Všechny články

To bylo nadělení. Čekal jsem a čekal. Já bych nikdy nesebral odvahu jít na úřad bez toho, abych měl alespoň orientačně vyplněné lejstro a jen vynechané ty nejzáhadnější kolonky.

Mnoha lidem advokát splývá se soudem. Domnívají se, že od dobrého advokáta je ve smlouvě to samé, co by rozhodl soud podle zákona. Ale advokát není soud. Do smlouvy píše dle zadání klienta a dá tomu potřebnou formu. Podpis může mít velké následky.

Vtip AI je v tom, že na rozdíl od běžných programů zvládá řešit i problémy, které nebyly jasně definovány. Variace na problémy, které zná. Mixuje vše, s čím se setkala.

Člověk by měl být dobrý hospodář. K tomu patří neplýtvat časem. Nechat se zavřít někam do kobky a tam něco vynalézat, to může mladý kluk. Ale ne někdo, komu dochází čas.

Zpočátku, že si prý hrajeme. Nakreslete strom. Člověk měl být upřímný. A pak to přišlo."Pojďte, pochováme ji" a všechny se na ni vrhly a zvedly ji a začaly ji houpat. Krve by se ve mě nedořezal.

Úředníci již dávno neexistují, stroje si povídají mezi sebou. Pokud máte resty, nedozvíte se to za dva roky i s pokutou, ale AI vám to řekne v termínu. Už nikdy žádné luštění formulářů. AI vyplní vše.

Moc nechápu, jak je možné, že v restauraci se kouřit nesmí, ale v pronajatém bytě kouřit lze. Když jsem kdysi byt kupoval, žili tam přede mnou silní kuřáci a musely se otlouct omítky až na cihlu.

Před domem mám policejní auto. Přinesli protokoly, podepsat, jednu kopii pro vás. Ona je to taková problémová rodina, s paní jsme mluvili. „Z důvodu nezletilosti pachatele byl případ odložen.“

Kolega důchodce, se kterým stavím ohradníky, celé dny vyprávěl o něčem, čemu říká „bleší trh“. Použité věci za desetinu, nové někdy za polovic. „Ta atmosféra, jak na Balkáně, budeš zírat.“ Zíral jsem.

Nejvyšší Inka: Vědění je jen pro ty, kdož jsou vznešené krve. U lidí nízkého rodu vede jen k nabubřelosti, ješitnosti a nadutosti. Znevážili by vysoké úřady a státu způsobili škody.

Vybavil jsem si film „Já truchlivý bůh“, kde se popelář vydává za dirigenta, pak má poměr se zajímavou dívkou mimo svou „bublinu“. Pak trpí. „Když nechcete dát hladovému najíst, neukazujte mu jídlo.“

Včera jsem montoval ohradníky. V tlustém vaťáku se to dalo. Už aby bylo jaro a zasvítilo sluníčko. Jakmile rozkvetou sněženky a slunce zasvítí, člověk to uvidí všechno úplně jinak. Hlavní je, že dýchám, že mám na jídlo a že mi nikdo nekazí práci.

Prezident ve funkčním období nikdy neumírá, vždy ho dostanou i z věcí, kde lidé běžně zhasnou. Takže to jde. Jen ne pro všechny. Ale on má stejnou pojistku jako my.

Náš trenér zažil ještě padesátá léta a z legrace říkal : „Všichni jste vojáci Stalinovi. Až ten zavolá, naskáčete do zákopů a budete rádi, že umíte, co umíte.“ A máte kliku, že nežijete v Rusku, kde vždy platilo „Zbraně a boty máte u nepřítele“.

Vyhořel jsem, všechno skončilo, za poslední tři roky se mi zkazily oči tak, že je všechno mlhavé, do toho migrény, bolesti kloubů, to věčné zapomínání a k tomu je člověk pořád nastartovaný a naštvaný.

Ten nápoj je úžasný. Opravdu pomáhá na žaludeční neduhy. Věnoval jsem výzkumu několik měsíců. Dohledal a odvodil jsem přibližné složení a ladil chuť až k "dokonalosti". Není to jedna k jedné, má to jiný odstín a s cukrem a pelyňkem se musí hodně opatrně.

Všude čtu, že je umělá inteligence skvělá a jak urychlí práci. Rozhodl jsem se to vyzkoušet tak, že použiji pouze zdarma dostupné nástroje a vytvořím web. Trvalo to čtrnáct dnů.

„Vybrali jsme lepšího kandidáta, vhodnějšího na tuto pozici.“ Čekal jsem, že věk bude problém, ono je to diskriminační, takže to nikdo nesmí říct otevřeně, ale to je asi tak všechno, co s tím stát dělá. Když prodlouží odchod do důchodu.

Taková to byla pěkná reklama. Nám můžete věřit. Nabídneme vám vždy nejvýhodnější tarif. Už nehledejte. A zase nic. Za dva roky, po fixaci, v tichosti. Napálili mi zdražení jako hrom. „Měl jste se ozvat.“ Klasika.

Klepal jsem se zimnicí, následoval příkaz svléknout. Do karty zapsal „Je mu blbě“. Pak se zeptal na adresu a telefon plnoletých pozůstalých, které mají informovat. Když jsem mu sdělil, že fakt nevím, koho by to zajímalo, tak zakroutil hlavou.

Elektroléčba sovětským mikrovlnným přístrojem, velkým jako tři lednice, byla velmi silný zážitek. Přístroj hučel jako stará pračka a já měl pocit, že se mi zastaví srdce.

Je to radost koukat na tolik krásných, mladých, sympatických, nakažených lidí. Vůbec jsem tam nezapadl. Já a nějaký pupkatý podnikatel s kufříčkem. Při každém nadzvednutí sykl a v rozkroku se mu postupně rozšiřovala mokrá skvrna.

Kdysi jsem stavěl. Chtěli za omítnutí dvou místností ve sklepě 150 tisíc. Přitom kdybych to uměl, mám to maximálně za týden a materiál nestojí více než 25 tisíc.

Všude slyším nářky, jak je všechno problém. Lidé jako otroci. Peníze je nutí k věcem, které by jinak nedělali. Žijí jen za bydlení a stravu. Samá starost. Stres a tlak.

Nepromluví s vámi nikdo celý den? Nemáte partnerku? Celé dny jen pracujete a pracujete a pořád někdo něco chce a odměna žádná? Pak je tu řešení. Úsměv, přízeň, zájem, vše je k mání. Jak v americkém filmu.

Užasle jsem zíral na žáky, jak si střihají, kdo bude ochutnávat zelenou a kdo modrou tabletku. Šel jsem se o tom poradit se skupinovou vedoucí. Ta můj kroužek rozpustila, když jsem odmítal říct, kteří to byli.

Obrazy v počítači prý vznikají tak, že se generuje šum a ten se postupně zpřesňuje do nějakých vzorů, které umělá inteligence někde pochytila. Je to statistika, náhoda, někdy i estetický zážitek.