Myslím si, že brát dětem či lidem iluze a vzory je strašná věc. Je to krutý. Ale člověk by neměl nenávidět toho, kdo mu otevřel oči, ale toho, kdo mu dal tak chatrný vzory a modly, že se sesypou jak domeček z karet.

Když už hrdina, tak někdo jako Žižka, kdo je minimálně sto let mrtvý, nikdo z té doby nežije a není co a jak ověřovat. A nebo ještě líp Svatý Václav, který asi ani nikdy neexistoval a jde jen o to, že bratrovrah měl špatné svědomí a ke sklonku života se rozhodl naprosto průměrného týpka nechat za nehorázné peníze zbožštit (alespoň co jsem tu story pochopil).

Každé dítě, každý dospívající chlapec, každý potřebuje vzory, k někomu vzhlížet, mít symbol, něčemu věřit, z něčeho čerpat sílu, vzor a bezpečí a pevné hodnoty na kterých se dá stavět. Je zrůdnost tohoto století, že nabízí tak chatrné vzory, že každý, ať si vybere cokoliv, tak musí nejpozději do deseti let přehodnotit informace, které dostal a ještě si připadat jako blbec.

Já si myslím, že vzory jsou základ, ale režim by měl nabídnout mladému člověku věrohodné vzory, které vydrží aspoň třicet let a ne nablblé báchorky, které nevydrží ani nejobyčejnější střízlivé zhodnocení.

Jak mě bylo strašlivě, když mi otec řekl, že Rusové jsou okupanti. Já jako dítě miloval sovětský hrdiny z válečných filmů, ty čistokrevný správňáky ze "Čtyři z tanku a pes". Svět pro mne byl skvělý místo, kde chráněj naši vojáci naše bezpečí společně s kamarádama. Který jsou nejsilnější na světě, maj krásnou vlajku s hvězdou a nikdo si na ně netroufne a je to senzace. Svět budujou lepší a ještě lepší a všechno je skvělý a přede mnou je krásnej život v míru a bezpečí v zemi, kde věčně svítí slunce, děti se smějí a školačky s mávátkama vypouštějí holubice míru.

A najednou bum. Všechno je jinak.

Otec mi dal před oči výtisk Mladého světa, kde hořej tanky, rusové jsou na Václaváku, má to datum 24.8.1968 a je tam rozstřílený Národní muzeum. Pak mi podal nějaký noviny, ze kterých jsem pochopil, že nás obsadili, že se proti tomu staví prezident i vláda a že lidi jsou naštvaní a Rusů záplava a všichni si z nich v těch novinách dělají srandu, jaký jsou to písk a celej národ je proti nim.

Normálně jsem brečel. Chodil jsem do čtvrtý třídy a bylo to strašný. Ta učitelka, kterou mám strašně rád a věřím jí každý slovo, nám lže, jako když tiskne. Nenáviděl jsem všechny, kdo mi do té doby lhali. Byl to šok. Od té doby v podstatě už nevěřím ničemu.

Všichni ti dospělí jak vykládaj o koncentrácích, o válce, pamětníci, který jsou pozvaný na každý výročí. Plakát s jásajícími dětmi a usměvavými sovětskými vojáky pověšený na tabuli. Všechna ta slavnostní atmosféra při každým výročí. Ty kecy, ty pohádky, všechno to, co jsem žral, čemu jsem věřil, všechno je to lež.

Nebo jen ta půlka pravdy, co se komu hodí. Pořád řešíme druhou světovou, ale co proběhlo před pár lety, o tom je ticho a nebo se lže. Udělalo se mi regulérně šoufl. Všichni ze mě jen dělali idiota, oblbovali malý dítě. A moji rodiče mne museli mít taky za pěknýho kreténa, když přijdu domů ze školy a nadšeně vykládám, co nám tam řekli a nikdo mi k tomu doma raději nic neřekl. Až pak otec s těma novinama. Byla to pecka.

