jaký mi dá lék, je ve hvězdách.

Musím říct, že mne to dnes opravdu šokovalo. Já ten lék potřeboval. A nedostal jsem nic. Jen mne poslali pryč, že takto se to dnes neřeší. Zatímco minulý zubař mi ty antibiotika bez problémů předepsal. Jenže kde je mu konec. A já nechápu proč mi lékař upře léčbu. A může. A já nemám vůbec žádnou zákonnou možnost, jak se k léku dostat. To mi přijde naprosto tristní.

Moje tělo přeci patří mě. Měl bych o něm rozhodovat hlavně já. Pokud chce lékař alibi, tak chápu, ale na to musí existovat někde papír, který podepíšu a on nic neriskuje. Ale nedostat lék, to je podle mne za hranou.

Z rodiny už se to každému stalo několikrát. Záleží na lékaři, co si myslí on. Někteří léky dávají, jiní ne. A do hlavy jim nevidíte. Je to překvápko. Není to exaktní. A kec, zda by své babičce také upřel lék, to si dovolit nemůžete.

Neměl by se řešit nějaký mechanismus, jako je odmítnutí léčby, pokud mi nevyhovuje? Tak stejný mechanismus, že pokud jde o stovkové léky, které nic moc nestojí, že si je uhradím sám. Pokud podepíšu speciální lejstro, že mi je lékař napíše a nepošle mne do háje a nebudu se muset doprošovat jinde? Je to velmi stresující a co je nejhorší, ty léky fungují, pomáhají, ale oni vám je nedají. Protože si něco myslí. Ale vaše tělo přeci neznají, je vaše.

Tedy každý Ind má možnost volby a nemá problém. Ale každý Čech musí poslechnout svého lékaře. A běda mu, pokud má jiné nemoci nebo reakce, než většina. Pak má smůlu, dokud nenajde naprostého specialistu, který má odvahu napsat lék, který "se nemá", protože chápe kontext. Ty léky jsou tu od toho, aby je lidé brali, pokud se osvědčí. Ne moc, ne zbytečně, promyšleně, ale nedostat je vůbec, že jsem za podčlověka, co nemá co do toho mluvit a moje tělo patří cizím lidem, kteří o něm vlastně neomezeně rozhodují. To je docela drsné.

A jak to vidíte vy?

Věříte svému lékaři, že by léčil členy své rodiny stejně jako vás? Že by jim nedal antibiotika včas?