A tohle na mne vybalili, až když jsem byl větší a otec mi zakázal cokoliv komukoliv říkat. Ze třídy jsem byl evidentně první, komu to někdo řekl a bylo to peklo. Znáte strašné tajemství a nesmíte ho nikomu říct. Zase utrpení, kdo nezná nejtemnější tajemství, netuší jaké to je být ukecané dítě jako já a muset dělat, že to nevíte a opakovat lež. A ti dospělí, co si o nich myslet? Jak je mám brát vážně?? Jsou to vůbec dospělí? Tohle jsou vzory? A ta společnost, co mi tohle podstrčila, co to je? Kde to hergot jsem? Tědlech lidí si mám vážit a brát vážně co říkají? Tak tohle musí řešit malý kluk. A nevyšli z toho dobře, fakt ne.

Vždyť lžou. Všichni lžou. V těch novinách, co jsem četl, bylo všechno jinak. Žijeme v okupované zemi. Všichni byli proti. Proboha co se muselo stát, že najednou všichni dělají, že si včerejšek nepamatují? Co je to za lidi herrgott !!! Oblbovat malý děti. Jsem asperger, pro mne je tohle čirý sadismus. Postavit si vnitřní svět na shnilých základech a lžích převzatých autorit. S pádem toho světa zařvaly i ty autority. Minulé, současné i budoucí.

Pak přišel rok 1989 a těch keců o svobodě slova a názoru. "Paní učitelko už nám nemusíte lhát" byl jeden z transparentů, který nesli studenti. O nějakých výjimkách, že budou zakázaný názory, symboly, písničky, o tom nikdo ani nepípnul. Náš tehdejší nejvyšší měl řeči, ať se nebojíme kapitalismu, že jsme moudrej národ a vybereme si z něj to lepší, naši vlastní cestu, že neexistuje, že by byla nějaká nezaměstnanost. Že z nás bude novodobý Švýcarsko sliboval zase jakýsi Waltr Komárek z prognostického ústavu. Pak že máme nejlepšího ekonoma na světě, co nás ze všeho vyseká a jsme na tom ze všech zemí východního bloku nejlíp a že je všechno super.

Ale už je tu další generace a té zase někdo něco servíruje tak, že toho vědí třetinu. A pustím si zahraniční umělou inteligenci a ta mé reálné zkušenosti opravuje na "správně předpisové názory" jak naše někdejší učitelka občanské nauky. To je pokrok. Už nemusí dělat kazatele snaživci nebo prospěcháři, už to převezme elektronika a někdo jí hezky filtruje, co je ta správná pravda. Neříkám, že je to špatné, jen říkám, že to není celé a není to objektivní. nevadí. Už je mi to vlastně úplně jedno, už to mám za sebou x krát.

Znáte ten vtip jak umírá rabín a všichni si šeptají, že těsně před smrtí s posledním výdechem řekne největší moudrost. Ani nedutají a on najednou hlesne "všechno je jinak" a umře. Tak to snad ani není vtip.

Jen nechci už nic dalšího vědět! Už na to nemám kapacitu, to zase všechno za pár let v hlavě mazat. Pokud byste měli uvést nejtypičtější vlastnost Homo Sapiens, co byste řekli? "Všichni přemýšlí" nebo "všichni lžou"? Neříkám že vědomě, většina vždy jen opakuje, ale ty změny jsou pak vždycky pecka. Opakovače to tolik nebolí, jen musí zjistit, po kom má teď opakovat.

Ale já s tím mám fakt problém. Nicméně ty noviny z roku 1968 byly děs. Skoro sadismus. Ne ta pravda, ale ty lži předtím. Najednou nic nefunguje a nic nedává smysl. A jste na špatné straně a všichni ostatní také, jen si jsou jisti, že jsou na té dobré. Život je vzrůšo.

Doporučený film "Bláznova kronika".